Mata69: díky.
farah.farah: Změnila se v posledním roce po letech manželství (děti už jsou dospělé). Kdyby se najednou, po odchodu dětí během tak krátké doby změnil (tedy podle jeho slov "prozřel" muž, prohlásil, že všechno, co jsme dosud žili je špatně a on to teď chce jinak, nevím, kolik žen by srazilo paty a honem se taky přetransformovaly v docela jinou ženskou. A to jsme geneticky a opodstaněle mnohem přitpůsobivější, než muži. Muž má být v rodině kámen, pevný břeh, žena vodou, která má právo občas pěnit. A v dobrém vztahu tu její bouři muž ustojí. Ne, že se změní ve vodu, jak si přeje ona a vyplní ji všechna přání. Mohlo by se mu totiž lehce stát, že za pár let, i dřív, by mu utekla, protože "poznala opravdového chlapa", ne nějakou bábovku. Opravdový chlap se nemění. A ano, prdí a říhá a válí se s pivem v ruce na gauči. Ale zase umí zabrat, když je to potřeba. Možná neumí ocenit mnohé z toho, co my děláme, my zase neumíme ocenit mnoho z toho, co dělají muži a ani o tom nevíme. Oni se o to obvykle nehlásí.
helza: částečně souhlasím ale na konci se píše že s ním o tom už mnohokrát mluvila a že jediný výsledek je ten že on se urazí .tak že nemám pocit že paní nebyla aktivní a nesnažila se s manželem najít novou cestu soužití ale zřejmě je pán typ co protože sám problém nevidí tak se tím nehodlá zabývat.......pán bude předpokládám typ co reaguje spíše na činy než na slova.pdokud ona bude fungovat vůči němu dál jak on chce a jen bude mluvit o tom že jí to nevyhovuje tak on nic nezmění. Změna možná nastane když zjistí že to co chce nedostává.
helza: páni, ty jsi to vystihla! Tak nějak jsem příběh pochopila taky, paní za poslední rok prošla jakousi proměnou a žasne, cože to má doma? Možná by bylo zajímavé si poslechnout toho "hnusného" manžela;-) Jo a pocit, že už jsem to tu četla, mám taky.
Zebruška mě přiměla ještě jednou si článek přečíst. A zkopírovala jsem si toto: "Jenže v minulém roce jsem postupně pochopila, že být ženou neznamená být jen hospodyňkou a matrací. Bohužel s prozřením se do mého nitra vkradlo cosi jako nenávist. Stydím se za to, ale hnusí se mi, jak jí, jak sedí na gauči, jak pije už třetí pivo, říhá a brunátní". ......................................................................................................................................Pravda je, že muž zůstává v toto případě jaksi stabilní, jakousi oporou manželství, změnila se - a to náhle, během 1 roku - Miluška. Ne, že bych ji nerozuměla, odsuzovala ji, nebo s jejími novými názory nesouhlasila. Ale pravda je, že je to ona, která se v krátké době "zemancipovala" a najednou je pro ni dosavadní forma manželství špatná. Milušce se zdá, že prohlédla, nicméně, za tu její proměnu její muž nemůže. Spíše možná internet, možná "dobré" kamarádky možná částečně i věk, něco jako druhá míza u chlapa. Proto by to měla se svým manželem nejprve v klidu rozebrat s vědomím, že ona se změnila, že to sice není trestuhodné, nicméně ani obdivuhodné a že potlesk na otevřené scéně asi nesklidí. Chápu její pocity i všechny rady typu "uteč", nicméně, ten muž je v tom nevinně. A navíc, Milušce by se klidně mohlo stát, že by odešla a za pár let s lítostí chtěla zpět. Ona v manželství, v němž má muž a žena své role a úkoly, v němž má každá činnost "svého šéfa", žila, vychovala děti a leta byla spokojená; v tom rovnoprávném, v tom, v němž oba dělají všechno a nikdo ničemu nešéfuje ne. A i když se to nezdá, žít rovnoprávný vztah je mnohem těžší a složitější, takové soužití přináší plno hádek a bojů a nemusí se ji jevit tak dokonalé, jak se jí zdá, zvláště když v takovém nikdy nežila.
Pani absolutně nechápu co ji vlastně u toho chlapa drží?Přece se nechce takhle donekonečna ponižovat je načase si dupnout anebo jít dál bez manžela.
