Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita

| Autor: Portál | Rubrika: Láska a vztahy

Jan Chmelík a kolektiv - Sexuální chování je ve všech existujících a známých kulturách podřizováno určitým mravním a právním normám tak, aby obtížně kontrolovaná a regulovaná sexuální činnost nepůsobila destabilizačně.

Mravnostní trestné činy vzhledem k jejich charakteru, ale zejména vzhledem k jejich dopadům na svobodu a lidskou důstojnost, patří k nejzávažnějším trestným činům. Jejich odhalování a objasňování je však velmi obtížné.

Publikace zkušených autorů soustředila dostupné informace o mravnostní trestné činnosti, vymezuje základní kategorie v této oblasti (pornografie a dětská pornografie, sexuální násilí, prostituce aj.), rozebírá jejich právní aspekty a stanovuje základní praktické postupy orgánů činných v trestním řízení při jejím odhalování a vyšetřování. Velká pozornost je věnována i psychologické analýze sexuálních deviací v kriminologickém kontextu.

Ukázka: Exhibicionismus

Název pochází z latinského exhibere – nabídnout, ukázat. Vzrušení je u exhibicionismu dosahováno odhalováním genitálu před neznámými ženami či dívkami. Toto odhalení je někdy spojeno s erekcí a s masturbací (ne však pokaždé). Expozice genitálu může probíhat před osamělou ženou nebo skupinou více žen či dívek. S termínem exhibicionismus se poprvé setkáváme v roce 1877, kdy jej v článku nazvaném Les Exhibitionistes vymezil francouzský lékař Laségue.

Exhibicionismus patří k nejčastěji se vyskytujícím sexuálním deviacím. Je silně nutkavého charakteru, a má proto i vysokou specifickou recidivitu. U některých exhibicionistů se potřeby expozice genitálu objevují pouze v určitých obdobích, např. v obdobích psychické krize či v situaci manželského konfliktu. V mezidobí nutkání k exhibici naléhavě necítí. U jiných je však tato potřeba přítomna permanentně a realizuje se alespoň ve formě masturbačních fantazií.

Pokud je pachatel expozice chycen, může být stíhán za trestný čin výtržnictví podle § 202 trestního zákona, se sazbou odnětí svobody až do dvou let. Pokud tak činí před osobou mladší 15 let, může být stíhán pro trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 trestního zákona. Latentní kriminalita je u této delikvence vysoká. Policii je oznamováno pouze 17 % exhibicí.

Pravý exhibicionista bývá většinou paradoxně spíše bázlivý a nesmělý muž, často sociálně a partnersky dobře adaptovaný. Se svými objekty nenavazuje obvykle žádný kontakt, nekomunikuje s nimi a dodržuje od nich určitou vzdálenost. Maximálně na sebe upozorní písknutím, zakašláním apod. K sexuálnímu vzrušení mu stačí pohled kolemjdoucí ženy či dívky, vědomí, že jí byl viděn on, resp. jeho penis. Exhibicionista si neuvědomuje (či nepřipouští), že jeho objekt není eroticky vyladěn, že o pohled na jeho erigovaný penis nestojí, že exhibicí vniká do osobního teritoria oběti, narušuje její intimní sféru. Někdy exhibuje ve stavu extrémního zúžení vědomí, tedy zúžení pozornosti jenom na akt odhalení. Někdy může očekávat i jakousi „protiexhibici“ objektu. Často žije v iluzi, že ženám se jeho chování líbí, že je dokonce i sexuálně vzrušuje. Exhibice obsahuje jakési nevědomé přání po pozitivní reakci objektu. Exhibicionista chce, aby žena přihlížela zvědavá a fascinována. Jestliže očekávaná reakce chybí nebo je odmítavá (ženy při setkáních s exhibicionistou reagují často zděšením, rozhořčením, strachem z možné agrese nebo naopak soucitem či opovržením), pocit psychického napětí obvykle vyhasne a zůstává pouze pocit zahanbení.

