Moje dcera odmítá všechny "náhradní tatínky". Chce mě mít jen pro sebe

| Autor: KK | Rubrika: Láska a vztahy

Stala jsem se obětí vyděrače. Nespáchala jsem žádný zločin, jen jsem si dovolila zatoužit po několika letech samoty opět po lásce. Moje dcera si to ovšem nepřeje. Chce mě mít jen pro sebe a žárlí na každého muže, který se kolem mě jen ochomýtne. Samozřejmě je pro mě mé dítě tím nejdůležitějším na světě, ale to přece neznamená, že rezignuju i na své vlastní potřeby. Jak to ale vysvětlit dvanáctileté dívce?

Moje dcera odmítá všechny "náhradní tatínky". Chce mě mít jen pro sebe

S Klárčiným otcem to byla velká láska. Taková ta intenzivní, spalující, vášnivá. Jenže je něco pravdy na tom, že čím rychleji vášně vzplanou, tím rychleji pak také pohasnou. Zatímco první rok jsme se po sobě plazili doslova na každém kroku a mnohdy na veřejnosti asi i pohoršovali kolemjdoucí, další rok jsme se se stejnou vášní i hádali. A třetí už jsme se skoro začali nesnášet.

A do toho jsem otěhotněla. Ačkoli mi bylo teprve třiadvacet, ani na moment mě nenapadlo, že bych snad dítě nechtěla. Naivně jsem si myslela, že tohle je to, co potřebujeme, že nás to zas stmelí a z italské domácnosti vplujeme do poklidných vod spokojené rodiny. Bohužel to nevyšlo. I on se sice na začátku snažil, ale oba jsme cítili, že se trápíme. Jenže zatímco já byla ochotná udělat všechno, abych vztah zachránila, on na to šel přesně opačně. Nechtěl už nic řešit a odešel k jiné.

V té době byly Klárce čtyři roky. Tatínka měla ráda, ale protože se jí ani během společného soužití moc nevšímal, jeho odchod ji zasáhl méně, než jsem čekala. Zpočátku se denně ptala, kdy přijde domů, pak méně a méně, až ho nakonec nepostrádala vůbec. Ani expartner se do setkání s dcerou moc nehrnul. Nový vztah ho pohltil se stejnou razancí, s jakou jsme kdysi začínali my, a Klárku vídal v podstatě dvakrát do roka na Vánoce a narozeniny. Přiznám se, že mi to vůbec nevadilo, pořád jsem ho měla ráda a čím méně mi přišel na oči, tím lépe. Peníze na dceru posílal bez problémů, a tak to vlastně všem vyhovovalo.

Žila jsem jen pro dceru

S dcerou jsme tak žily ve dvou. A já fungovala jen pro ni, pořád jsem se bála, že jí bude něco chybět, a tak jsem věnovala veškerý čas jen a jen jí. Co si ukázala, to měla, program se přizpůsoboval jejímu přání, chodila do spousty kroužků, aby si vyzkoušela, co by ji bavilo. Můj každodenní program byl jen práce a po ní vše s Klárkou. V tu dobu mi to vůbec nepřišlo divné, považovala jsem to za samozřejmé.

Těch pár kamarádek, co jsem měla, jsem odsunula úplně do pozadí. Postupně mi telefony přestaly zvonit a už se ani nesnažily mě někam vytáhnout. Stejně tak mě nezajímali ani muži – po předchozím zklamání jsem po nich vůbec netoužila. A stranou šly i ženské radosti, jako kosmetika, kadeřník nebo cvičení. Všechno bylo jen pro Kláru.

Zpětně vím, že to byla chyba. Dcera byla a je zvyklá, že se všechno točí kolem ní, nemusí se o můj čas a pozornost – a koneckonců ani o finanční prostředky – s nikým dělit. Jinými slovy: Je rozmazlená. Jenže každá bolavá duše se jednou zahojí. Ta moje se o svá práva a potřeba začala pozvolna hlásit zhruba před třemi lety. Potkala jsem náhodou na ulici kamarádku a ona mě pozvala na kafe. Mou první reakcí bylo odmítnout s tím, že na mě čeká doma Klára, ale najednou jsem se zarazila a řekla si: A proč vlastně ne, hodina nic neznamená.

