Nechápu, proč si zvát na vyřízení svatby kamarádku.A navíc si ji kvůli tomu stěhovat do bytu.Přece zase není takový problém si všechno zařídit sami.Vdávala jsem se 2x a nikdo za mě nic nevyřizoval.S něčím pomohla vlastní rodina.Zda odpustit to co se stalo si musíš rozvážit sama, na to radu nemám...
Milá Modro, v članku se jasně píše ža ona nepožádala o ruku jeho, ale on ji. Takže ona nikoho do veselky netahala... Jinak já bych mu neodpustila a souhlasím s názorem kaci79-udělá jednou, udělá znova...
Upřímně řečeno, jsem trochu na rozpacích. Jsem sice starší ročník a tak mám možná zastaralý nároz, že svatba je záležitost obou partnerů. A tlačit muže do veselky, stím, že on je "bačkora" co nic nezařídí se mi nelíbí. Moje sestra měla ten samý názor. Dokonce sama vypisovala žádost o svatební obřad (někde sehnala partnerův Rodný list). A když jsem se jí ptala proč to vše zařizuje sama, řekla, že on se přizpůsobí. Proto se dnes už nedivím, že týden před svadbou řekl její milý, že se na to necítí. Konec konců kdyby mě někdo tlačil do manželství, taky bych "cukla".
Souhlasím s kaci79 asi bych mu taky dala šanci,ale v žádném případě bych nedělala svatbu.Zkusila bych to na pár let na psí knížku.Vždyť svatba není všechno.Nechat se oddat můžou i za 10let třeba.Tím že bych s ním žila nanečisto bych mu jasně dávala najevo že už to s tou důvěrou není na 100% a vlastně bych mu to tím i pořád připomínala.Ale rozhodnout se musí každý sám že.
Prošla jsem si tím samým, i když ta paní nebyla moje kamarádka. Byla to cizí ženská, která prostě využila situace, že jsme s milým měli krizi. A milému zaimponovalo, že se o něj zajímá i jiná žena. Vrátili jsme se k sobě, ale důvěra je pryč. Každá chvilka, kdy se zachová jinak mi okamitě vrátí vzpomínky a zžírám se, pochybuji, nevěřím a na mém chování se to odráží. Myslela jsem si, jak nejsem silná, a že to překonám, ale chyba. Ta palčivá bolest, která se mi zaryla do srdce se stále vrací při sebemenším zpochybnění. Je to vztah na nic. Jsme jen takoví VIP přátelé nebo se také tomu říká přátelé s bonusem, prostě kámoši, kteří mají sex. Zůstali jsme spolu, protože máme spoustu společných zájmů a stejné názory na hodně věcí. Jinak bychom šli opět od sebe, protože důvěra se lehce pozbyde, ale velmi těžko se opět navrací. Bez důvěry krásný vztah není! Jděte dál! Život je krásný a ne všichni jsou takoví parchanti :)
podle toho, co píšeš, bych mu šanci ještě dala...pokud po půl roce Ti stále píše, že Tě má rád a chce být s Tebou, tak to myslí vážně...Tebe to sice bude hodně dlouho mrzet, bolet, dlouho mu možná nebudeš věřit, ale když dokáže, že Tě má rád, časem to bude ok...taky to mohl být úlet, kdy prostě ví, co tím způsobil a jestli Tě má opravdu rád, bude vědět, že už Tě v životě nepodvede... a se svatbou bych ještě počkala
Tak kamarádce bych neodpustila, věřím v uričtý etický kodex, který by měli přátelé dodržovat. U Martina- no nevím, možná bych i odpustila. Pokud jste si předtím dobře rozuměli a nebyla tam žádná nedorozumění a hádky, tak bych mu možná šanci to napravit dala. Ale musel by se chlapec sakra snažit- a se svatbou bych také určitě nespěchala..
