Osobnost dítěte
V tomto období dítě zajímají především slova a tomu, že se učí mluvit, věnuje mnoho času a energie. Zároveň se také učí zachovávat hygienické návyky. Tato dovednost se objeví spontánně, ale vyžaduje jak psychickou, tak i intelektovou a citovou vyzrálost dítěte.
Protože od dítěte očekáváme, že bude „čistotné“ (to znamená, že nebude používat plenky), kompenzuje tento požadavek tím, že se rádo od něčeho upatlá a ušpiní. A co když ho požádáte, aby si s takovými věcmi nehrálo? Najde si ke svým průzkumům jiné – barvy, pěna na holení, šampon, líčidla nebo prostředky na mytí nádobí budou v tomto období neustále na podlaze, na koberci, na zdech, budou od nich upatlané panenky nebo prostě dítě.
Každý nový materiál je pro dítě zajímavý, každá nová zkušenost se hodí. Pro rodiče tedy vyvstává otázka: Jak v dítěti uspokojit vědeckého ducha a přitom co nejvíce eliminovat škody? To bude zkouška vaší fantazie.
I když období negativismu je na ústupu a dítě je klidnější, přesto jsou jeho emoce ještě vcelku labilní. Dítě si dává záležet na tom, aby se vám líbilo a aby všechno dělalo dobře, a mrzí ho, pokud se mu to nedaří. Zvláště tehdy, když ho kritizujete nebo ho pokáráte.
Jak má malý klučina pochopit, že pěna na holení patří tatínkovi, a holčička, že lak na nehty může používat jenom maminka? A je to chyba dítěte, že na váš bílý koberec spadla právě tahle lahvička? Dítě vám přece chtělo jen pomoci a vyčistit koberec šamponem…
Nejtěžším momentem dne se stává chvíle, kdy má jít dítě spát, a někdy také jídlo, jak už zde bylo zmíněno výše. Dítěti se zdá nesnesitelné, že by mělo zůstat samo ve svém pokoji. Bojí se tmy a strašidel a ještě příliš nerozlišuje mezi realitou a výmyslem.
Bude chtít maximálně protahovat dobu, kdy se s vámi před spaním loučí, proto večerní rituály nebudou brát konce. Naštěstí má silnou citovou vazbu na své plyšáčky nebo oblíbený polštářek, které mu dělají společnost, když rodiče zcela správně konečně zavřou dveře.
Půjčuje vaše dítě nerado věci druhým dětem? To je v tomto věku normální. To, co je „moje“, vytváří pro dítě pocit samostatnosti a ujišťuje ho o jeho osobní ceně. Vy mu také nedovolíte, aby se dotýkalo těch věcí, na kterých vám velmi záleží – dítě dělá totéž.
Postupně mu tuto věc vysvětlíte a dítě pochopí, že kdo dává, ten také dostává, a že si pak může také něco vypůjčit. K tomu se dítě propracuje ovšem až později, až si bude natolik jisté samo sebou, že bude umět sdílet věci s ostatními.
Tělesný vývoj
Chůze je u dítěte nyní už jistá. Jeho fyzický vývoj je stále u osvojení dokonalého udržování rovnováhy. Dítě se vydává na průzkumy, například na skluzavku nebo na houpačku.
Také manuální zručnost udělala značný pokrok a dítě díky tomu může zažívat větší pocit samostatnosti – umí si svléci a obléci jednoduché oblečení, umí si také každý den vyčistit zuby. Protože už dokáže předměty sešroubovat a odšroubovat, neobstojí před ním kohoutky, kliky a zátky. Dokáže také otáčet jednotlivé stránky v knížce, aniž by je roztrhlo, a dokáže postavit věž ze šesti až osmi kostek.
Řeč
V řeči dítěte jsou vidět obrovské pokroky. Dítě se ptá na názvy věcí, které nezná, a opakuje je, aby si je lépe zapamatovalo. Také jeho paměť se zdokonaluje – díky silné zvědavosti a lepší míře porozumění dítěti umožňuje obohatit každý den jeho slovní zásobu.
Správná výslovnost je často zatím jen zbožným přáním a dítě se rychle rozčílí, když musí několikrát opakovat stejnou věc, aniž by chápalo proč.
Správně vyslovovat bude dítě až za několik měsíců a není nutné se tím znepokojovat. Tím spíš, když dítě často trénuje, například i tak, že si při hře s panenkami, figurkami nebo autíčky mluví samo pro sebe.
