Odborníci z mnoha zemí západního světa už delší dobu pozorují, že mladší generace má horší schopnosti spisovně se vyjadřovat. Viníky jsou jejich rodiče, kteří děti často „odkládají“ k televizi, místo aby s nimi komunikovali. „Ve většině západoevropských rodin se volný čas obvykle tráví mlčením u televizní obrazovky.
Ani u jídla se nekonverzuje tak jako dříve, rodiče často ukončují debatu slovy: "Mlč a jez, u jídla se nemluví. Bolí mě z tebe hlava.", vysvětluje současný stav Alan Wells, ředitel britské vládní agentury pro základní vzdělání.
„To je fatální omyl, u jídla se odjakživa hovořit smělo. Strávníci sice nediskutovali o ničem vážném, ale občas prohozené slovo prodlužovalo dobu konzumace a napomáhalo zdravému trávení,“ dodává Wells.
Důsledkem jsou zhoršující se řečové a jazykové schopnosti mladé generace. „Sami jsme navrhli několik výukových programů pro rodiče, kde by se mohli dozvědět, jak si s dětmi hrát a správně s nimi komunikovat. Statistické výsledky, které srovnávají děti současných základních škol a jejich předků, jsou skutečně znepokojující,“ přibližuje svoji studii britský odborník.
Malá slovní zásoba však není problémem jen u britské populace předškolních a školních dětí. Se stejně znepokojujícími výsledky se potýkají odborníci ze zemí celé Evropy. Nezáleží proto, zda jsou to děti germánské, slovanské či románské.
Všechny mají minimální slovní zásobu, nečtou a nehovoří s rodiči. Učitelé na prvním stupni základních škol se pak mnohdy snaží dohnat, co se dá. „Musíme však připomenout také jeden z velmi důležitých vlivů, na který se poslední léta zapomíná. Tím je kontakt dětí s prarodiči. Rodiny jsou roztroušeny po různých koutech světa a na výchově se nemohou prarodiče vůbec podílet. Právě babičky dříve hodně četly dětem knížky, hovořily s nimi celé hodiny, když rodiče neměli čas, a učily je správně mluvit,“ dodává Alan Wells. (Plus)