Nechci být jen hlídací babička. Za trest vnoučata skoro nevídám

Tak já to zažila z druhé strany .
Mám tchyni , co též nechce pomáhat s hlídáním . S manželem máme práci oba na směny . Doma se střídáme . Já pracuji jako prodavačka .
Když má manžel odpolední , nemá nám kdo vyzvednout dceru ze školky . Školka je otevřena do 16:30 a já když mám ranní , tak mam do 17.
Proto jsem prosila , zda by mohla přijet v 15 hodin a vyzvednout dceru a já bych v půl šesté dorazila domu . Takže jsem potřebovala jednou za tři týdny v úterý a ve středu vyzvednout . Pondělí středu a pátek moji rodiče . Říkala , že není problém . Ale po půl roce začala mít výmluvy . Kolikrát dělala mrtvého brouka . Chápu , že si chce užívat , ale také musí pochopit , jak to máme my mladí v této době těžké . Práci hledáte těžko a když už ji máte , tak vám neumožní přizpůsobit pracovní dobu . Jinak se s vámi rozloučí . Byt si taky musíte pořídit na hypotéku . Takže si v práci nemůžete diktovat .
Naštěstí mám své rodiče , hodně mi pomáhají . A jsem jim tak moc vděčná , že pokud budu moci , budu se zase v jejich stáří o ně starat já . A kdyby si lidi neměli pořizovat děti jen kvůli problémům okolo , tak opravdu vymřeme .

j66: ne ne, babička klidně občas pohlídá, ale ne že si to snacha naplánuje a postaví babičku před hotovou věc. To bych si taky nenechala líbit.

Armana: babča nechce hlídat, když potřebuje snacha, ale když chce zrovna sama, tak jsem to pochopila já. Takové hlídání je celkem k ničemu.

jednoduchá rada: ať se snacha šprajcuje, na děti bude úplně sama a ještě s prosíkem přijde aby babča pohlídala.

V 63 letech budu ještě rok chodit do práce. Snacha si bude muset poradit bez tchýně. Maminku má 350 km. Vnoučata budou mít víkendové babičky a bude to muset stačit. Nemyslím, že by to byl problém. Normální ženská si nepořizuje děti proto, aby je vychovávali prarodiče. Je to sobecké a to vydírání je dost hnusné. Syn by k tomu měl zaujmout stanovisko.

j66: Znám verzi z obou stran, když jsem ječela jak pavián, ať jí tam aspoň nervou ty děcka nemocný, že to jednou nepřežije když to od nich chytne, tak "změnili taktiku", kdykoliv jsou kluci zasmrkaní a jdou místo do školy k babičce, tak mají "alergii".
Ony jsou ty babičky někdy tak hodný až jsou blbý.

j66: hele jsou taci mezi námi, co jsou total splachovaci. Moje švagrová
1) zacala tchanovcum tykat bez svolení
2) ve trech letech holky zaukolovala tchyni a nezájem, dokazala to tak podat, že se nezmohla na odpor
3) do skoly chodila holka, aby to mela blizko k babičceNikdy babce nepridali na jidlo, desny chudáci taky meli hypoteku, holka ve trinacti zacla prarodicum krast penize a ještě byli špatní, ze si je pořádně neschovali. A pořád hlavně paní máma je omlouva.
Ano. Když naši neco potřebovali, dovezli, donesli nakoupili ale nechali si zaplatit kazdou kapku benzinu. Hlavně švagrová, kdyz jsem to manzelovo brachovi napraskla, tak ji zdupal a byl chvilku klid. On se spíš veze a trpi slepotou,. CHLAP
Chtěla jsem prostě říct, že i když patříte mezi důraznější povahy, tak přesto jsou taci, pred kterými jste mravenecci.
Osobně jsem se snažila nezneuzivat servisu, který mi tchýně nabízela. Moje děti, tvoje radost.

lebahu: A znáte verzi druhé strany? Skutečně k tomu ta paní byla zlým a sobeckým synem a EKO teroristkou snachou donucena anebo je to tak , že to sama nabídla a ještě za to nic nechce. On by ji potom taky asi syn a děti nenavštěvovali každý den, protože by na to nebyl vždy čas. A pak by si zase stěžovala, že na ni mladí kašlou. Zajímalo by mne jak se ta paní chovala v mládí třeba ke své tchyni nebo mamince. S tímhle kupováním dobrých vztahů, je totiž obvykle něco špatně na obou stranách.

lebahu: to je hrozny, udelali z ni sluzku a jeste je zivi z duchodu, kdyz synacek vydelava takovy prachy, az uz nebude moct, tak ji takovi klidne soupnou do nejakyho levnyho ustavu, aby nemuseli doplacet. Chce se mi blejt.

