Moc jsem toužila po holčičce. Narodil se mi třetí kluk a nedokážu ho milovat!

Nemám ráda,když někdo chce mít 100%nějaké pohlaví nenarozeného dítěte jisté a pak je strašně zklamaný.Nemůže za to ani matka,ani dítě.Tak proč to dokola pořád někdo řeší? Je naprosto nechutný,když otec prohlásí - holku nechci,chci kluka,holku bych rád neměl (jeden můj známý - magor)- a nebo jak v tomto příběhu matka si chce vydupat holčičku jako nějaká nevyspělá puberťačka.Mě bylo hned ze začátku jedno, jestli se mi narodí holka nebo kluk a upřímně jsem tyhle dotazy nesnášela - co bys chtěla raději? Je mi to fuk! A až budu čekat druhé, taky mě to nezajímá - důležité je přece zdraví! Mám sice holčičku, ale jak tu už pár lidí řeklo - vydá kolikrát i za dva kluky.. Každé pohlaví má svoje a vysnít si růžovou princezničku je holý nesmysl..

Je zvláštní, že mezi všemi chlapci v rodině nebyla tou "princeznou", která mužskou část rodiny omotanou okolo prstíku.I posedlost holčičkou je poněkud zarážející. Možná tu pomoc psychologa potřebovala již v době těhotenství, kdy měla být připravena i na možnost, že se narodí chlapeček a ne holčička. Takhle je to pro toho malého těžší, protože i ti mrňousové jsou velice vnímaví a vycítí, že je něco špatně.

Mohlo to dopadnout i hůř,jedna taky strojila do šatiček holčičku a vyrostla s ní pořádná lesba s vizáží protivného chlapa.

Pocity můžete mít různé, za ty přece nemůžete, určitě by nebylo dobré, abyste sama sebe přesvědčovala, že jste šťastná, když nejste. To, že jste se odhodlala si celou věc přiznat, je už samo o sobě hrdinství, pro každého je těžké si přiznat, že něco s námi není dobře a určitě je jednodušší hrát "supermatku", než říct, že něco prostě nedávám...... Berte to jako velký dar, že si tu situaci uvědomujete, jste určitě na správné cestě. Musíte ji ale dotáhnout, abyste se v tom neplácala zbytečně ještě další dlouhý čas a neublližovala sobě a těm, které milujete nade vše, jen jste to třeba ještě nedokázala dostatečně "prožít". Najděte si nějakého dobrého psychologa, poptejte se, určitě Vám někoho doporučí třeba Váš prakt. lékař, není to žádná ostuda, ti lidé jsou tu pro Vás a stydět se za své problémy před nimi rozhodně nemusíte. Jen to neodkládejte, ať nezůstanete na půl cesty, rozhodněte se a běžte!! Udělejte to pro pro Vaši rodinu a pro sebe. Není hrdinství nemít problémy, hrdinství je mít problémy a bojovat s nimi. Budu na Vás myslet.

luna: no, to píše leckdo, paní asi neviděla žádnou holčičku, co vydá za dva kluky...Ona by jí prospěla trocha pokory, být ráda za zdravé dítě a tak nějak si uvědomit, že jsou věci, které prostě neovlivníme (a tak to má být) a nevyvádět, jak malý děcko, který nedostalo cukrátko.

Rybushka: Stejně tak my jsme se v létě strefili do jediného posledního červencového týdne, kdy bylo chladno a v parnech jsem se potila v práci

Jen tak na okraj k té holčičce, kterou byste si strojila jako panenku, moje nejstarší dcera si letos k narozeninám přála florbalovou hokejku, dostala ji, sukni si obleče tak max., když jdou se školou do divadla a to jen po mém nátlaku. Takže asi tak s tou růžovou holčičkou

ty nejsi jenom nevděčná, ty jsi absolutní kráva!

On už ten kluk v podstatě přišel na svět ze "špatnýho důvodu". Lidi by si neměli pořizovat děti aby si do nich promítali svoje nesplněný sny a ambice (je jedno jestli touhu po holčičích hračkách, vysněné povolání, vzdělání nebo sportovní ambice). Prostě necpat děti do všeho co jsme sami chtěli a nedokázali (většinou vlastní leností). Děti jako "pokračování sebe sama" ano, zanechal jsem ve světě svoje geny, ale tím to končí, dál je dítě naprosto jedinečná samostatná bytost s vlastnímy sny.

Ja som vyrastala s tromi bratrancami a vôbec mi to nevadilo a ani dodnes nevadí. Pani by sa mala poradiť s odborníkom tak ako doporučujú aj v predchádzajúcich príspevkoch aby nenarobila viac škody ako osohu. Moja teta keď čakala tretie dieťa, tak boli všetci presvedčení že to bude dievčatko, ale nebolo, narodil sa chlapec. A zrovna on bol miláčikom všetkých, ale hlavne mojím a dokonca som pokrstila svojho syna jeho menom Marián...

Paní je nána pitomá,která si myslí,že co ona chce mermomocí,se musí splnit! Kdyby bývala byla chtěla zase kluka a jenom kluka,tak možná by se narodila holka...Já myslím,že snít o" rozkošné dcerušce,co se bude strojit jak princezna" je sice možné,ale skutečnost je pak jiná: holka nechce nosit šatičky,chce mít holou hlavu a vystříhané pruhy jako bráchové a vůbec!Chtělo by to se rychle postavit na zem a nepodělat malému dětství.

denny: Vám se takový článek musí zdát totálně mimo mísu....

tak mi ho dejte, před půl rokem mi při zpackaném porodu chlapeček umřel.......

