Na děti mi nesahej!!!

| Autor: Ebra | Rubrika: Láska a vztahy

V PONDĚLÍ Veronika běsní jako tygr nad tím, že dcera Adélka jí plení šatník a v lahvičce voňavky za šest stovek, kterou před měsícem dostala k narozeninám, zbyly asi tak tři kapky, zatímco Adélka voní jak pojízdná parfumérie, a to na sto honů.

Na děti mi nesahej!!!


V PONDĚLÍ Veronika běsní jako tygr nad tím, že dcera Adélka jí plení šatník
a v lahvičce voňavky za šest stovek, kterou před měsícem dostala k narozeninám,
zbyly asi tak tři kapky, zatímco Adélka voní jak pojízdná parfumérie, a to na sto
honů.




V ÚTERÝ si zoufá, protože jí její klackovitý syn Ondra vybílil lednici, kde
měla připravené pohoštění pro návštěvu.




Ve STŘEDU přijde nevyspalá. Důvodem ukázal se býti mejdan v dětském pokoji,
který se konal, navzdory zákazu, až do pozdních nočních hodin. "Ještě, že
byl velkej Ondra na služebce," dodá a zamáčkne slzu.




Ve ČTVRTEK přijde rozžhavená do běla. "Zabiju je. Zabiju, šklebany drzý,
neomalený, nevděčný." Tentokrát Adélka naklizený byt proměnila během hodiny
v opičí doupě a zmizela ven s kamarády. Malý Ondra vysypal obsah báglu, s nímž se
před týdnem vrátil z vandru, do koupelny před pračku. Pračka v tu chvíli byla
zamaskována líp, než voják na bojovém cvičení. Chápavě přikyvujeme, všechny to
známe. Všechny máme děti, ty roztomilé šklebany v pubertálních letech, kteří nás
většinou svých činů osmkrát týdne připravují na infarkt.




V PÁTEK přijde ubrečená Veronika do práce. Dychtíme jí pomoci: radou,
skutkem, dortíkem.

"Copak?" přisedne si Tamara.

Odpovědí je nesouhlasné zavrtění hlavy.

"Ondráš?"

Taky špatně.

"Tak to snad jedině umřel křeček," hodnotí situaci Alena.

"Ondra," vzlykne.

"Ondra? Co Ondra?" vyděsíme se.

"Jo, Ondra," zasyčí. Náhle se jako mávnutím proutku její lítostivá nálada
změní na bojovou, "já vím, že šklebani zlobí, hlomozí, plení špajz i
lednici a pocit, že mě přivedou do blázince je pravidelnější než střídání tmy
a světla. Ale zbít si je můžu jen a jen já sama!!!"




Netřeba dalšího komentáře. Bylo to jasné a také jsme to znaly všechny. To my, mámy,
můžeme nadávat, spílat, hromovat, sem tam i ten pohlavek uštědřit, ale když se k témuž
rozhodne náš drahý protějšek�kdepak. Chráníme, omlouváme, šklebana bráníme
vlastním tělem. A i v těch nejklidnějších rodinách pak bývá vyhlášen válečný
stav mezi hlavou a krkem rodiny.

Nebo u vás je to jinak?



Autor: Ebra

Další články z rubriky

MARKÉTA (33): Můj muž chce rodinu, já dávám přednost kariéře

MARKÉTA (33): Můj muž chce rodinu, já dávám přednost kariéře

Včera | 20 | Markéta si děti vždycky přála a pořád plánuje je mít, ale v současnosti má v práci skvělé podmínky…

Zpověď žen: Největší podivnosti, které po nás muži chtěli v posteli

Zpověď žen: Největší podivnosti, které po nás muži chtěli v posteli

17. 1. | Věcí, které dokážou člověka vzrušit a navnadit na uspokojivý erotický zážitek, jsou tisíce. S…

RENATA (31): Mám se vdávat, ale miluji někoho jiného

RENATA (31): Mám se vdávat, ale miluji někoho jiného

17. 1. | 11 | Renata se motá v začarovaném kruhu. Má těsně před svatbou, přes cestu jí ale přeběhl nový muž,…

LENKA (32): Můj snoubenec zjistil, že má dítě. Mám si ho brát?

LENKA (32): Můj snoubenec zjistil, že má dítě. Mám si ho brát?

15. 1. | 10 | Lenka se dostala do prekérní situace. Je zasnoubená, svatba je naplánovaná, ale budoucí manžel…