Pomoc v rodině neznamená, že někdo někoho bude zneužívat a vydírat. Neuhnula bych ani o krok.
Znám jednu, napřed že "musí pomoct mladejm" (i když vlastně nechtěla, ale nechala se zmanipulovat), že splácí hypotéku a jsou na tom bledě a nesehnali školku a snacha musí do práce, tak hlídala denně mladšího kluka a staršího jezdila přes celý město vyzvedávat ze školy. Když onemocněl, hlídala oba (od začátku nemoci, aby snachu nevyhodili z práce). Další rok už školka byla, ovšem kluci stále nemocní, takže se vyzvedávání ze školky a hlídání odpoledne (mladí dělaj dovečera) střídá s celodenním hlídáním nemocných dětí. Babička už měla několikrát téměř smrt na jazyku, školkový bacily bývaj mrchy odolný na veškerý antibiotika a staršího člověka složí jako nic. K tomu ještě nastaly finanční potíže, denně klukům jídlo (buď svačinu a večeři nebo celodenní a k tomu ještě nakrmí i syna co je přijde vyzvednout + snaše pošle večeři v kastrůlku) z jednoho důchodu živit 4 další lidi (a chlapečkové "nežerou" jen tak něco, snacha je "BIO a EKO teroristka") není žádná sranda, ale když ona jim musí pomoct, oni jsou zadlužení a na tom špatně... Nikoho za celou dobu nenapadlo, že to něco stojí a babičce by měli nějakou tu kačku přistrčit. Tohle se táhne několik let, dnes neexistuje, že by dítě šlo samo ze školy a pár hodin počkalo samo doma (někdy mám pocit, že do patnácti dnes děcka nesmí samy ani na dvorek). A pointa toho všeho je, že paní zjistila, že synek vydělává zhruba čtyřnásobek průměrné mzdy a ten "strašný dluh" je hypotéka, které splácí necelých 6 tisíc. Takže kdyby snacha zůstala v domácnosti případně měla nějaký zkrácený úvazek, hlady by rozhodně nepošli. Navíc pracuje jako prodavačka v textilu, takže pár šestek a žádná kariéra či nutnost držet krok s oborem...
Prostě jenom babička nemá "koule" na to říct NE.
Takže ano, pomůžu když můžu, ale nenechám se zotročit a to, že se automaticky předpokládá, že budu uprdolená z vnoučat a budu se drát o to je hlídat? No na to ať rovnou zapomenou.

Paní se rozhodla správně a víceméně souhlasím s jejím postojem. Chápu, že se jí dotklo, že se snacha nejdříve rozhodla, pak až seznámila babičku se situací. Já bych viděla rudě!
Jinak pokud by šlo o hlídání dítěte v nemoci, by bylo slušné nějakou tu zábavu oželet. To je jiná situace. Ale neakceptovala bych důvod matky, že si od dětí potřebuje taky odpočinout. Sakra - snad jsou její, ne? Pořídila si je ona s manželem, nikoliv s tchýní.
Já sama ještě neobabila, ale už jsem mladé seznámila se svým postojem. Ano, budu hlídat, ale po předchozí domluvě a podle svých možností. Mám ještě hodně práce a aktivit a navíc už nejsem nejzdravější, takže celotýdenní zápřah bych si neuměla představit. Možná ani celodenní :-)

Petruna: no jasně, že netřeba hlídat hned, jak dítě onemocní, to jsou potřeba rodiče. Jednak to bylo míněno jako příklad - jako že by paní mohla taky nabídnout sama nějakou pomoct, aby dala najevo, že je ochotná hlídat, jen ne stále, jednak se hlídáním v nemoci samozřejmě myslelo na doléčení. Aspoň myslím, že tak to běžně funguje - začátek nemoci si berou rodiče paragraf, ale když dítě marodí dva týdny nebo víc, tak pak vypomůžou s hlídáním prarodiče, aby taky ti rodiče nepřišli dnes o místo, že. Nebo bývá to tak v těch funkčních rodinách, kde si vzájemně ochotně vypomáhají i za cenu toho, že se musí kvůli pomoci jinému členu rodiny vzdát dočasně svých zábav - stejně tak pak "mladí" pomáhají těm babičkám, když onemocní, a starají se o ně a neřeknou, že na to nemají čas a musí na výlet, ať si zavolá ošetřovatelku. Tak by to myslím mělo být. Ale taky by se to nemělo brát jako samozřejmost - takže ne počítat automaticky s hlídáním, ale slušně se zeptat, domluvit co a jak. Jak píše Monada, že to mají přesně rozdělené a stanovený rozpis, kdy co s dětmi dělá, to je úplně ideální, to obdivuju, protože pak je splněno vše - rodina si vzájemně vypomáhá a přitom nikdo nikoho nezneužívá, všichni ví, kdy mají na co čas a s čím počítat, rodiče můžou pracovat a babička si užije vnoučat a přitom má i čas pro sebe. To je příklad perfektní komunikace a výborných vztahů v rodině.

