Sylva je odjakživa živel. Už jako s malou s ní byly trochu potíže, ve školce se klidně prala i s kluky. Na základní a především střední škole se její žákovská pořád hemžila poznámkami. Dokonce si nás s manželem jednou zavolala její třídní učitelka na gymnáziu, a opatrně nám sdělila, že má naše dcera zřejmě nějaké problémy s uznáváním autorit.
Já ani můj muž nejsme ti rodiče, co by své dítě za každou cenu hájili a osopovali se na učitele, spíš naopak. Ani nás ta slova nepřekvapila, protože přesně to jsme se Sylvou zažívali doma. Její puberta zkrátka byla docela divoká. Domů si chodila dost často tak, jak sama uznala za vhodné, ne tak, jak jsme se domluvili. Z principu nesouhlasila se vším, co jsme jí řekli, pořád se jí něco nelíbilo, nejvíc my a naše výchova.
Nicméně oproti tomu, co my říkaly třeba kolegyně v práci, to bylo ještě dobré. Sylva nezačala kouřit, marihuanu zkusila snad jednou, alkohol jí taky moc neříkal. A i při té revoltě se pořád celkem dobře učila a sportovala. Takže jsme si s mužem říkali, že nemůžeme chtít všechno a že to těch pár let vydržíme. Hlavní je, že se dcera nepouští do žádných nebezpečných dobrodružství.
Jenže v něčem nám přece jen dělala ještě větší starosti – byla docela „do větru“. Od nějakých 14 let pořád s někým randila. Nestíhala jsem to ani sledovat, většinou se nenamáhala nám své kluky představovat, ale asi by to ani nemělo smysl, když to byl pomalu každý měsíc nějaký jiný. Sylva je moc hezká, povedla se, a kluci se kolem ní vždycky motali.
Kluky střídala jako ponožky
Když jí bylo patnáct, zkoušela jsem si s ní promluvit na téma ochrany, zdraví, bezpečí, ale samozřejmě mě poslala slušně do háje a dala mi najevo, že já pocházím z pravěku a ničemu nerozumím. A že ona už tohle zná dávno. Když jsem se pak o něco později ptala, jestli je do někoho zamilovaná, jen se zasmála. „Pche, to ani náhodou. Já si jen užívám. Nechci se na nikoho upnout, vždyť je mi šestnáct!“
Tenhle její přístup mě mrzel. Místo aby si užívala romantickou první lásku, mluvila jak o dvacet let starší, životem zklamaná žena. Jestli to byla jen póza, nebo to pramenilo z nějakého zklamání, o kterém nám neřekla, dodnes nevím. Faktem je, že do maturity takhle měla určitě takových deset nevážných známostí. A když začala chodit na vysokou, nebyl už po jejím boku vůbec nikdo.
Bydlíme v Praze, takže když se Sylva dostala na ekonomku, bydlela dál s námi. Dohodli jsme se, že na nájem ani jídlo přispívat nemusí, že to má místo koleje, ale zábavu už si musí financovat sama. I dřív měla nějaké brigády, kterými si vylepšovala kapesné.
Hned během prvního semestru jsme začali slýchat stížnosti, jak nemůže s penězi vyjít. Že spolužačky chodí mnohem lépe oblékané, že se mezi nimi stydí, a že některé chodí na oběd do restaurace, kdežto ona musí jen do menzy, večer si s nimi ani vyrazit nemůže… Domlouvali jsem jí, že snad tohle není na světě nejdůležitější a ať se neporovnává s jinými. Sylva si přivydělávala takovou tou studentskou klasikou – supermarkety, hostesky, zkoušela i hlídání dětí. Ale všechno to byly jednorázové akce s dost malým výdělkem.
Stížnosti na peníze najednou ustaly
Až někde v půlce druhého semestru jsem si se zpožděním uvědomila, že její nářky před nějakou dobou ustaly. O penězích úplně přestala mluvit. A přitom jsem si všimla, že má nějaké nové oblečení. Nedalo mi to a zeptala jsem se, jak na tom je. Prý dobře, že teď má stálou a dobrou brigádu, a přinesla mi katalog známé kosmetické firmy, jestli si nechci něco objednat. Chtěla jsem jí udělat radost, tak jsem jí udělala dobrý obchod.
Až do loňských Vánoc mi pak přišlo všechno v pořádku. Sylva měla pořád něco nového na sobě, doma byla málokdy, že prý je buď ve škole, nebo obíhá zákaznice. Jenže pak nás šokovala u stromečku. Dala nám opravdu hodně drahé dárky – mně, manželovi i mladšímu bratrovi. Dost nás to šokovalo, protože třeba mně dala parfémy a kosmetiku snad za dvacet tisíc.