Exhibicionismus je považován i za poruchu úvodních fází sexuální interakce, přičemž odborníci zdůrazňují skutečnost, že exhibicionisté se při výběru objektu své exhibice vyhýbají svým vlastním sexuálním partnerkám a současně se při exhibici vyhýbají i vstřícné erotické komunikaci oběti. Exhibicionista se tedy v době exhibice erotickým podnětům v úvodních fázích vyhýbá, ačkoliv ho jindy pohlavně vzrušují. Antierotické emoce ženy (strach, hněv atd.), jež někdy exhibice vyvolává, ho přitom nevzrušují.

V případě, že žena naznačí (přiblížením nebo slovně) svůj zájem o bližší kontakt, pravý exhibicionista skutečně většinou exhibici ukončí a místo opustí. Pokud se od objektu nedočká preferované reakce, má tendenci exhibice opakovat před dalšími ženami, a to až do doby, dokud nedosáhne svého uspokojení. Před exhibicí obvykle prožívá stav vzrušeného očekávání, neklid, nutkání, puzení, po ní pak přechodnou úlevu, která je často následována pocity studu a viny, vystřízlivěním a uvědoměním si absurdnosti svého chování.

Exhibice sice někdy probíhá bez erekce, ve formě prezentace flacidního (neztopořeného) penisu, obvykle je však spojená s erekcí a eventuálně i s masturbací.

Topič (35 let), ženatý, otec tří dětí, byl obviněn z trestného činu výtržnictví, kterého se měl dopustit tím, že před ubytovnou studentek se obnažil na dolní polovině těla a třel si pohlavní úd až do vyvrcholení. Byl při tom z okna pozorován několika dívkami ve věku 17–18 let, které jeho jednání oznámily policii.

Při znaleckém zkoumání obviněného bylo zjištěno, že vyrůstal v úplné rodině, jeho výchova byla vcelku přiměřená, jen občas narušená otcovým nadměrným pitím. Dokončil bez problémů základní školu, pak pokračoval ve studiu na gymnáziu, které však nedokončil pro nedostatek finančních prostředků. Bez problémů se vyučil topenářem, profesionálně se adaptoval velmi dobře. Nikdy neměl problémy s požíváním alkoholu, za nesexuální trestnou činnost nikdy nebyl trestán.

Onanovat začal asi ve 14 letech, s fantaziemi dospělých žen, jak je hladí a líbá. První pohlavní styk měl až ve 20 letech, v době základní vojenské služby, po delší známosti, předtím „neměl na holky čas“. Styk byl nepodařený, měl potíže s erekcí. Další pokusy o styk byly vždy neúspěšné, nevzrušil se nikdy dostatečně, nakonec se s partnerkou rozešel, i když už byli zasnoubeni. Při masturbaci erektilní problémy neměl. Napadlo ho, že si onanii může zpestřit tím, že by při ní za záclonou svého okna sledoval kolemjdoucí nic netušící ženy. Takto to dělal asi měsíc, pak už to ale ke vzrušení nestačilo. První exhibici provedl ve 24 letech, po rozchodu s dívkou. Tehdy viděl u řeky opalující se ženy, měl na ně vztek, že jsou v takové pohodě a jemu se nedaří. Po provedené exhibici si uvědomil, že tímto způsobem vlastně může mít každou ženu, která se mu líbí. Uvádí, že „měl“ stovky žen. Exhiboval i několikrát týdně, vždy na místech, kde byly ženy samotné a on měl možnost úniku. Neoslovoval je, ukazoval se jim asi na vzdálenost deset metrů. Odhalil si kabát a měl pod ním ztopořené přirození. Někdy ani neonanoval, pociťoval úlevu už jen tím, že ho ta žena viděla. Jindy před ní masturboval až do ejakulace. Byl zvědavý na reakci žen, sám si přál, aby se na něho se zájmem podívaly. Po exhibicích měl někdy pocity viny a hanby, někdy si sliboval, že to už víckrát neudělá, ale nikdy to nevydržel dlouho. Chytili ho poprvé až za čtyři roky, řešilo se to pokutou.