Tak především - tolik chyb v jednom článku jsem ještě neviděla!!! Když už něco píšete, měli byste se aspoň snažit to napsat česky a ne tatarsky (nebo jak).

Jsem v invalidním důchodu , a když dcera chtěla nastoupit dřív do práce tak jsme se dohodly kdy budu hlídat .Bylo a je to fajn zeť dělá 12 hod směny takže má některé dny volno a hlídal on. Když si pořídila i druhá dcera děti . tak taky jsem hlídala pak vyzvedávala ze školky. Musely jsme to vše dohodnou (měsíční rozpis) I nadále stále funguje. Myslím , že jednou výlet by taky oželela. S připomínku , že je třeba se domluvit dopředu. Dvojčata je zápřah . Jak mám dvě vnučky jsou od sebe 4 měsíce tak taky vymýšlejí , ale už mají 8 let tak je to pohoda. Ještě nepíše jestli bude chodit do práce celý týden nebo jen několik dní to je rozdíl. Pak odrostou a půjdou do školky a školy .Je to vše na komunikaci.
Hezký den

Především by si každá žena měla uvědomit než si pořídí dítě co to všechno obnáší! Vůbec se nespoléhat na prarodiče s hlídáním, ne každý je má a také si musí poradit. Hlídala jsem 2 vnoučata 3 týdny v kuse a věřte i když je moc miluji byla jsem ráda když si je dcera už odvezla. Byla to mimořádná situace kdy jsem musela pomoci. Naštěstí obě děti jsou moc hodné a poslušné, ale i tak toho bylo dost.

V 63 je paní ještě v plné síle,tak co by si nezařídila svůj život,jak ona potřebuje! Vnoučata mají své rodiče a spoléhat se na ochotu babičky sice lze,ale musí to být po vzájemné dohodě.Mě by nebavilo mít na krku malé děti celý týden,snaše by mělo stačit např. 1-2 dny v týdnu,aby si tedy mohla "odpočinout".Já jsem moji mámu prosila dost výjimečně o hlídání,vždy dost předem jsme to probraly,aby si mohly obě strany udělat nějaký plán.Nyní,když jsem sama důchodkyně,tak rozhodně nemíním se uvrtat k nějaké rachotě s vnoučaty,chci si konečně dělat to,co já sama chci,dokud mám na to zdraví atd.Naštěstí se žádná vnoučata nerýsují,moje děti jsou rozumné po mně,nespěchají s tím.A nemocné děti nepatří už vůbec na hlídání prarodičům,neb na to by mohli krutě doplatit vlastním zdravím!!

Zebruška: no ja nesouhlasim s hlidanim dětí, když jsou nemocne. Za prvé, pro starší lidi i chřipka může mit nedozírné nasledky, za druhé když je dítěti ouvej, melo by mít u sebe mamu. Na doléčení ano, ale v prnich dnech nemoci ne. Jednou mam děti, tak tomu musím přizpůsobit svuj zivot. Když budou babicky daleko, tak se rodice taky musí postarat sami. A porad se to točí mama, babicka, snad mají tatinka.

