NATÁLIE (38): Manžel se nezajímá o děti. Jak ho k tomu donutit?

To je tak, když někdo spadne do zaběhlého modelu, aniž by o tom přemýšlel. "Dovolená, auto, bydlení, děti, splněno" Přitom, kdyby se zamyslel, třeba by zjistil, že děti vůbec nechce, že to s nimi neumí a nezajímají ho, nepořídil by si je a bylo by mu líp. Jenže tlak společnosti je hrozný a kdo nemá děti je SOBEC a dlužník společnosti a vymřeme kvůli němu a bůh ví co ještě dalšího...

farah.farah: Píšeš, že "cítá stejně jako dospělý člověk, jaký má kdo k němu vztah". Já bych ale řekla, že dítě dobře cítí, kdo má k němu jaký vztah, dospělý už tak moc ne. A o tom to právě je. Otec může dítě velmi milovat, i když s ním téměř nekomunikuje a dítě to cítí. A může se dítětem zabývat celý den a nemilovat ho a dítě to taky vycítí. Důležité je, zda děti miluje, ne kolik času jim věnuje. Kromě toho si myslím, že situace může být jiná, až budou děti větší. Pořád jsou ještě docela malé.

Jak věnovat,,dětem někdy stačí,že je prostě ve vedlejší místnosti..už jen to vědomí,že je táta doma.Můj muž se mi taky do dětí nemontoval a byla jsem ráda.Když je v rodině klid a pohoda,jdou věci jaksi automaticky.Lepší,než se dohadovat,,Jeden něco řekne,druhému se to zdá zbytečné a děcka v tom mají maglajz.Tak asi tak..:-)

Jak vypadá nucené "věnování se dětem" jsem měla možnost párkrát vidět u bráchy. Po příchodu z práce si musí umýt ruce (!) a povinně se jít aspoň hodinu "věnovat". Bez ohledu jestli o to kluci zrovna stojí a nebo ne,mají třeba rozdělanou nějakou vlastní zábavu a musí všeho nechat, protože "přišel tatínek". A tak tam v tom pokojíčku všichni sedí, hledí na sebe, říkaj debilní věty jako "co ve škole"... Přitom on by se jim věnoval, tak nějak normálně, přirozeně a za pochodu, třeba by mu čučeli pod ruce, jak něco opravuje... Ale ne, švagrová někde vyčetla, že se "muž musí věnovat..." a trvá na tom. Takže aby byl doma klid... tak se "věnuje".

farah.farah: Tak tátu nelze donutit, aby je miloval (i když si myslím, že tenhle je rád má, jenom na ty děcka "neňuňá" tak jak by si to matka představovala). Takže buď vymění tátu za "lepší model" (o tom, že si polepšit nemusí a děcka ho vůbec nemusí přijmout snad nemusíme diskutovat) a nebo to vezme jako fakt, že si vzala co si vzala, bude se ho nějak nenásilně snažit směrovat k nějakým společným aktivitám a nebude skrz to dělat doma dusno.

lebahu: To že ty děti s tím budou OK je hooodně velká iluze. Děti nejskou blbé dítě cítá stejně jako dospělý člověk, jaký má kdo k němu vztah a pokud k němu rodič má vztah chladný tak to si pište že to registruje. Připadá mi hodně smutné že si někdo dokáže myslelt že stačí dítěti neříkat že jeho vztah s tátou není dobrý a ono si toho "nevšimne"...

Jo, nevšímavýho otce a hysterickou scénující matku... to je o ty děti potřebujou, ideální domov.
Možná je schůdná cesta výlety a akce spolu se známými, kteří děti mají a věnují se jim. My jsme jezdili parta se zhruba stejně starými dětmi všude (voda, lyže, výlety...)
Cíl: unavit děti ať můžem večer na pivo (téměř nikdy se to nepovedlo :-D ), takže různý hry apod (většinou to vymýšleli chlapi, z většiny nápadů by starostlivým matkám vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, ale haranti přežili v plném počtu a dodnes na to vzpomínají). Když uvidí, že s děckama blbnou ostatní tatínci, třeba se taky zapojí.