Ženil se v 29 letech, od rozchodu s první dívkou v mezidobí žádnou jinou partnerku neměl. Zpočátku měl i v manželství potíže s erekcí, nebyl dostatečně vzrušen. Asi po roce tyto potíže vymizely, frekvence styků pak byla asi jednou za jeden až dva týdny, ještě přitom nepravidelně onanoval, většinou s fantaziemi v minulosti prožitých exhibic. Žena stále nemohla přijít do jiného stavu, hádali se, tehdy byl podruhé přistižen při exhibici z okna svého bytu. Dostal podmínku, manželka se nic nedozvěděla. Nakonec se jim narodilo dítě, v té době byl bez pohlavního styku, pouze masturboval. Nutkání k exhibicím bylo poměrně slabé, měl hodně starostí kolem dcery.

Další recidiva exhibicionistického chování byla až za tři roky. Šel se koupat, byly tam dvě ženy, které se opalovaly do půl těla, to nevydržel a obnažil se před nimi. Myslel si tehdy, že je to také vzrušuje, nenapadlo ho, že by jim to vadilo. V té době byl už skoro rok bez pohlavního styku, protože manželka měla rizikové těhotenství, čekala dvojčata. Opět dostal pouze podmíněný trest. Po porodu pak manželka nadále styky odmítala, neví proč, nikdy s ní o těchto otázkách nemluvil, styděl se. Uspokojoval se pouze onanií. Recidivoval opět ve chvíli, kdy viděl v okně ubytovny studentky, myslel si, že se na něho smějí, tak se neovládl a odhalil se. V minulosti po předchozích trestech ambulantně docházel k psychiatrovi, ale dostával jen nějaké léky na uklidnění a nic se o sobě nedozvěděl.

K expozici genitálu exhibicionisté obvykle vyhledávají osamělá místa (parky, průchody apod.), někdy však i přes reálné nebezpečí dopadení exhibují např. z okna svého bytu či z auta. Kromě možného vzrušujícího efektu, který má pro některé z nich možnost prozrazení a dopadení, může v těchto případech hrát roli kompulzivita exhibicionistických potřeb a neschopnost jejich volného zvládání. Většina exhibic probíhá za denního světla.

Charakteristiky exhibicionistů

Většina našich i zahraničních sexuologů uvádí, že mezi exhibicionisty mívají největší zastoupení mladí muži, především ve věku třetího decennia (ve věku 20–30 let). Podle Zvěřiny pro delikty spojené s vysokou sexuální aktivitou (expozice genitálu, sexuální agrese) platí zásada, že nebezpečnost pachatele výrazně klesá po dosažení 35 let věku.

I přes velký počet výzkumů zaměřených na zjištění osobnostních charakteristik exhibicionistů neexistují důkazy, které by svědčily o možnosti vytvořit nějaký určitý psychologický profil těchto jedinců. Jsou sice většinou charakterizováni jako muži uzavření, stydliví, plaší, vnitřně nejistí, sociosexuálně retardovaní, mnohé výzkumy však nasvědčují tomu, že část z nich je tvořena jedinci s vyšší agresivitou, neinhibovanými, stenickými.

V této skupině sexuálních delikventů je nalézán i velký počet jedinců pocházejících z rodin s narušenými vztahy a s problematickou identifikační figurou otce, na druhé straně však i mnoho jedinců s dobrou pracovní stabilizací a kvalifikací a s uspokojivou partnerskou adaptací. Výsledky našich výzkumů přitom svědčí o tom, že pro exhibicionisty jsou charakteristické introvertovanost, úzkostnost a neurotické osobnostní rysy i vysoká diskrepance mezi reálným a ideálním sebeobrazem jako projev nedostatečné sebeakceptace.