Je to sice už pár let, ale mezi třeťákem a čtvrťákem jsem začla chodit s klukem, který se mi strašně líbil od malinka. Naše mamky se znaly, my byli skoro sousedi. Vše bylo super. Pak jsem ho seznámila s mojí kamarádkou. Hodně jsme k ní chodili na kafe, on jí dával takové ty rady, jak na chlapy a podobně. Jaké bylo moje překvapení, když mi po maturitě řekl, že si musíme promluvit. Nakonec z něj vylezlo, že má jinou. Potkal ji když jezdil. Tak ji cestou nabral jako stopařku. Tři dny jsem brečela než dojela ta moje kamarádka a oznámila mi, že mi veze fotky. Naše společné fotky. A já ať si je nechá, že je tam i D. a že by se jednou třeba rád podíval. A z ní vypadlo: on už je viděl.V tu chvíli jsem měla jasno, otočila jsem se a v tu chvíli s láskou odešlo i kamarádství. Byli spolu necelý rok, rozešli se, on si našel jinou (s tou už teď taky není. Za tu dobu byly aspoň tři.) a ona si našla o 20km dál chlapa a má s ním dvouletou holčičku.Já našla lásku svého života a jsem devět let šťastně vdaná a teď jim děkuju :) Nebýt jich dvou a nevěry, nepotkala bych manžela. Takže Markéto, hlavu vzhůru, on se najde někdo jinej a lepší....
Je mě 68 let před 2roky jsem prožila manželův ůlet? S ženou,kterou dobře znám,ráda si dost upije,ale mužům to moc asi nevadí.Jsme s manželem dosud,ale stále to bolí.A ta nedůvěra stejně vždycky zůstane!!Jsi mladá ,nečekala bych na něho.To co ti udělal ,při sebemenší hádce znovu vystoupí!!Přeji ti,abys potkala někoho,abys ses mohla o něho opřít!
snadno se radí, ale v té situaci nevím jak bych reagovala.. jestli vzít zpátky nebo ne si budeš muset ujasnit sama :-)
:-D ...a taková to mohla být hezká trojka. Jak by bylo na světě krásně, kdyby si lidi zbytečně nekomplikovali život žárlivostí a podobnýma hloupostma. Vždyť je ten život tak krátkej, a starostí beztak plno...
já zase naopak věřím, že to byl jen úlet, ono nastěhovat do bytu svoji kamarádku byla fakt blbost, a chlap se bojí jakékoliv změny, a tak to opravdu mohlo být jen proto, že nějak se v něm "pralo" to, že ztratí svobodu atd... s tím že partnerku má rád... takže pokud ho její kamarádka provokovala a on se dal, je to jen přirozený vývoj. A jestli to udělá zase ? Ano, udělá, je to jen chlap, 90 % chlapů by to udělalo taky , když by mělo příležitost a myslelo si, že se to jejich partnerka nedozví..... a těch 10 % co by odmítli ??? - ti by si mysleli, že je to provokace ze strany partnerky nebo skrytá kamera.... :-)))
No veru ťažko povedať, ale povedzme si dostávame vždy "druhu šancu?" ja by som ju asi druhý krát nedala.Tak niečo bolestivé veru ostáva dlho v srdci.
Na tento článek musím rágovat. Potkalo mě něco podobného po 4 letech manželství. Ne nebrala bych ho zpět.Udělá to znova a když to udělal před veselkou a s kamarádkou - no to se nedá nazvat. Já osobně bych mu to stále vyčítala a už mu nikdy nevěřila. Na světě je tolik mužů, kteří dokáží vám lásku nahradit. Také jsem si zvykla a nyní jsem ráda, že to tak dopadlo.
Možná bych mu dala ještě šanci - i když už hodně obezřetně.Teda pokud ho ty (a očividně i on tebe) pořád hodně miluješ. A taky bych mu to dala pěkně najevo, "pěkně sežrat". Aby vás to oba jednou ještě nemrzelo, opravdu kdo ví, jak to bylo, mohla to zkusit, on se nechal.. prostě ujel.. buď to udělá znovu, a ne jednou, nač bych si dala bacha a hnedtak si ho nebrala, nebo ho to bude navždy hodně mrzet, sám sobě si to nikdy neodpustí, a takový už to nikdy znovu neudělá...
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.