Ale co za radu k problému Natálie, to nevím.... Těžko někoho donutit k něčemu, co nechce. Asi bych chlapovi na jejím místě řekla na rovinu, že se chová nemožně, ať si teda dělá, co chce, ale pak že musí počítat s tím, že na něj jednou jeho děti budou kašlat přesně stejně a ať si rozmyslí, jestli mu to jednou třeba nebude líto, až zestárne, že o něj děti, ani vnoučata nemají zájem. A taky bych asi chtěla vědět důvod, proč si ty děti pořizoval - píše, že je plánoval, ale k čemu, když ho nezajímají? Že to s dětmi neumí, je výmluva, to se dá naučit. Že ho to nebaví, to je smůla, ale holt by se měl přemáhat, když už si je pořídil. To by mu mohla taky říct, že ji nebaví mu udělat večeři nebo mu vyprat prádlo, tak ať si to dělá sám. To by se mu asi nelíbilo... Jako já bych na něj byla drsná a nemluvila v oklikách, ale vpálila mu to se vším všudy. A že bych ho tím nedonutila něco zlepšit? No možná ne, ale to by mi bylo fuk - vyšlo by to nastejno, ale nevydržela bych mlčet, dívat se jak vpodstatě trápí děcka svým odmítáním a tvářit se, že je to vlastně v poho. Není a ode mě by to uslyšel, včetně toho, že s tím nesouhlasím. Ať si s tím pak naloží, jak chce.

lebahu: proboha, kdy bylo nemyslitelný, aby chlap tlačil po ulici kočárek? To už je asi opravdu hooodně let zpátky - kočárek s dcerunkou vozil na procházky už můj děda z mamčiny strany, což bylo těsně po druhé světové :-) A taky s ní chodil už od batolecího věku do sokola a pouštět draky. Ono je to spíš o konkrétních lidech než o nějaké době. Mám často pocit, že kdo něco nechce, ten se vždycky vymlouvá na "dobu"....

Donutit ho nelze. Prostě to takhle má nastavené (v podstatě od přírody, kdysi by lovil mamuta a o děcka se staraly výhradně ženský, ještě pár let zpátky bylo třeba nemyslitelný, aby chlap tlačil po ulici kočárek). Takže to nehrotit, nenutit ho k tomu (možná snad nenápadně směřovat společnými aktivitami, třeba zjistí, že je to zábava) a hlavně neřešit to před dětma. On je má rád (i když to třeba nedává najevo podle vašich představ) a pokud jim nenasadíte brouka do hlavy, že na ně táta kašle, tak s tím i ony budou OK. Vzít to prostě jako fakt a nedělat doma dusno.

šiška: teda, ale v článku se o rozvodu nic nepíše...To pak jsou výkřiky o chybějících zákonech trochu mimo mísu.

Rozvodem se z muže stane rázem svobodný, bezstarostný chlap.Celý den má než pro sebe. Chudák matka vše odnese bez pomoci. Starost s jídlem,prádlem,učením,nemoci,kroužky,chodit po doktorech atd.atd. Toto všechno chlapa-otce mine.Nestará se!!! Má se z 50% starat úplně stejně jako musí matka, také byl při tom když ty děti dělal. Je to hnusné a sprosté když se otec vykašle na své potomky a zákony s nimi nic nesvedou, protože jsou špatné a nedostatečné.Zavřít je, nebo alespoň dělat veřejně prospěšné práce a sebrat jim auto bez kterého si chlap neumí představit život! Ale bez dětí ano.

