NAĎA (45): Letos poprvé budu na Vánoce sama bez dětí

Nezapomněla. Na začátku píše "vždyť je to jen jeden den v roce", a na konci píše "osamocený Štědrý večer". Podle mého jde skutečně jen o ten jeden večer - a to doslova. Než se ráno dětičky vypakují k otci, bude bezmála poledne, a po nadílce je může už mít zpátky, klidně můžou být doma ještě před 22.hodinou :-) evidentně je tedy ta panika z osamění zcela zbytečná.

A jde o Štědrý večer nebo o celé tři dny? To nám paní ve smutku nad sebou samou zapomněla jaksi říct. Myslím, že na Štěpána dopoledne je má doma jako na koni. Takže bych si v klidu připravila pro děti slavnostní véču, vše nazdobila, nachystala, a šla spát k pohádce. Ono to uteče jen to hvízdne. Má doma PC, TV, rádio, co by za tu jednodenní samotu dala leckterá uštvaná máma, do 23.12. v práci, co se u ní při dvou třech dětech a laxním manželovi sejdou oboje rodiče, kteří tam jsou léta zvyklí trávit celé svátky!? Ta aby se zbláznila!

Tak na celé,m mi vadfí ten dlouhatánský úvod zcela nemající souvyslost s problémem, je přece úplně jedno za jakých okolností se seznámila a následně rozešla s manželem problém je v tom že děti chtějí být na vánoce u otce a na ni dolehla samota....vlastně zsá se ani o ty děti nejde nevadí jí to tak že je problém jen a jen v tom že je sama a vánoce jí to připomínají jako tisícům dalších lidí, co nikoho nemají. Bejt jí, poud jí to vadí tak odjedu někam na dovolenou na dovlený se člověk snadněji seznámí se spoludovolenkáři a té oslavě v hotelu se přidá v pohodě, pokud je sportovně založená může jet někam na hory a ten sport jí taky pomůže zahnat chmury. Navíc boha jeho jde o jeden večer to drama okolo toho že je sama a že na vánoce je to njak významnější než jiny je jen koncept v hlavě.

Trtávit vánoce sama je vlastně super. Vychutnávám si to, na nikoho nemusím brát ohled, přepínám si televizi jak chci já. Pořád lepší něž aby se mnou byl někdo ze soucitu abych nebyla sama.
Jasně, Naďa to má letos poprvé, ale ono to jednou poprvé je. Pak až děti odrostou je to častěji.

Jinak je samozřejmě možné ten den využít a udělat si pracovní resty. Nebo si udělat výlet někam, kam celej rok nebyl čas jet. Pustit si vzdělávací přednášku, nějakej film, na serverech jako tady často doporučujou dámský den, kdy se člověk naloží do vany, a následně se oplácává tunami kosmetiky, barví vlasy a všeobecně se věnuje údržbě organismu, což jsem sice nikdy nepochopila a tuto potřebu nemám, ale někoho to zřejmě uspokojuje. Zajít na návštěvu taky není marné, však tam nemusí strašit celý den, stačí zajít na dvě hodinky. Do rodiny exmanžela bych nešla, protože to bych si připadala jak stíhačka - jako že nevěřím, že "ubohé dětičky" by mohly mít pěkné vánoce i bez mého dozoru a neutuchající přítomnosti a musím na exmanžela dohlédnout. Možná by si paní měla začít zvykat, že ty děti holt budou občas chtít být někde i bez ní, čím budou starší, tím víc času budou chtít trávit s vrstevníky.

No jo, jenže jestli paní žije na vsi, nebo někde v malém městě, tak tam těch možností moc není, kam by šla mezi lidi. V tomhle mám porovnání - dokud jsem žila v krajském městě, kde bylo více než 100 tisíc obyvatel, tak tam samozřejmě byly všechny níže v diskuzi jmenované možnosti, kam jít i na Štědrý večer. Dneska žiju druhý rok v Praze, a to ani nemluvím, možností je násobně více. Ale mezitím jsem žila 7 let v malém městě, něco kolem 12 tisíc obyvatel, a tam nebylo nic. Tam vysloveně chcípl pes, nejen o vánocích, tam prostě lidi zalezli v šest večer domů a k televizi, všude všechno bylo zavřené, kromě asi dvou velmi hnusných hospod, kam chodili skalní pivaři, a jinak se mohl člověk akorát procházet po prázdném náměstí, kde teda na vánoce osaměle svítil ozdobenej smrk. To je dost depresivní samo o sobě.

Naďo, je hromada lidí, kteří budou na Vánoce z nějakého důvodu sami se sebou. Nezbývá, než těch pár hodin nějak přežít. Můžete si udělat pohodu, dát si v klidu vanu, pohádku, knížku, počíst si na netu. Nebo se flákat někde po městě, zajít si na půlnoční. Ještě je možnost nalévat polévku bezdomovcům, možná si uvědomíte, jaké máte štěstí, že máte děti a domov. Vše je v hlavě, je to jen o tom, jak si to tam poskládáme.

