Naďa je rozvedená a doposud její děti trávily Vánoce s ní. Letos se ale rozhodly, že chtějí být s otcem, a Naďa tak zůstane sama. Jak by si mohla Štědrý večer aspoň trochu užít?
Ano, uvědomuji si, že jsem dospělá ženská a neměla bych brečet nad tím, že strávím Štědrý večer sama. Vždyť je to jen jeden den v roce! Jenže právě v tento jediný den nikdo nechce být sám… A i když jsem Vánoce nikdy zas tak moc neprožívala, přesto mě ta kouzelná atmosféra nakonec vždy chytla. Letos ale asi kouzlo Vánoc budu sledovat jen v televizi.
S bývalým manželem máme dvě děti, dceři je čtrnáct a synovi dvanáct. Manželství nám ale moc dlouho nevydrželo… Vlastně jsme se ani nebrali z lásky. Poznali jsme se na vysoké škole, přátelili jsme se a po nějaké době jsme pracovali společně na několika projektech, které nám umožnily trávit delší dobu různě v zahraničí.
No a jak už to bývá, byli jsme sami dva, nikde jsme nikoho neznali, a tak jsme si spolu začali. Nebrala jsem to nijak vážně, spíš jako přátelskou výpomoc, která skončí, až se vrátíme zpátky do Čech. Ostatně tak to bral i Tomáš. Jenže po návratu z posledního pobytu jsem zjistila, že jsem těhotná.
Šla jsem za Tomášem, abychom situaci řešili, a čekala jsem, že mě pošle na potrat, a i já jsem se k tomuto řešení zpočátku přikláněla. Jenže v té době mi bylo jednatřicet, Tomášovi o rok víc, a tak jsme si řekli, že potrat by mohl být riskantní a že přece rodinu zvládneme. O žádnou velkou lásku mezi námi nikdy sice nešlo, ale rozuměli jsme si, měli jsme se rádi a mohli jsme se jeden na druhého spolehnout. V našich očích to bylo víc, než co mohla nabídnout některá manželství kolem nás.
Rozhodli jsme se proto, že se vezmeme a budeme žít jako spořádaná rodina. A to se nám dařilo a vlastně to bylo fajn. Rok po narození dcery jsem znovu otěhotněla a tentokrát se nám narodil syn. Byli jsme spokojení a nic nám nechybělo. Alespoň na první pohled.
Jak se ale po pár letech ukázalo, Tomášovi chyběla právě láska. Já jsem mu ji dát nedokázala, a tak ji hledal jinde. Zamiloval se a rozhodl se, že rodinu opustí. Samozřejmě jsme to dlouze probírali a já jsem mu to ani nemohla mít za zlé. Sama jsem také toužila poznat lásku, ale se dvěma malými dětmi jsem moc šancí neměla.
Rozvod s Tomášem proběhl poklidně, rozešli jsme se a i nadále jsme vlastně zůstali přátelé. S dětmi mi dodnes pomáhá, jak jen může, a myslím, že rozvodem příliš netrpěly. Rok po rozvodu otěhotněla Tomášova nová partnerka a narodila se jim dvojčata. Našim dětem tehdy bylo osm a šest let, takže ještě vyžadovaly větší pozornost, navíc dvojčata Tomášovu přítelkyni dost zmáhala, a tak děti trávily Vánoce se mnou.
Já jsem za ty roky sice pár vztahů měla, ale nikdy to nebylo natolik vážné, aby z nás na Vánoce byla rodina. Ani jsem to nemusela řešit, protože děti trávily rok co rok Štědrý den se mnou a druhý Štědrý den měly u táty na Boží hod. Jenže letos je všechno jinak. Děti se totiž rozhodly, že chtějí Vánoce strávit u tatínka. Nechci jim kazit radost ani svátky, a tak jsem jim to samozřejmě dovolila.
Jenže teď je mi smutno už jen z představy, jak sedím sama u vánočního stromku. Oba moji rodiče už jsou po smrti a sourozence nemám. Několik kamarádek mě sice ze soucitu pozvalo na Vánoce k nim, ale myslím, že by mé náladě nepřidalo, kdybych se měla koukat na spokojenou rodinku někoho dalšího, navíc se to podle mě nehodí. Pozval mě i Tomáš, ale spíš ze slušnosti, a trávit slavnostní den u nich mi přišlo vážně bizarní. Takže teď jen marně přemýšlím, jak osamocený Štědrý večer přežít s co nejmenší újmou.