Vědomá a intencionální prezentace penisu neznámé ženě se vyskytuje v podstatě pouze jako deviace. Pouze malá část expozic genitálu nemá sexuální povahu. Opilec někdy může močit na veřejném prostranství, málokdy však pro to bývá označen za exhibicionistu. Někteří expozéři jsou psychotici, kteří se odhalují na základě sluchových imperativních halucinací, někteří jsou dementní nebo trpí záchvaty psychomotorické epilepsie.

Ve starší literatuře se exhibicionismus často spojoval s epileptickými záchvaty nebo jeho ekvivalenty. Novější zjištění však tento předpoklad nepotvrzují, diagnóza epilepsie není u těchto deviantů častější než u běžné populace. I když se epileptik nebo člověk s organickým mozkovým postižením obnaží, nebývá to spojeno se sexuálním vzrušením. Zároveň u těchto jedinců chybí představa, že je druzí uvidí a že svým chováním zapůsobí na ženy.

Z trestněprávního hlediska jsou významné následující informace:

1. U exhibicionistů je ve srovnání s jinými delikventy největší pravděpodobnost, že budou podhodnocovat frekvenci svých delikventních aktivit.

2. Ve srovnání s jinými sexuálními delikventy je u nich nejméně pravděpodobné, že budou považovat své chování za ohrožující nebo škodlivé pro oběti.

3. Je u nich ve srovnání s jinými delikventy vyšší pravděpodobnost, že budou popírat koexistenci jiných deviací.

4. Ve srovnání s jinými delikventy je u nich vyšší pravděpodobnost výskytu sexuálních deliktů i jiného než exhibicionistického charakteru.

Exhibicionistické chování se může objevit i u homosexuálně orientovaných mužů. Expozice genitálu před cizími muži (nejčastěji v určitých parcích, na veřejných záchodcích apod.) má však většinou spíše charakter nabídky k anonymnímu sexuálnímu styku s náhodným partnerem.

Ne každý expozér (obnažovatel) genitálu je však pravý exhibicionista. Pokud se totiž dopouští exhibic před dětmi, je velmi pravděpodobné, že se jedná o pedofila. Rozlišení mezi exhibicionistou a pedofilem v klinické praxi není vždy jednoduché, když zpravidla rozhodné informace jsou informace oběti. K odlišení exhibicionismu od pedofilie může napomoci skutečnost, že u exhibicionismu obvykle zcela chybí faktor osobního vztahu pachatele a dítěte.

Pokud pak expozér zkracuje vzdálenost k ženám, navazuje s nimi (většinou vulgární) komunikaci, chce v nich vzbudit úlek a strach či se přímo snaží o fyzický kontakt, je pravděpodobné, že se nejedná o exhibicionistu, ale o sexuálního agresora či sadistu, který volí expozici genitálu jako náhradní, méně nebezpečnou a ve svých možných následcích méně ohrožující sexuální aktivitu. Zde hrozí vždy nebezpečí možné eskalace agrese při opakování deliktů.

Byly popsány případy pravého exhibicionismu i u žen (tedy případy žen, které pociťovaly sexuální vzrušení a uspokojení při anonymním odhalování ňader a genitálu před cizími muži), nicméně většina tzv. exhibicionistického chování má u žen charakter přitahování pozornosti. Odhalení u žen se trestně projednává velmi vzácně, na rozdíl od ženských objektů mužského exhibicionismu budou pachatelky těchto činů jejich mužskými objekty oznamovány policii asi jen výjimečně.


Ukázka z knihy: Jan Chmelík a kolektiv - Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita brož., 216 s., asi 395 Kč, vydalo nakladatelství Portál.

Další články z rubriky

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

Dnes | 4 | „Díky slečně Simoně jsme oba spokojenější!“ tvrdí Miluška o mileneckém vztahu svého muže a jeho…

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Včera | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

29. 11. | 29 | Pohledný soused Hany se jí už několik týdnů dvoří. Oběma je jasné, že by nešlo o vztah, ale…

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

28. 11. | 31 | Máji přítel má velmi problematického syna. Společně strávené víkendy jsou pro ni očistec a k Májině…