Musím přiznat, že vůbec nechápu, proč paní z příběhu žije stylem života, který jí tak zásadně nevyhovuje. Děti mají velké, nemusí se ohlížet na malé děti, nemusí se o nikoho starat, může si žít podle svého stejně tak jako její manžel. Nemusí svému muži vařit, když jí to tak zásadně vadí, nemusí mu prát, uklízet po něm a už vůbec s ním nemusí spát, pokud se k sexu s ním staví tak, jak se staví. Proč to dělá? Píše se tam, že v posledním roce na sobě více pracuje a zjistila, že k svému muži pociťuje nenávist. Zajímalo by mě, jakým způsobem na sobě pracuje, jak dospěla ke svým současným pocitům. Před tím jí manžel nijak nevadil, ničím ji nerozčiloval, nevadilo jí s ním spát? Co se najednou stalo, že vidí celý jejich život a především jeho samého tak negativně? Je to nějaký vpodstatě čerstvě vzniklý problém nebo je v manželství už dlouhodbě nespokojená a i když se dlouho snaží s tím něco udělat, tak se jí to nedaří a muž ji nechce poslouchat a chápat? Pokud ještě před rokem byla v pohodě a najednou má problém, je otázka, jestli je hlavním problémem její muž - není jeho chování jen nějakým zástupným problémem? vadí jí to, jak se chová on, nebo to, jak se chová ona? Na každý pád si myslím, že je na nejlepší cestě k rozvodu - pokud manžela nenávidí, hnusí se jí a hnusí se jí sex s ním, pak asi nebude mít chuť manželství udržovat. A i když nejsem zastánkyní ukvapených rozvodů, tak v tomto případě si myslím, že by jim odluka a rozestěhování (ať už doprovázená rozvodem nebo zatím bez rozvodu) prospělo. Jakmile vztah dospěje do fáze nenávisti a hnusu, není z toho moc jiná cesta ven. A žít v takovém manželství si nakonec nezaslouží ani jeden. Paní by si měla důkladně sama v sobě probrat, jestli má nějaký důvod s manželem zůstávat, a pokud žádný nenajde, ať raději začne iniciovat rozchod - ona nemusí ve své situaci žít s mužem, kterého nesnáší, a ani on nemusí žít s ženou, které se hnusí.
Tak tohle jsem tu myslím už četla. Každopádně mi z toho není jasné proč (kromě zvyku) setrvává... což je myslím klíčová otázka....když si ji odpoví tak přijde na to že buď setrvává už jen ze zvyku a ze strachu ze změny a nebo že od manžela ještě něco chce a nebo je na něm nějak závyslá....třeba finančn. Přijde mi že paní tak trochu tápe v tom že neví jak ho změnit, když od do poradny nechcea nechce s tím nic dělat a nějak jí nedochází že musí reagovat i na to že on změnu nechce........pokud nemají malé děti, které by rozvor mohl zasáhnout a pokud na něm není ekonomicky závyslá, pak být jí prchám co nejdříve v 50ti má ještě kus života před sebou a je škoda ho promarnit čekáním na to že se někdo jiný změní. Na rovinu jesti se s ním cítí tak jak popisuje tak jí hůř, když bude sama asi nebude. Taky je možné, že když konečně poprvé udělá jasný krok k tomu že chce vztah ukončit manžel pochopí že to skutečně mslí vážně a možná (ale spolíéhat se na to samozřejmě nemůže) s tím teprve pak bude ochoten něco dělat. Každopádně bych nyní být jí zvážila zda to co vše dělám pro něj skutečně dělat chci.....jestli paní funguje jako služka uklízečna a nechce to, tak být jí tak to zredukuju na pro mne přijatenou verzi......mebaví men vařit každý den teplé večeře? Tak budu dělat jen studený. Nebaví mne po něm sbírat prádlo po bytě? Tak beru jen to, co dá do prádelního koše a vše ostatní nechám ležet tam, kam to hodil........
Rozumím situaci, kdy se žena snaží udržet rodinu kvůli dětem a proto ledacos zkousne. Tomuto nerozumím.
Myslím, že je pisatelka na té nejlepší cestě s tím už konečně něco udělat. Pán jaksi zapomněl, že i v přítomnosti své ženy by se mohl chovat jako ve společnosti. To musí být terno, mít něco takového doma! Vše je řešitelné. Porovnat se ohledně společného bydlení a firmy a nazdar. Život máte jen jeden. A kvůli komu byste měla žít jinak, než chcete? Kvůli tomuhle stvořen, které si myslí, že je vše, jak má být? Nic neřešte, nerozebírejte, najděte si nějaké bydlení, abyste byla z dosahu, až přijde na rozvod a majetkové vypořádání - mohl by Vás chtít přesvědčovat i jinak, než slovy, a žijte sice sama, ale klidně a po svém. Hodně síly. Stejně jste už rozhodnutá, tak to neprotahujte. Drží Vám palce jedna, co tohle už a budete se divit, zrovna ve stejném věku jako Vy, dokázala. Nikdy není pozdě.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.