Jo, tohle je těžký a asi je fakt potřeba nějaká pomoc z vnějšku...ale ten pocit chápu, já si letos prožila něco podobného, na věci, která je úplně jedno a v podstatě se to týkalo jen daného okamžiku, a i tak jsem to oplakala - nakrklo mě totiž počasí -jeden jediný vyprosený týden dovolené v letošním létě, já jsem se viděla na koupališti, a jak na potvoru jsem se trefila do jediného červencového týdne, kdy bylo pětadvacet a pod mrakema a můj sen o tom, že se budu válet u vody a sledovat dceru s neteřema, jak si užívaj koupání, se rozplynul. Teda vlastně jsem na začátku měla radost....tři dny bude akorát na výlety a od středy má být hezky a dojde na koupaliště. Když ale každý den tu předpověď o den posunuli a ve čtvrtek bylo jasný, že se hezky neudělá ani v neděli, rozbrečela jsem se a začala kňourat a ač optimista, slušně jsem se složila..... vlastně mi nevadilo, že je jak je - užily jsme si spoustu skvělých výletů, ale vadilo mi, že jsem se na něco těšila a to něco nepřišlo......Problém není, že se narodil chlapec. Problém je, že se rozplynul sen, nebo spíš, že nedošlo na slíbené a že už je jasný, že je to definitivní. Moc držím palce ,ať Vám včas dojde, že narození třetího kluka má i svá pozitiva a ať si k němu najdete cestu.

Doporučila bych paní promluvit si s psychologem nebo zajít na nějakou terapii.
Syna v podstat+ viní z toho že ona není šťastná, protože má pocit, že ke štěstí potřebuje míd dceru.
Ale přístup budu šťastný až budu mít to a to nefunguje.........je to jako lít vodu do síta a říkat že budu šťastný až budu mít síto plné...nakonec nikdy není "dost" toho co je venku co by nás učinilo šťastnými. Pocit štěstí vychází zevnitř. Paní si jen na své vysněné dceři chtěla napravit své vlastní poněkud zpackané dětství. Existuje i jiná logičtější a zdravější cesta.....vyřešit si to vlastní dětství, vyrovnat se konečně s těmi křivdami že s ní bylo celý život zacházeno jako s klukem. Jelikož se s tím zjevně není schopna vyrovnat sama chtělo by to co nejdříve najít nějakou pomoc, jinak zase pro změnu její sin až bude dospělý bude pořád řešit své trauma že ho maminka neměla ráda a bude to zase přenášet na své děti...

Hlavně to nezkoušet počtvrté, kamarádce se na čtvrtý pokus narodila dvojčata... kluci. Ovšem nevyšiluje a má ráda všech pět dětí (ono při tom počtu ani vyšilovat nejde, na to nemá čas)
Jinak také doporučuju návštěvu psychologa. Když ne kvůli sobě, tak kvůli klukovi. Nejhorší co mu můžete do života dát je pocit, že rodiče zklamal... a tenhle chudák malej zklamal zcela nevinně jenom tím, že má pinďoura.

Mata69: zrovna jsem to chtěla napsat, že se taky mohla narodit holčička, ale s upřímnou touhou po kopačáku, autodráze a klučičích hrách, a averzí vůči růžové barvě. Co by ta matka dělala potom? Radši nevědět. No, půl roku není zas tak dlouho, to si ten třetí kluk ještě nestačil uvědomit, že je jaksi neoblíbený. Ale už má paní fakt nejvyšší čas se sebou něco udělat. Se sebou, ne s těmi chlapy kolem... ti jsou patrně na prosto v pořádku.

Zebruška: s pomocí odborníka souhlasím - protože já za tím vším hrozným rozčarováním fakt cítím nenaplněné sny z dětství, že si neprožila dětství jako holčička s holčičkami-kamarádkami.

A co paní čeká, že jí kdo napíše? Za mě - dává nejmladšímu synovi do života pěknou výbavičku...nechtěný...obviňovaný (i když jen v skrytu duše), že není holčička...
Já zcela upřímně nerozumím takové zoufalé touze po holčičce. Dnes, když kolem sebe vidím tolik dětí nemocných, postižených, s více či méně vážnými zdravotními problémy...beru jako zázrak, když se děti narodí zdravé.
Paní si svoje nenaplněné touhy z dětství chtěla prožít znovu prostřednictvím svého dítěte-holčičky - a teď je rozčarovaná a zklamaná, ne-li naštvaná, že jí to nevyšlo. Měla by pochopit, že to prostě není možné. Možná nakonec dobře, že se jí ta holčička nenarodila, protože se až děsím představy co by z ní vychovala. Na truc všemu by se mohla i povést holčička, kterou "holčičí" věci neberou (a že takových znám!) a opět by trpěly obě - jak dcera, tak matka...A co kdyby sice se narodila holčička, ale s nějakým postižením?
Osud jí nadělil tři zdravé pěkné kluky - opravdu se rouhá.

A jinak k tématu článku - možná bych na místě paní uvažovala o pomoci odborníka, psychologa, aby si to nějak v sobě srovnala a našla ke svému dítěti cestu dřív, než bude pozdě. Takto se bude zbytečně trápit, říkat, že má být ráda za zdravé dítě apod., jí nepomůže, to ví sama, ale nestačí to.

a místo "jsem" je často napsáno "jsme" (skoro v každém článku)

A "setkávání s jejíma holčičkami" taky bije do očí.

ach jo, zas ten pravopis - je rozdíl mezi tipem a typem...