Můj přítel trpí schizofrenií. Miluju ho a chci si ho vzít

| Autor: MM | Rubrika: Láska a vztahy

Irena takřka rok netušila, že první muž, který v jejím životě skutečně za něco stojí, je vážně duševně nemocný. Libor má schizofrenii a Irena se rozhodla, že ho neopustí.

Můj přítel trpí schizofrenií. Miluju ho a chci si ho vzít

Mám neuvěřitelnou smůlu na chlapy, bohužel včetně vlastního otce i otčíma. Libor je zatím ten nejúžasnější muž, kterého jsem kdy potkala. Jenže jsem asi prokletá, protože jsem po roce nádherného vztahu zjistila, že Libor trpí schizofrenií. Vlastně jsem to nezjistila já, ale pravdu mi po dramatických událostech řekla Liborova matka.

Uběhl další rok a vše je v naprostém pořádku. Chtěla bych si Libora vzít a mít s ním rodinu. Libor mě velmi miluje, ale kvůli mně samotné váhá. Bolí mě srdce – za něho, za sebe, za celý život. Všichni litují nemocné v terminálních stádiích rakoviny – právem samozřejmě – to nerozporuji! Avšak mnoho těch samých lidí odsuzuje duševně nemocné, zejména schizofreniky. Ti trpí srovnatelně stejnou trýzní, strachem a děsem – jejich bolest však není bolestí těla, ale duše. Když mi Libor popisoval, co při posledním velkém relapsu prožíval, bylo to naprosto šílené, neuvěřitelně děsuplné a hororové. Bylo mi ho strašně líto!

Byl jako princ z pohádky, bohužel měl svou 13. komnatu

Když jsme se poznali, bylo mi necelých třicet a měla jsem za sebou rozvod s agresivním alkoholikem a potrat v pátém měsíci. Mé dvě předchozí vážné známosti s „normálními kluky“ dopadly také katastrofálně. Na nepříliš radostné dětství tedy plynule navázaly nepovedené partnerské vztahy. No, a najednou tu byl Libor! Milý, něžný, hodný, starostlivý a navíc pěkný chlap, který se stará o svou osamělou maminku a venčí psy z útulku – ostatně právě při jednom organizovaném společném venčení jsme se poznali. Libor byl jako princ z pohádky, navíc nebyl vůbec „hrrr“, naopak byl rezervovaný, i když jsme si byli od prvního okamžiku velmi sympatičtí. Zpětně mi řekl, že se do mě zamiloval na první pohled, ale věděl o své nemoci a bál se, že když se mi svěří, tak ho odmítnu.

13. komnata se otevřela

Asi po 10 měsících vztahu se ke mně Libor nastěhoval, nikdy jsem nebyla tak šťastná. Navíc měl moc příjemnou maminku, se kterou měl hezký vztah. „Když se někdo chová tak hezky ke svým blízkým, nemůže být zlý. Tentokrát se nespálím, tentokrát mi osud přeje!“ říkala jsem si. Ale „rána“ přišla z úplně opačné strany, než bych kdy čekala.

Libor odjel s maminkou na 14 dní k příbuzným na Moravu. Psali jsme si, ale jeho zprávy byly divnější a divnější – zmatené, depresivní, nesouvislé. Telefony mi nebral. Měla jsem strach, netušila jsem, co se děje. Po 14 dnech nepřijel, telefon byl najednou vypnutý. Vůbec jsem netušila, co se děje. Ani jeho maminka nezvedala telefon. Rozjela jsem se k ní a přišel šok.

Libor je v Bohnicích, Irenko. Má schizofrenii a na Moravě se vše nějak zhoršilo a museli jsme ho nechat hospitalizovat. Chtěl si ublížit, vídal nějaké přízraky, strašně se bál. Myslela jsem, že ti o nemoci řekl, tolikrát jsme o tom spolu mluvili!“ řekla mi jeho maminka.

„Končím, tohle fakt nemám zapotřebí,“ byla má bezprostřední reakce, ale samozřejmě jsem neskončila. Přeci ho neopustím v té nejtěžší chvíli! Za Liborem mě ale nepustili, nikdo se mnou nechtěl komunikovat, nebyla jsem příbuzná. Libor se mi nakonec ozval sám, ale až po 10 týdnech. Říkal, ať na něj zapomenu, omlouval se a prosil, ať mu nevolám.

Rozhodla jsem se pro lásku

Po dvou měsících, co Libora propustili, jsme ale opět bydleli spolu. Nemůžeme bez sebe žít. Všichni, zvláště po tragických událostech ve Žďáru, mě od vztahu zrazují, ale já se rozhodla pro lásku. Má maminka se mnou dokonce měsíc nekomunikovala. Snažím se získávat informace, čtu knihy, studuji internet, po domluvě s Liborem jsem byla třikrát u jeho psychiatra, se kterým jsem vše probírala a jsem s ním v kontaktu. Vím, jaké léky Libor bere. Vím, jaké jsou první symptomy nastupujícího relapsu. Vím, kdy musí jít na pravidelnou kontrolu a s jeho lékařem jsme domluveni, že by mi ihned volal, kdyby Libor nedorazil..

Přeci milující žena neopustí muže kvůli nemoci. A schizofrenie je nemoc! Zákeřné onemocnění, které neuvěřitelně bolí. Nemocného netrápí bolest těla, ale palčivá a záludná bolest mysli. V tom svojí lásku nikdy nenechám!

(Irenka, 32 let)

Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!

Další články z rubriky

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

Včera | 12 | Magda má o 15 let staršího přítele s dospívajícím synem ve střídavé péči. Chlapec je jen o 10 let…

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Včera | Vánoce mají být svátky pohody a klidu, ale ne vždy to funguje. Je to také období, kdy lidé…

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

4. 12. | 39 | „Díky slečně Simoně jsme oba spokojenější!“ tvrdí Miluška o mileneckém vztahu svého muže a jeho…

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

3. 12. | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…