Myslím, že výhrůžku, jakou mě počastoval můj přítel, asi od svého partnera mnoho žen neslyšelo. Před časem jsem měla stresové období, které jsem řešila jídlem. Přibrala jsem pěkných pár kilo. Jenže zatímco já se jich chci zbavit, příteli se líbím víc než dřív. Zakázal mi zhubnout, jinak se prý se mnou rozejde.
S váhou jsem nikdy neměla problém. Jsem zvyklá se pravidelně hýbat, a i když mám ráda sladké, nikdy jsem to nepřeháněla. Byla jsem normální štíhlá holka, která samozřejmě vždycky říká, že by potřebovala dvě tři kila shodit.
Svého přítele jsem potkala před dvěma lety a byla jsem celou dobu přesvědčená, že se mu líbím. Aspoň mi to mockrát řekl a dával najevo. Koneckonců proč by si se mnou něco začínal, kdybych mu nepřipadala přitažlivá? Když mu teď tuto otázku pokládám, tvrdí, že si prostě jen nepředstavoval, jak bych vypadala s kilogramy navíc.
Na jaře jsem končila vysokou školu a čekaly mě státnice. Trochu jsem závěr studia podcenila a poslední semestr byl jeden velký stres. Nestíhala jsem diplomku, vůbec mi to nešlo, navíc jsem ještě doháněla některé zkoušky. V životě jsem se tak nenervovala! Představa, že pět let školy by mohlo přijít nazmar kvůli mé lenosti a tomu, že jsem si neohlídala termíny, byla strašná.
Celé jaro jsem ležela v učebnicích nebo psala závěrečnou práci. Na sport nezbýval čas. I když mě rodina i přítel nabádali, ať se hýbu a vyčistím si hlavu, strach mi nedovolil. Párkrát jsem si šla zaběhat, ale stejně jsem z toho moc neměla, při běhu jsem myslela jen na to, co musím všechno udělat, až se vrátím, a místo abych se uvolnila, vracela jsem se ještě nervóznější.
Stres jsem zaháněla jídlem
Jediné, co mi pomáhalo stres trochu zahnat, bylo jídlo. Vůbec mi to nedocházelo, ale začala jsem se přejídat. Tím, že jsem byla zavřená doma, jsem měla pořád něco po ruce, a můj nejčastější pohyb byl ten k ledničce nebo spíži. Šprtala jsem se obklopená čokoládou, sušenkami a bonbony.
Nabrala jsem za pár měsíců deset kilo! Sice jsem byla šťastná, že škola je úspěšně za mnou, ale jak ze mě spadly starosti, začala jsem se zase zajímat o sebe a tohle mě samozřejmě trápilo. Nechtěla jsem vypadat takhle.
Přítel mě přemlouvá, ať nehubnu
Hubnutí mi ale moc nešlo, nějak chyběla zpočátku vůle, navíc se pořád něco slavilo. A do toho přítel neustále opakoval, jak se mu teď líbím, že mám překrásná prsa a zadek a boky. Já jeho komplimenty odrážela s tím, že mi chce jen udělat radost, abych se netrápila, že se mu rozhodně nemůžu líbit s takovými faldy. Nevěřila jsem mu.
Že si nedělá legraci, se ukázalo někdy v červenci, kdy jsem s vidinou srpnového moře začala držet přísnou dietu. Petr dělal všechno pro to, aby se mi to nedařilo, rozmlouval mi to. "Mně se líbíš, jaká jsi, není vůbec důvod, abys hubnula!" přesvědčoval mě. Pořád jsem mu nevěřila, tvrdošíjně mu opakovala, že deset kilo navíc se mu přece líbit nemůže.
On ale tvrdí, že ano. Do dovolené jsem shodila čtyři kilogramy. Když mě uviděl v plavkách na pláži, řekl, že předtím to bylo ještě o něco lepší, ale tohle je taky super a ať už proboha nehubnu! Nechápala jsem to, vysvětlovala mu, že tohle zkrátka nejsem já, že chci zpátky svoji původní váhu a postavu, že se takhle necítím.
Poslední dobou se jen hádáme
Přítel ovšem oponuje, že podle něj je moje ideální postava ta současná. Že jsem předtím byla štíhlá až moc a on že chce takovouhle holku - zdravě vypadající, s oblinami a tvary. Jako bych je snad předtím neměla! Poslední dobou se kvůli tomu pořád hádáme. Došlo to tak daleko, že Petr prohlásil, že jestli budou posedlá hubnutím, tak se se mnou rozejde. Když to vypustil z pusy, jako by se nejdřív sám lekl, ale zpátky už to tvrdohlavě nevzal.
A co víc, zopakuje to pokaždé, když vidí, že si k večeři dávám jogurt a jablko a on talíř těstovin. Chápu, možná ho štve, že dřív jsme si spolu jídlo víc užívali, teď se snažím hlídat, ale to přece není navěky! Skoro mi připadá, že je to nějaký zástupný problém, poslední dobou se hádáme až moc často. Ale pravdou je, že já jsem také mnohem víc podrážděná - bohužel asi z hladu. Tělo si zvyklo, že mělo dlouhou dobu volno a dopřávalo si, a teď protestuje.
Snažím se příteli vysvětlit, že když jsem se mu líbila štíhlá dva roky, nemůžu se mu pak přece najednou hnusit, a že já se chci cítit ve svém těle dobře, což teď není. On vytrvale odpovídá, že to je stejné, jako bych se zamilovala do hubeňoura a pak se z něj stal svalovec - přece bych taky byla spokojenější. To mi připadá úplně směšné! Nevím, nakolik svou hrozbu rozchodu myslí vážně, ale přece se nenechám takhle vydírat!
Mirka, 24 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!