No naplánovat babičce celodenní hlídání dětí, když se vracím do práce, a ani to s ní nekonzultovat, je opravdu síla. Já jsem si nedovolila žádné babičce naplánovat pravidelné celodenní hlídání dětí, i když třeba moje mamka říkala, dokud žila, že by to dělala a nevadilo by jí to - jenže jsem si uvědomovala, že něco jiného je občasné pohlídání, kdy si pak může následující den odpočinout (starat se celý den o malé děti je myslím pro babičky už dost náročné), a něco jiného každý den od brzkého rána do odpoledne. Takže v tomto rozhodně souhlasím s paní - nenechat se do toho násilím dotlačit! Vysvětlit, že na tohle se už necítím a že se měli zeptat dřív, než něco plánovali. Ale jinak mi přijde, že v tomto případě ani babička není "nic moc" - píše, jak ráda děti pohlídá, ale nesmí se jí zdát, že toho snacha využívá, nesmí to být moc často, nesmí to být tehdy, když by snacha potřebovala, ale jen tehdy, když náhodou babička nemá naplánovaný výlet.... To je ale hlídání na dvě věci, to snaše nijak nepomůže a vlastně jí nejde o to vypomoct (jak píše na začátku, že vypomoct nebyl problém), ale o to dojít se pobavit na návštěvu, když náhodou nemá co dělat. Vlastně v jejím podání je vypomoct velký problém. Jasně že to není její povinnost, ale přijde mi, že v rodině by si lidi měli pomáhat. Já něco podbného znám z té druhé strany - ze strany snachy. Naše druhá babička to dělá přesně tak, strašně aktivní důchodkyně a nikdy, když bych to táááák potřebovala, aby přišla (třeba musím něco vyřídit a některé dítě je nemocné nebo něco podobného), tak nemůže, protože musí na výlet a ve svém nabitém programu si na vnoučata nemůže udělat čas. Když náhodou zavítá jednou za čas na návštěvu, tak nepobude celé odpoledne, ale hodinku, max. dvě a letí, i když děti žadoní, ať ještě zůstane, že si s ní chtějí hrát, protože musí nutně vidět ještě ten den výstavu apod. Jet za ní o víkendu můžeme jen v ten den, kdy ona nemá žádný program, a běda když řekneme, že ne - jestli nemáme nějaký program my ji nezajímá, prostě zavelela, že má volno a my se musíme přizpůsobit, protože další víkend to už nejde, to jede na výlet. A tak pořád dokola. Už nám to po pravdě leze krkem a naučili jsme se s babičkou nepočítat. Už jí o hlídání ani neříkáme a samozřejmě už jsme slyšeli, že u nich po dědině vykládá, jak jsme hrozní a ona ani nemůže dojet za vnoučaty - no aby mohla, když si na návštěvu udělá čas jednou za měsíc a když náhodou my ten den nemůžem, tak pak může zas až za měsíc... Takže mně přijde, že v daném příběhu si prostě dvě ženy nesedly, každá si to představuje úplně jinak (snacha si představuje hlídání od babičky neustále a babička zas žádné) a neumí se dohodnout a ani jedna nehodlá té druhé vyjít vstříc. Já bych na místě paní jednoznačně odmítla celodenní hlídání, to jistě takto ne, ale nabídla něco jiného - třeba že pohlídám kdykoliv, když děti onemocní, i když kvůli tomu budu muset zrušit naplánované akce apod. Prostě taky nějaké vstřícné gesto od ní a třeba pak snacha pochopí, že sice nemůže s babičkou orat, ale přece jen v ní má nějakou oporu a v něčem se na ni může spolehnout. A pak by se snad domluvily a přestalo by se lítat od extrému k extrému (buď hlídání pořád nebo vůbec). Na každý pád jim přeju, aby si to nějak rozumně vysvětlily a uspořádaly ke spokojenosti všech!

Vy jste svoje deti vychovala, ať se starají rodiče. Jenom by mě zajimalo, kde byla snacha, když vam bylo nejhůř. A bude taková snacha ochotna se o vás postarat, až budete pomoc potrebovat? Já bych řekla, že ne. Pomoc je dobrá, když se dohodnou obě strany. Moje tchyně nemá zajmy a konicky a věnuje se vnoucatum, dnes pravnoucatum, moje matka nikdy a presto by mě nenapadlo ji dávat ultimáta. A holka taky ví, že pohlidame, jen když je nutno a nebo když chceme. Chtějí do kina, tak se nejdříve zeptají a pak koupi listky. A to jsme na jednom baráku.

Co na to říci? Udělala jste dobře, že jste se nenechala dotlačit k něčemu co nechcete a snacha by to měla pochopit, že děti jsou v první řadě jejich a musí se o ně postarat oni. Jasně, že je to s hlídací babičkou všechno snazší. Jen jaksi nejde na babičku hodit veškerá péče o vnoučata. A notabene ani si o tom předem nepromluvit a počítat s tím jako s hotovou věcí.
Trochu se mi nelíbí vyjádření o synovi, že je z něj podpantoflák. Možná i je. Ale! On je v situaci "Ludánku, kdo je víc - já nebo maminka?"
Nezbývá než si trvat na svém - že vnoučata moc ráda pohlídáte, že je ráda vídáte, ale rozhodně nepřistoupíte na to, že vám je de facto hodí na krk. Snad snacha pochopí.