Nikdy bych neřekla, že se tihle dva dají dohromady
Budu stručná. Holce je čerstvě 18 let, je vyučená a bude si hledat práci. Klukovi je 17 let, bydlí s námi 2 roky. Stejnou dobu jsem podruhé vdaná. Byla jsem vdova a brala jsem si vdovce, bývalého spolužáka ze základní školy. Potkali jsme se před ani ne čtyřmi lety na třídním srazu. Pobrečeli jsme si nad tím, jak se s námi život nemazlil, a zavzpomínali na bezstarostnou dobu, když mě tahal za copy a koukal pod sukni. Prý jsem se mu vždycky líbila.
Současný manžel ovdověl, když byl jeho synovi rok. Žena mu umřela na akutní leukémii, která se jí rozjela po porodu. Já byla vdova už mnoho let. První muž zemřel při autonehodě. Oba jsme tedy přivedli do společného života dvě dospívající děti. Kluka a holku. Ani jednoho nás nenapadlo, že by se z toho mohlo něco vyklubat. Kluk byl tichošlápek; takový ten počítačový maniak, který se odlepil od židle, jen když šel na toaletu nebo k lednici. Dcera je trochu pomalejší, v deseti letech prodělala meningitidu, ale vylízala se z toho. Ve škole byla sice pomalá, ale naštěstí je manuálně šikovná a vyučila se kadeřnicí. Zkrátka byste neřekli, že se tihle dva dají někdy dohromady.
Jak se vyvíjel Mirky příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Měla jsem divný pocit, že je něco zásadního jinak
S chlapem jsme měli radost, že si naše děti nevadí a vycházejí spolu. Není nad to, když je doma klid a pohoda. Byli jsme vlastně rádi, že až jednou zavřeme oči, budou mít možná naši jedináčci alespoň nějakou širší rodinu. Ani já, ani manžel se totiž s rodinami našich zesnulých partnerů nestýkáme. Kluk pomáhal holce občas s počítačem, ona ho párkrát ostříhala, nijak nadměrně spolu nekomunikovali – alespoň když jsme byli s mužem doma.
Změny jsem si všimla po návratu z dovolené. Byli jsme s mužem na jaře na 14 dní v Egyptě, Kluk s námi nechtěl a holku čekaly zkoušky, tak jsme jeli sami. Byly to takové dlouho odkládané líbánky. Když jsme se vrátili, dcera byla jako vyměněná; veselá, vtipkovala, jen kvetla, připisovala jsem to tomu, že udělala zkoušky a těší se na poslední prázdniny. Kluk byl zalezlý u sebe, jako vždycky. Ale všimla jsem si, že o sebe nějak víc pečuje. Něco mi nesedělo, měla jsem tehdy hodně divný pocit, intuice mi říkala, že je něco zásadního jinak.
Pokračování 3 / 4
Poprvé spolu spali, když jsme odjeli na dovolenou
Věřím na osud. A myslím, že to, že se nám v práci ten den „kousla“ linka, nebyla náhoda. Namísto večer jsem přišla domů po obědě a našla naše „dětičky“ na jedné hromadě. Kluk vystřelil jak raketa a zabarikádoval se v pokoji. Holka začala bulet. Přiznala, že to nebylo poprvé a řekla mi, že „bratra“ miluje už dlouho. Ale poprvé prý spolu spali, až když jsme odjeli do Egypta.
Na jednu stranu mi bylo dcery líto, syn muže není koneckonců žádný pokrevní příbuzný, na druhou stranu jsem měla chuť ji profackovat. Není jí pět, aby nechápala, jaké problémy by jejich vztah nám všem přinesl. Jsme z malého města, tohle by tu nikdy neprošlo! Ne, že bych tolik dala na to, co říkají lidé, ale abyste někde spokojeně žili, potřebujete klid. A ten by nadobro skončil.
Pokračování 4 / 4
Holka je zamilovaná, kluk mlčí
Manželovi jsem pochopitelně okamžitě volala a rozjela se za ním do práce. „Aspoň trochu vychladnu a neřeknu jim nic unáhleně.“ myslela jsem si. Muž slíbil, že s klukem promluví. Bohužel moc praktických řešení nemáme. Holka hledá práci, těžko si hned sežene nějaký byt. Musí se nejdřív pomalu postavit na vlastní nohy. Také nejsem naivní, vždyť spolu nemusí bydlet, aby spolu spali, klidně se budou scházet jinde. Holka je zamilovaná, kluk mlčí. Těžko říct, co se mu honí hlavou. Je to těžký introvert.
Přeci ale nejde, abychom pod jednou střechou bydlely dva páry, které jsou takhle příbuzensky propletené. Také jsem byla mladá, a vím, že si láska nedá poručit, ale přijde mi, že tihle dva se dali dohromady z jiných důvodů – on nevytáhne paty z baráku, a tak byla dcera vlastně jediná dosažitelná „sukně“ a dcera je naivní holčička, citově nedozrálá, která občas uvažuje jako desetiletá slečna.
Panebože chraň mě, abych nebyla brzy babičkou! Konečně to vypadalo, že mám v životě štěstí a klid a teď tohle!