Nakonec jsme propovídaly tři. V době mobilů už to nebyl problém, takže jsem dceři napsala, že přijdu později, a pak slastně klevetila nad zákuskem a bylo mi krásně. Cestou domů jsem si najednou uvědomila, že mi tohle chybí. A nejen to, život jako takový. A rozhodla jsem se jednat. Po dlouhé době jsem si zašla ke kadeřnici i na něco jiného než zastřihnutí konečků, objednala jsem na kosmetiku, na masáž a koupila si pár nových kousků na sebe.

Seznámení s přítelem skončilo fiaskem

Když jsem pak další den předvedla Klárce s dotazem „Jak se ti maminka líbí?“, tak sice kývala, že moc, ale že jí bylo smutno, protože jsem nebyla doma. A já okamžitě měla výčitky svědomí a další dva měsíce se nehnula z domu. Jenže pak jsem potkala Davida. Jela jsem do servisu na výměnu pneumatik, on taktéž. Oba jsme čekali a dali se do řeči. Nevěřila bych, že je to tak snadné, ale najednou jsme spolu seděli na pozdním obědě. A loučili se s vidinou dalšího setkání.

Hned jsem to doma řekla Klárce, protože jsem se vrátila úplně rozzářená a už přemýšlela, kdy si zase najít na Davida čas. Začala jsem opatrně, co by řekla tomu, kdybych měla „kamaráda“. „Tak jako ty máš ve škole, tak bych měla i já. Taky si potřebuju s někým popovídat. A ty už jsi velká, sama říkáš, že to doma zvládneš sama,“ řekla jsem.

Bouřlivá Klárčina reakce mě zaskočila. „Né, žádného kamaráda, máš mě, ty jsi moje kamarádka,“ začala brečet. A já se opět cítila provinile, ale zároveň ve mně někde doutnal vzdor. Pro jednou neustoupím! A tak jsem další den na večeři – i když už v pět hodin – šla. Bylo to krásné. O to hůř to vypadalo doma. Klárka nejenže se mnou nemluvila, ale ještě „náhodou“ rozbila můj oblíbený hrneček na kafe.

Klára odmítá jakéhokoli muže v mém životě

A tak reagovala na každou schůzku, kterou jsem si s Davidem domluvila. Když jsem po třech měsících učinila radikální krok a seznámila je, byl z toho obrovský trapas. Dcera ztropila hysterickou scénu na celou restauraci, vůbec jsem ji nepoznávala.

David se to snažil brát s humorem, ale viděla jsem, jak je mu to nepříjemné. Přesto jsem doufala, že to nějak překonáme. Fungovali jsme ještě dalšího čtvrt roku, ale pak jsme se shodli, že to nemá smysl. Obrečela jsem to, ale naštěstí jsem ještě nebyla tak zamilovaná, abych dlouho trpěla.

Nicméně jsem se rozhodla, že to takhle dál nejde, a začala s Klárou jednat trochu jinak. Jenže to je sakra těžké! Vím, že si za to můžu sama, a tak se snažím jít na to pomalu a postupně, ale dcera jako by se „zasekla“. Jiné holky v jejím věku (teď je jí dvanáct a půl) jsou rády, když můžou lítat s kamarádkami, a o rodiče stojí čím dál méně. U ní je to přesně naopak, jenže někdy mám pocit, že to je jen naoko, aby mě týrala.

Od rozchodu s Davidem proběhly další tři sbližovací pokusy s jiným mužem. Ani jeden nevyšel, kvůli Klárce, která jakéhokoli „náhradního tatínka“ odmítá. Jenže já potřebuju žít, chci se zase zamilovat a být někým milovaná. Jak jí to vysvětlit? Tvrdí, že mě má ráda ona a že nikoho dalšího nepotřebujeme. Už jsem z toho zoufalá, začínám mít na ni vztek a jsem protivná. Ona mi nezůstává nic dlužná a naše kdysi pohodová ženská domácnost se stává pomalu spíš bytem plným výbušnin. Je tady šance, že ji to přejde?

Renata, 36 let

Další články z rubriky

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Dnes | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

29. 11. | 29 | Pohledný soused Hany se jí už několik týdnů dvoří. Oběma je jasné, že by nešlo o vztah, ale…

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

28. 11. | 29 | Máji přítel má velmi problematického syna. Společně strávené víkendy jsou pro ni očistec a k Májině…

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

27. 11. | 46 | Přítel Jovanky má dvě tváře. Navenek působí jako uhlazený elegán s galantním chováním vůči rodině i…