- Tím, že si budeme s dítětem často povídat, pomůžeme mu zlepšit slovní zásobu a řeč. Musíme mu nechat dostatek času, aby se mohlo vyjádřit, i když to pro nás může být náročné, a vysvětlovat mu, co se děje ve světě, který ho obklopuje, pomocí jednoduchých vět. Neomezujte se jen na pojmenování věcí, ale také dítěti vyprávějte, k čemu slouží a jak se s nimi zachází. Říkejte dítěti přesné názvy – ne jen ptáček, ale holub, kos atd., ne pouze kytička, ale třeba růže nebo kopretina apod.
Naučte dítě, co je pro ně nebezpečné
Už jsme mluvili o tom, že ne všechny děti se pouštějí do stejně nebezpečných situací, že ne všechny provádějí stejné lumpárny a že je v tomto případě určující výchovné působení rodičů. Nabízíme vám několik podnětů k zamyšlení.
- Když dítěti něco zakazujete kvůli nebezpečí, které by mu hrozilo, musí vám dobře rozumět. Musí pochopit, že to neděláte sobě pro radost, protože to je pohodlnější, ale že to pro ně představuje skutečné nebezpečí. Nestačí jenom povědět: „Ne, nesmíš,“ je potřeba dítěti jednoduchými slovy vysvětlit, proč mu tuto věc zakazujete, a nebát se to klidně zopakovat.
Některým dětem to i tak nebude stačit. Když jim řeknete, že oheň pálí, znamená to pro ně tvrzení, které si chtějí ověřit. Jestliže jste nablízku a jestliže jste dítě jasně upozornili na nebezpečí, které mu hrozí, nechte ho, aby si to ověřilo (pokud není nebezpečí příliš velké). Dítě zjistí s minimální bolestí, že jste mu řekli pravdu, a až mu budete někdy příště říkat něco podobného, už vám bude věřit.
- Nemůžete dítě neustále držet daleko od nožů, nůžek, elektrických přístrojů apod. Proto preventivní výchovný postoj spočívá v tom, že dítě postupně s věkem naučíte, že je lepší tyto věci rozumně používat, než je mít poschovávané. Dítě by mělo tyto nástroje používat v závislosti na svém věku a vyspělosti a také v přítomnosti dospělého, dokud si plně neosvojí manipulaci s nimi.
- Když se přihodí nějaká drobná nehoda, dítě se řízne nebo lehce opaří, spadne, protože špatně odhadne hrozící nebezpečí, je vhodnější podat dítěti vysvětlení než se rozzlobit. Je lepší dítěti objasnit, co se stalo a proč bylo to, co dělalo, příliš nebezpečné. Nakonec bychom měli dítěti ukázat, jak by mělo stejnou věc provést tak, aby byla bezpečná. Tím mu budete vštěpovat pocit zodpovědnosti za své činy a dávat mu najevo, že mu důvěřujete.
- A konečně dítě musí co nejdříve pochopit, že pravidla bezpečného chování platí pro všechny, a když mu zakazujete hrát si s žehličkou nebo s kuchyňským nožem, že ho nechcete šikanovat. Dospělý člověk, který nesprávně manipuluje s nožem, se také řízne a poteče mu krev. A když spadne, ublíží si rovněž.
I tento prvek ve výchově si dítě osvojí tím, že bude následovat příklady ve svém okolí. Je proto dobré, když mu budete ukazovat, jaká opatření dodržujete v běžném životě, abyste předcházeli nebezpečným situacím.
Výška postavy u dvouletého dítěte
Můžeme se běžně setkat s názorem, že je možné odhadnout budoucí výšku postavy dítěte v dospělosti tak, že zdvojnásobíme jeho výšku ve dvou letech. Toto pravidlo je ovšem úplně mylné. Statistiky dokazují, že chlapci dosahují polovinu své budoucí výšky kolem dvacátého pátého měsíce života a dívky kolem šestnáctého měsíce. Ale ani v tomto případě nic není dáno jednou provždy, protože růstová křivka dítěte ještě podléhá určitým nepravidelnostem. Až mnohem později můžeme začít považovat její průběh za pravidelný a usoudit, že nedochází k významnějším výchylkám. Ale přesto i zde existují významné faktory, které ji ovlivňují, například růst kostí a věk, ve kterém se dostaví puberta.
I když dědičné dispozice hrají vždycky významnou roli, nesmíme zapomenout, že generaci od generace jsou děti statisticky vyšší, než byli jejich rodiče.