Co se tatínkovi bez citu ale skutečně vrátí i s úroky - možná se na stará kolena bude divit, že na svátky a narozeniny, kdy se lidé z okolí jeho vrstevníků či známých sejdou ke společným hezkým chvílím při oslavách....jemu asi děti symbolicky zavolají či pošlou SMS. Taky si asi, zůstane-li sám, bude muset obstarat nákup, úklid, zajistí pečovatelák. Byla by utopie si myslet, že děti spojí své síly k tomu, aby se domluvily, kdo tátovi uklidí, pomůže, posedí s ním. ONY MU NEBUDOU MÍT CO VRACET. Ono to není skutečně veselé, když člověk stárne a potřebuje od mladých to či ono. Tady se potom ukáže, jaká byla výchova, taková odezva. Není dobré se dětem doslova obětovat a vše za ně dělat - neumějí pak dávat a pomáhat, naopak stále od stárnoucích rodičů něco čekají. A není dobré k nim být netečný - není co oplácet. Ve svém okolí jsem viděla obě situace. Je těžké starým potom říkat, ta chyba byla ve vás!

SandraN: Souhlasím, že děti v dospělosti můžou naopak chtít být jiní než jejich otec - zažila jsem to totiž doma. Můj děda se o své děti také nijak nestaral, nezajímaly ho, ani jako malé, ani jako velké. Můj tatínek to težce nesl, že neměl otce, který by s ním někdy trávil čas, chybělo mu to a sám si dal za cíl, že ke svým dětem se bude chovat úplně jinak, že bude lepší otec. A splnil to na 150%, byl to úžasný táta, který nám věnoval spoustu času. Ale dědu jsme ani my, jeho vnoučata, nezajímali. Nebyl nějak zlý, ale kontakty s ním se omezily na pozdrav při příjezdu a odjezdu a pronesení tak maximálně jedné věty směrem k nám za celý den. Děti pro něj prostě neexistovaly.

Ten pařez si neuvědomí nic dál, než že to s dětmi neumí. Tím to pro něj začíná, ale taky končí. Ještě že mají citlivou matku, která jim umí dát najevo, že ji zajímají, že je chápe, že jim chce pomáhat a že to pro ně dělá ráda. Ty děti se ale nemusejí jednou ke svým dětem chovat přesně podle svého táty. Třeba ony samy ze své vlastní vůle budou usilovat o to, být těmi nejlepšími rodiči. Jako jejich máma.

Donutit ho nejde to ani nemá smysl. Souhlasím se Sandrou, že to má asi model z původní rodiny. Ale je třeba uvědomit si, že tohle děti poškozuje, vštěpuje jim to program že nejsou pro otce dost dobré, nikdo kdo by je měl milovat a pečovat o ně, nemá zájem o vztah s nimi. Možná, kdyby si uvědomil že tím dětem opravdu ubližuje byl by pak ochoten na tom zapracovat. Blbé je, že jemu to připadá v pořádku..s dětmi to neumím tak co jako....no jo tak to si je ale chlapec neměl pořizovat....mohl by pomoct i psycholog který by mu pomohl odstranit ty bloky z jeho vlastního dětství, ale jak říkám v první řadě on musí mít pocit že to není dobré jinak změna nebude možná. Měl b si uvědomit že jeho děti opět budou přebírat tenhle model, dcera navíc může mít problémy v partnerských vztazích protože si často do vztahů projektujeme to, jaký vztah jsme jako děti měli s rodičem opačného pohlaví. Tak že holku krásně programuje na to že ji chlapi nechtějí a není jim dost dobrá...

Víte, Natálie, chápu, že Vás to mrzí, ale Váš manžel si asi tenhle model donesl ze své původní rodiny a bylo pro něj pohodlnější chování zkopírovat, než na sobě něco měnit. Původní rodiny nás totiž ovlivňují víc, než si myslíme. Na druhou stranu buďte zase ráda, že ve výchově neuplatňuje svoje metody, které by dětem škodily. Třeba nadměrnou přísnost, atd. Všude je prostě něco. Znám tatínka, co své děti tak rozmachal, že s nimi skoro nikdo nic nepořídí. Umějí jen pokňourávat a on se tomu směje. Máte možnost vést výchovu Vašich dětí směrem, který považujete za rozumný a normální a nikdo Vám do toho nekecá. Buďte za to ráda, ono kdybyste měla dvě babičky s rozdílnými názory poblíž bydliště a manžela, co má zcela opačné názory než Vy, to byste se z toho musela zbláznit.