Kdo jej znal, na něj dodnes vzpomíná, přestože je po smrti už dvanáct roků. Když se zeptáte, jaký byl Ivan, většinou se usmějí a použijí slova jako „inteligentní, skvělý společník, prima člověk, škoda ho.“ Ano, takový skutečně byl. Ale také to byl člověk, který propil svůj talent, nikdy se nevymanil z vlivu svých rodičů,
Kdo byl Ivan?
Kristýna vzpomíná: „Táta byl diplomat, a jako takový měl přístup na nejrůznější rauty, kde alkohol tekl proudem a všichni tak nějak předpokládali, že nebude ucucávat minerálku. Všude ho předcházela pověst, že se dokáže bavit jak s popelářem, tak prezidentem. Ve své době byl třetí největší „zvíře“ v ČTK.
A přesto nebyl šťastný. Měl ženu, rodinu, ale jeho osudové ženy si nesedly. Jeho matka jaksi automaticky předpokládala absolutní poslušnost jak od syna, tak od nové „dcery,“ a ta neviděla důvod, proč. Byla jsem jedináček, navíc hodně nemocná a doktoři našim řekli, aby si pořídili druhé, protože tahle nevyroste, nikdy nenavleče jehlu, nezaváže si tkaničky… Máma se zakousla, a řekla, že to tedy ne. Dnes je mi pětatřicet, mám dvě děti a vše, co říkali, že nebudu dělat, zvládám….,“ krčí rameny se smutným úsměvem Kristýna.
Rodiče nadevše
Kristýna vzpomíná dál: „Táta byl věřící, řídil se desaterem, ale bod: „Cti otce a matku svou“ bral doslova až příliš. Poslouchal rodiče, přestože byl už dávno dospělý, sám hlava rodiny. Myslím, že i to byl důvod jeho pití,“ říká smutně Kristýna.
Manželství tyto dva tlaky (jeho rodiče, nemoc jediného dítěte) neustálo a po pěti letech se rozvedli. Táta zůstal sám, a nikdy už se neoženil, přestože jeho životem pár dalších žen prošlo.
Kvartální alkoholik
Alkoholici se dělí do několika skupin. Kvartální alkoholici jsou ti, kteří vydrží bez alkoholu, ale když mají nějakou záminku (cokoliv, něčí narozeniny, výročí, smutek, no prostě kdo chce, příčinu najde), dají si první skleničku – většinou vína či něčeho tvrdého – a už se vezou. Stejně tak Ivan. Když jste s ním mluvili v první fázi, měl mírně zastřený hlas a používal slova, která standardně v jeho slovníku nebyla. „jsem nachlazený,“ říkával. Normálně by řekl „jsem nachcípanej,“ „mám rýmu“ nebo tak něco, ale jakmile použil slovo nachlazený, bylo nutno zbystřit.
Zhruba dva týdny se vezl na vlně – byl milý, vstřícný, vtipný, ke všemu ochotný. Snadno zneužitelný, chtělo by se říci. Po dvou až třech týdnech nastal zlom. Ivan byl zlý, vztahovačný, vyhrožoval, byl vulgární (nezapomenutelnou perlou bylo „tvůj mozek bude stříkat po zdech“ na adresu své dcery, která se mu odvážila něco namítnout).
Finále nastalo po dalších dvou až třech týdnech, kdy mu bylo zle, klepal se, zežloutlo mu bělmo. Většinou to zvládl samoléčbou, hospitalizace byla potřeba nanejvýš dvakrát. Následovalo odhodlání, sliby – to bylo naposledy, opravdu, už to zvládnu… Znáte tu písničku „pes jitrničku sežral??“
Profese
Ivan uměl pět světových jazyků – anglicky, německy, španělsky, rusky a základy francouzsky. Němci dokonce tvrdili, že má přízvuk jak od Meklenburských jezer. Po učňáku, kdy se učil pro Poldi Kladno (nevhodný původ) vystudoval dvě vysoké školy. Překládal, psal články, byl velmi šikovný a uměl se otáčet. „Peněz měl vždy dost, a uměl žít, s oblibou tvrdil „Peníze budou, my nebudem,“ usměje se Kristýna ještě dnes této tátově hlášce.
Dva roky abstinence
Na přelomu milenia se Ivanovi dařilo být dlouho „čistý“ i bez pomoci léčebny. V té pobýval celkem jedenáctkrát, bez většího úspěchu. Ale už dva roky nepil, respektive tu a tam si dal třeba pivo k obědu, aniž by se to rozjelo do standardních rozměrů ( kvartální pijani mají zapovězeny i rumové pralinky, jako spouštěč jim stačí opravdu minimum).
„Táta se mi chlubil, že to konečně dostal pod kontrolu, demonstroval mi to a byl na sebe opravdu pyšný. Ujišťoval mě, že se opravdu nemusím bát – to když viděl obavy a nejistotu v mých očích. Ale opravdu se mu to dařilo, předvedl mi to hnedle několikrát.“
Náhlý konec
Osudného 11.6. 2001 se rozezvonil telefon a tam se ozvalo „Ivan je mrtvej…“ a jinak nic. Kristýna běžela k tátovi, kde skutečně našla jen prázdný byt a zhroucenou babičku, která na svého syna byla nezdravě fixovaná, přestože jemu bylo 54 a jí přes 80…
„Přestože už táta relativně dlouho nepil, pití ho dostalo. Alkoholici často mívají jícnové varixy – vlastně křečové žíly v jícnu. A ty když prasknou, tak je do pár minut hotovo a nepomohl by ani příjezd sanitky. A takto nevalně, sám, ve svém bytě, na který byl tak pyšný, skončil člověk, který měl našlápnuto na super kariéru, uměl jazyky a svět mu svého času ležel u nohou. Odešel dřív, než se mohl potěšit s mými dětmi, na které by byl zatraceně pyšný a mohl jim toho spoustu dát,“ uzavírá se slzami v očích své vyprávění Kristýna.