„Sylvi, ty jsi se zbláznila, kde jsi na to vzala, proboha,“ reagovali jsme svorně zaskočeně. Jen se smála, že nám ráda udělá radost, když si to může dovolit. Manžel jí to asi uvěřil, ale já mám přece jen přehled a byla jsem si jistá, že tohle si jen prodáváním kosmetiky rozhodně vydělat nemůže. Nechtěla jsem ale kazit Vánoce, a tak jsem až po novém roce začala pátrat.
Vlastně jsem ani nevěděla, co mám hledat, zkrátka jednou, když Sylva nebyla doma, jsem namátkově „šmejdila“ v jejím pokoji. Když jsem otevřela skříň s oblečením, byla jsem v šoku, kolik toho má. Normálně jí vůbec v pokoji nic nedělám, uklízela si vždycky sama, takže jsem to opravdu nečekala.
Začala jsem pátrat
Pak jsem rozhrnula ramínka a vzadu ve skříni uviděla nějakou krabici. Vytáhla jsem ji ven a po otevření chvíli nechápala, na co se to vlastně dívám. Pak mi začalo docházet, že vidím erotické spodní prádlo, vibrátory, masku na obličej, byla tam taky šlehačka ve spreji, nějaké provázky, ani jsem vlastně nevěděla, na co přesně to je. Dost dlouho jsem jen seděla na zemi s krabicí u nohou a snažila se vzpamatovat. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat.
Nakonec jsem ji pečlivě vrátila do skříně, a když se Sylva večer vrátila, dělala jsem jakoby nic. Nevěděla jsem, jak začít, vlastně jsem se bála, co se dozvím. Vydržela jsem to tři dny a nakonec jsem na ni jeden večer, když jsme byly doma samy, oklikou uhodila. Ptala jsem se jí, kolik jí ta brigáda zhruba vynáší, že se mě ptala kolegyně v práci, že by její dcera měla také zájem.
Sylva se začala různě vykrucovat, jako že to se nedá přesně říct a kdesi cosi, až jsem to nevydržela a řekla: „Tak dost. Jak je to dopravdy. Sylvo, já jsem našla tu krabici.“ Dcera nejdřív zrudla, pak zbledla, začala něco koktat a na mě šly mdloby. Nakonec z ní vylezlo, že si přivydělává na erotickém chatu!
V první chvíli se mi skoro ulevilo. Těmhle věcem na počítači moc nerozumím, nicméně mi došlo, že se tedy neschází se skutečnými muži, že není prostitutka. Jenže i tak to byla moc silná káva. Přiměla jsem ji popsat mi, co přesně dělá. Že prý sedí u počítače s webkamerou a cizincům někde v Americe se ukazuje nahá.
Nemohu jí to zakázat
A nejen to. Dělá, co jí řeknou. Takže masturbuje, různě se nakrucuje, lije a patlá si na tělo všechno možné, obléká se do nejrůznějších úchylných oblečků... Bylo mi zle, když to z ní lezlo. Chvíli mi přišlo, že když už byla odhalená, tak si snad i užívá, jak mě tím týrá.
„A kolik za tohle všechno máš… a jak jsi k tomu vůbec přišla? Copak jsi někdy strádala?!“ soukala jsem ze sebe. Prý že byla ve škole jako Popelka. A dozvěděla se o tom od spolužačky, která to dělá už dva roky. A že si za jednu dopolední směnu vydělá i 15 tisíc korun, když je šikovná.
„A hlavně mi neříkej, že s tím musím přestat,“ uzemnila mě dřív, než jsem to stačila vyslovit. „Zakázat mi to nemůžeš. A kde jinde bych si takové peníze vydělala?“ řekla suše a nechala mě sedět u stolu úplně bezmocnou.
Manželovi jsem to ještě neřekla. Sylva dělá jakoby nic, já se také snažím, zatímco přemýšlím, jak to vyřešit. Ano, vím, že je dospělá, je jí 20, může si teoreticky dělat co chce, ale přece nebudu přihlížet tomu, co mé dítě dělá, natož když se mnou bydlí! Co bych to byla za matku? Jenže opravdu nevím, co dělat. Nemám na ni žádnou páku. Kdybych jí pohrozila, že ji vyhodíme z domu, jen se mi vysměje – jestli vydělává opravdu tolik, kolik říká, snadno by si našla vlastní bydlení. Vlastně se bojím, že to dřív nebo později udělá, a pak už na ni ztratím vliv úplně. Přece se s tím ale nesmířím.
Olga, 45 let
