Porod není nemoc, nicméně je vždy velmi riskantní. Mnoho žen se bojí nepřiměřeného medicínského zákroku, ale pak často odmítá i medicínské zákroky, které v současné době mohou porod velmi usnadnit. Pravděpodobně velmi silným strašákem před porodem je bolest. Informace o možnostech epidurální anestezie jsou rozporuplné, někdo je vítá, že ulehčí v bolesti, uvolní ženu a ta se snáze a rychleji otevírá, pomůže jí i psychicky, protože pak není tak vystresovaná. Nicméně jako všechny zákroky má svá rizika.
Vydržet bolest za každou cenu?
Mnoho žen však tuto metodu neodmítá z racionálních medicínských důvodů, ale spíše ze zcela „ješitných“ důvodů, že přece nejsou tak slabé, aby to nevydržely. Jenže každý porod je jiný a každá bolest je jiná. A opravdu jsou ženy, co rodí více než dvanáct hodin v nesnesitelných bolestech. Ulehčení situace formou anestezie neznamená, že je žena „slabá hysterka“. Ale možná spíše to, že je zodpovědná a ví, že jestliže se jí alespoň na chvíli uleví, bude mít dost sil na poslední fázi porodu – tlačení.
Strach bolí nejvíc
Většina matek si totiž během porodu uvědomí, že jejich bolest není to nejhorší. Horší je strach o to, aby vše proběhlo v pořádku a dítě se narodilo zdravé. Jestliže je však matka natolik vyčerpaná bolestí a únavou, může se stát, že v té poslední a nejdůležitější části porodu, kdy je zapotřebí, aby spolupracovala a zatlačila, bude už zcela otupělá.
V tuto chvíli si možná říkáte, že si vlastně odporuji. Vždyť přece právě proto, aby nastávající maminka měla sílu ve třetí fázi porodu zatlačit, je vhodná příjemná atmosféra, domácí prostředí a celková pohoda. Také si myslím, že rodit v malém pokojíčku, kde budu mít pouze svého partnera, bude to tam útulně vybavené, je samozřejmě dobré a vhodné. Nicméně si myslím, že to není to nejdůležitější. V zásadě vždy záleží na tom, kdo s námi u toho porodu je. Jak příjemný a milý je personál a zda ve chvíli, kdy nastane jakýkoli problém, je tam někdo, komu důvěřuji.
Direktivní a odměřená sestra stresuje všude, v jakémkoli zdravotním zařízení. A jestliže u porodu je úzkost nežádoucí, protože se pak žena hůře otevírá, je samozřejmé, že by v porodnicích měl být personál milý. Nicméně úzkost je nežádoucí téměř u všeho a opět je třeba říci, že v jakémkoli zdravotnickém zařízení, porodnice tím není výjimečná.
Partner u porodu: záleží jen na nás...
Většina žen nyní preferuje u porodu asistenci svého manžela či partnera... Je to přirozené, protože představuje člověka, se kterým má ten nejintimnější kontakt a nejvíce mu důvěřuje. V takové situaci bude proto pro ni největší oporou. Nicméně to neznamená, že žena, která svého partnera u porodu nechce, s ním takto intimní kontakt nemá. Možná je jen více nastavená na to, soustředit se na porod samostatně, anebo chce u sebe mít někoho s profesionální zkušeností nebo z úplně jiného důvodu někoho úplně jiného. Vše je v pořádku a je dobře, že dnes máme volbu. Přítomnost někoho blízkého nám umožňuje ventilovat i negativní emoce, které se například před sestřičkou či lékařem projevit ostýcháme. Je snazší hodit mokrý kapesník z čela po manželovi než po lékaři. A často to velmi pomůže. Někdy se tomu po odeznění kontrakce rodička třeba i zasměje, což je zase velmi posilující a uvolňující.
... nebo partnerovi?
Někteří muži ale přítomnost u porodu odmítají. Toto jejich přání by také mělo být respektováno a nemělo by se na ně hledět s despektem. Možná podvědomě tuší, že by pro ně žena byla pak více matkou než partnerkou a že by mohli mít například problém s ní po porodu spát. Sex po porodu je však velké téma nejen pro muže, ale hlavně pro ženy.
Klystýr prosím! Nebo raději ne?
V rámci „přirozených“ porodů také mnoho žen odmítá nechat se oholit či podat klystýr. V současné chvíli je holení módou, takže mnoho žen s tím již problém nemá a je oholeno z domova – i když je mi záhadou, jak to přes to velké břicho dokázaly. Ale přesto se mnoho žen staví k oholení negativně. Nicméně, co když přes všechnu snahu i možnosti – rození vsedě, do vody atd. – se hráz přece jen musí nastřihnout nebo se žena roztrhne? Pak následné šití a hojení je mnohem obtížnější. A odmítání klystýru? Při tlačení jde ven nejprve obsah střev, aby uvolnil místo dítěti. Lékaři i sestry jsou na tyto věci zvyklé, protože i přes podaný klystýr se někdy obsah střev zcela nevyčistí. Ale vydat se této situaci dobrovolně? Ať si o přirozenosti říkáme, co chceme, většině z nás to bude trapné. Tak proč si při všech těch nepříjemnostech, které kolem porodu jsou, jednu neušetřit.
Úzkostí okolo porodu je mnoho a každá žena se strachuje o něco trochu jiného. I když z bolesti a z toho, že se něco nepodaří, má strach asi každá. O úzkostech a strachu je vhodné mluvit. S partnerem, s lékařem, se sestrou, s kamarádkou. Jestliže ale cítíte, že vás strach válcuje, je dobré se svěřit odborníkovi. Mnoho porodnic již má svého psychologa, který může u porodu také asistovat. Ale můžete také vyhledat jiného – a například i s partnerem. Není to žádná ostuda se svěřit. Naopak. Je to odpovědný přístup k řešení problému. A možná daleko odpovědnější než hledání toho, zda má porodnice barevná povlečení. Dobrý psycholog by měl umět ženě pomoci od úzkosti nejen rozebráním situace před porodem. Pomoci může i nácvik různých technik, které myšlenky na nejhorší pomáhají zahnat. V neposlední řadě to ale také může být trénink například nácvikem různých forem relaxací, které ženě mohou pomoci nejen od nepříjemných pocitů, ale také zmírňují bolest.
Mgr. Kateřina Hollá
zdroj: http://www.sexualne.cz>http://www.sexualne.cz