Jídlo, které mají děti rády
Připravte k jídlu v kruhu rodiny množství různých neobvyklých drobných pochoutek, trochu od každého jídla, které vám zbylo, syrovou zeleninu, kousky studeného masa, sýry, ovoce apod. Dejte si záležet na tom, aby to byly jen samé dobré věci, chutné, barevné a rozmanité.
Každý si pak bere to, co má rád, v takovém množství, v jakém chce, a v takovém pořadí, jaké mu vyhovuje. Protože se dítě může tímto způsobem obsloužit samo a bere si jen to, co mu chutná, nikdo nekontroluje, co jí, a nic mu nevnucuje.
Dítěti se tento způsob bude velmi zamlouvat a většinou sní víc a nají se lépe než obvykle. A spokojenost bude na všech stranách.
Bez plenek i v noci
Zanedlouho potom, co dítě dokáže udržovat čistotu ve dne, přijdou na řadu i plenky v době spánku po obědě a později i v noci. Někdy probíhají obě změny současně, někdy je mezi nimi několikaměsíční odstup. Co tedy můžete udělat, aby se vaše dítě naučilo spát bez plenek? Odpověď zní – nic. Dávejte mu najevo, že mu důvěřujete, a chovejte se nenuceně.
Je-li dítě na tuto změnu připravené, poznáte podle toho, že ráno budou plenky suché. Se souhlasem dítěte je tedy zkuste odložit. Jestliže se má dítě v noci probudit a vstát proto, že se mu chce čurat, vyžaduje to už značnou vyspělost. Aby mohlo dítě spát celou noc bez potřeby jít na nočník, je nutné, aby mělo už dostatečně velký močový měchýř. Žádnou z těchto podmínek nemůžete ovlivnit.
Je zbytečné, abyste dítěti večer zakazovali pít. Takový způsob je značně krutý a navíc neúčinkuje (na druhou stranu tím nemíníme, že by se dítě mělo před spaním nalokat). Pro některé rodiče je praktické, když dítě napůl vzbudí asi kolem jedenácté hodiny večer a posadí ho na nočník. Pokud to dítěti nevadí, může vám takové řešení situaci usnadnit. Ale „suchá noc“ bude skutečností až tehdy, kdy se dítě dokáže probudit samo.
- Můžete dítěti pomoci například tím, že:
– mu budete dávat takové pyžamo, které se snadno svléká;
– necháte v jeho pokoji rozsvícenou noční lampičku;
– připravíte k posteli nočník.
Nemálo dětí totiž stále musí používat plenky i tehdy, kdy by už nemusely, jednoduše proto, že se bojí samy přejít potmě chodbu na toaletu.
- I když se dítě přes den už nepočurává, může k tomu někdy dojít ve spánku. Jestliže dáte pod prostěradlo igelitovou vložku, není to žádná tragédie. Naučte dítě, jak se svléknou povlaky a kde máte koš na špinavé prádlo, do kterého je může i s pyžámkem odložit. V žádném případě, a to zdůrazňuji, to není důvod k trestání dítěte, ale k tomu, aby se učilo zodpovědnosti za své tělo.
- Neodkládejte plenky příliš brzy. Probouzet se každé ráno v mokré a studené postýlce dokáže pořádně zacloumat s morálkou a spíše to dítě odradí. Není potřeba, aby dítě zažívalo takové situace příliš dlouho.
- Není vůbec na místě, abyste se rozčilovali. Uvědomte si, že když se dítě počuralo, tak spalo, a tudíž to neudělalo schválně. Ostatně i dítě by bylo raději, kdyby se dokázalo probudit. Potřebuje od vás slyšet povzbuzení a cítit, že s ním máte trpělivost. Můžete mu například povědět: „Nestalo se nic hrozného. Až na to budeš připraven a až se tvoje tělo a hlavička k tomu rozhodnou, už se nebudeš v noci počurávat. Uvidíš, pak to půjde samo. Nic se neděje, umíš už spoustu jiných věcí!“
Ukázka je z knihy:
Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let.
autor: Bacus
Kompendium všeho, co potřebují vědět rodiče při péči o dítě ve věku do 1 do 3 let a při jeho výchově. Praktický, podrobný rádce sleduje vývoj dítěte po tříměsíčních etapách, tedy ve 12 až 14 měsících, 15 až 17 měsících 18 až 20 měsících atd. V každé z těchto kapitol (etap) se autorka věnuje vývoji osobnosti, fyzickému, jazykovému vývoji, sociabilitě, hrám a hračkám, jídlu, psychologickým a výchovným otázkám a dalším praktickým radám.
Vydalo nakladatelství Portál.cz