Myslím, že u paní je hlavním problémem to, že ji Štědrý den o samotě čeká poprvé - zatím to ještě nezažila, neví, jak se bude cítit, má v sobě zatím léty zakořeněnou představu Štědrého dne s rodinnými příslušníky. To je přirozené a nedivím se tomu. V jejím případě je ale podstatná a důležitá jedna věc - bude sama jen proto, že její děti budou jeden den u tatínka (a kamarádky s rodinou), ne proto, že by byla osamělá a vůbec nikoho neměla. To obvykle bývá pro lidi mnohem horší, úplná osamělost ve spojení s Vánoci. Takže na jejím místě bych si prostě naplánovala Štědrý den s dětmi až den poté (stejně tak, jak byly předtím u tatínka o den později) a žila s příjemnou představou, že Štědrý den s dětmi bude 25.12. Co na to, že o den později? 24.12.si může všechno hezky nachystat, ozdobit stromeček, předpřipravit si jídlo na druhý den, dobalit třeba dárky, jestli zatím nemá hotové, a pak se spokojeně natáhnout k pohádce a těšit se na druhý den. To bych udělala já a neměla bych přes den ani kdy se litovat :-) Jinak já osobně bych na návštěvu k exmanželově rodině nešla - jednak bych taky tak trochu cítila, že tam jsem navíc (na Štedrý den opravdu chce být většina lidí jen se svou nejbližší rodinou a expartneři do ní zkrátka už nepatří), a navíc, když bych se nejprve dívala, jak si moje děti chystají ten Štědrý den, připravuje se kapr, všichni natěšení na dárky a pak bych z té atmosféry vypadla a vrátila se sama domů, tak by mi ten můj domov připadal dvakrát tak prázdný a teprve by na mě padl smutek z toho, že děti teď někde rozbalují dárky a já jsem tady sama... Radši bych si udělala od rána hezký den doma a vůbec se štedrovečerní náladou u někoho jiného neobtěžovala. U mě by prostě Vánoce začaly o den později :-)

Že nikdo nechce být sám, to si vtloukáme my lidi do hlav tak dlouho, až tomu všichni věří. Důležité snad je, že víte, že ty děti máte a že víte, že tam, kde jsou, jim je dobře. Co budete dělat za pár let, až se Vám děti odstěhují za studiem, prací, za partnerem? To budete totiž sama pořád!

Byla jsem na Vánoce i Silvestra sama první rok po rozvodu. Čekala jsem smutek, ale viděla jsem se se známými, vše na poslední chvíli domluveno, ti mě vytáhli ven mezi lidi a já žasla, co lidí je v tyto dny venku, na pokec, na svařák, jen tak na čaj, a co podniků je otevřených! Pevně jsem věřila, že bude líp. Vzpomínala na ty, co už se mnou nejsou, v klidu si snědla jídlo, pustila pohádku, a řekla si - nemusím lítat kolem široké rodiny, jsem odpočatá, díky bohu za to, co mám. No a když jsem nyní ve svém, sama říkám dětem, klidně se můžeme vidět i první nebo druhý svátek, o nic nejde. Je to jen datum! Takže se dámo nelitujte, kdybyste byla v nemocnici s nevyléčitelnou nemocí a měla děti u z milosti u příbuzných, v ústavu, u cizích lidí, to by bylo horší. Přestaňte fňukat, není nad čím!

Taky byc to neřešila, opravdu můžete slavit dřív, nebo pozsěji, můžete si polebedit, e máte ten pravý vánoční pokoj a klid, můžete přijmout pozvání svého ex, či nějaké kamarádky, můžete jít někam pomoci, jak píše lebahu. A hlavně, můžete mít velkou radost z představy, že děti tráví Štědrý den se svými sourozenci - když je dětí pohromadě víc, náramně se baví. Přejte jim to. A o možnosti je, třeba jenom krátce navštívit, uvažujte. A ještě jedno. Ze zkušenosti vím, že když nic neplánuju, když něco předem vypadá opravdu ztracené, nakonec to bývá to nejlepší.

lebahu: Přesně tak je plno organizací co dělají štědrý den pro ostaní u nás v Havířově je odpoledne neboli štědrovečerní večeře pro osamnělé není to určeno přímo pro seniory a může pomoci s obsluhou nebo s něčím jiným.Stačí se kouknout kolem sebe.

Já strávila x štědrých večerů v práci a nic se nestalo. Tak to oslavte s dětmi o den dopředu a nebo den po, vždyť je to jedno... a na ten "pravý" štědrý večer si zalezte se svařákem a knížkou pod deku, nebo si pusťte pohádky a neřešte sentimentální blbosti. Případně, pokud nechcete být sama, můžete navštívit a pomoct na nějaké charitativní akci (pro osamělé seniory, bezdomovce, dětský domov...) uděláte něco užitečného a zjistíte, že fakt nejste ten největší chudák na světě.

Trávila jsem několikery Vánoce sama, bylo to v době, kdy jsem již neměla ani předky a ještě ne potomky ani manžela, ani blízké příbuzné v našem městě. Svátky jsem trávila učením - na maturitu, později na zkoušky. Bylo to takové divné, z dětství jsem přece jenom byla zvyklá na Vánoce s rodinou a na vše okolo - stromek, dárky, cukroví. Na místě paní Nadi bych přijala pozvání do rodiny bývalého manžela, pokud je míněno upřímně. Vždyť tam nemusí tvrdnout do rána, přinese dárky dětem - děti se obdarovavají velmi snadno, ochutná kapra, pochválí cukroví a zase půjde domů, co na tom? Příště je může pozvat zase k sobě.