Studujete a rádi byste věděli, v jakém oboru můžete uspět? Nebo už pracujete, ale někdy si říkáte, jestli jste neměli vrhnout svůj potenciál někam úplně jinam? Možná ano. Možná by se vám dařilo lépe a byli byste úspěšnější. Poradíme vám, jak to zjistit.
Když byl Zdeněk malý, usedal denně ke klavíru, protože rodiče byli přesvědčeni, že jako hudebníci z něj vychovají koncertního mistra. Slzy se mu koulely po tváři a klavír vyluzoval příšerné zvuky, přesto vydržel téměř do patnácti. Tehdy našel odvahu rodičům sdělit, že klavír ho vůbec nebaví a že by se raději věnoval sportu. Nebo jiný příklad. Marie odmalička hýřila kreativitou, stěny pokoje zdobila svými obrazy a toužila stát se malířkou. Jenomže když doma oznámila svůj záměr vydat se uměleckým směrem, rodiče řekli rázné „ne“, Marie si odseděla čtyři roky v lavici obchodní akademie a následujících pět let na VŠE. Teď je z ní ekonomka s pracovní dobou od devíti do šesti, kdy pracuje s čísly a vytváří tabulky, a s poněkud smutným pohledem do budoucnosti: tohle že budu dělat dalších třicet let?!
Pro co jste se narodili?
Zkuste se někdy zeptat na talent lidí ve svém okolí - asi se dozvíte, že se talent dědí a je výjimečný, to si myslí většina lidí. Nové průzkumy však podle Aleše Kaliny ukazují, že talent dědičný není a talentové vlohy má každý z nás. „Dnešní lidé vůbec nerozumí svému poslání a talentu, proto se mezi sebou stále perou a válčí. Na planetě, kde je všeho dost, mají pocit, že je málo. Je tomu tak i z toho důvodu, že lidé nejsou vedeni k uvědomění si svého talentu. Kdybychom všichni dokázali opustit představu toho, co se má, a opovážili se dělat přesně to, kde cítíme svoji často neodůvodnitelnou touhu projevit se i tak, jak nás ještě nikdo neviděl, celý svět by se změnil. Pracovní proces by plynul skoro samovolně a nikde by nebyly vidět otrávené tváře,“ tvrdí Aleš Kalina.
Měli byste začít tím, že se zamyslíte sami nad sebou a upřímně si řeknete, jestli se ve své práci cítíte dobře. Pokud ne a chtěli byste dělat něco jiného - ale už nejste schopni říct, co by to mělo být - zkuste si odpovědět na následujících deset otázek: Při jaké činnosti ztrácím pojem o čase? Při jaké činnosti se cítím šťastný? Do jaké role jsem se stavěl, když jsem byl malý? Co bych chtěl mít napsáno na svém náhrobním kameni? Jaké jsou mé silné stránky? V čem jsem dosáhl úspěchu?
Za co mě lidi chválí? V čem mohu přispět světu? Jak si představuji ideální pracovní den? Co bych chtěl mít napsáno na vizitce? Pokud upřímně a rychle zodpovíte tyto otázky, zjistíte, co vás baví a co vám jde nejlépe - a právě to byste měli uplatnit ve svém zaměstnání. Jestliže několikrát v týdnu do dvou do rána malujete a svými obrazy si zdobíte byt, který vám všichni chválí, proč se trápíte osm hodin denně nad čísly? Samozřejmě že objevení talentu ještě automaticky neznamená úspěch. Budete k němu muset přidat vytrvalost, chuť učit se a snahu znát daný obor a spoustu dalších věcí, ale podle Aleše Kaliny vykročíte na správnou cestu.
Než pošlete životopis
Zaměstnání by nemělo být jen cestou, jak se uživit a vydělat dost peněz, ale především způsobem seberealizace. Moje kamarádka Lenka při hledání zaměstnání už několik let tápe. Životopisy rozesílá do různých firem na naprosto rozdílné pozice -troufá si být zároveň obchodní zástupkyní a kreativcem v reklamní agentuře. „V tomto případě jde pravděpodobně o neschopnost sednout si a v klidu rozebrat své předpoklady a požadavky, což je přidělávání práce sobě i personalistům.
Takové jednání by se dalo pochopit snad jen v případě, že člověk opravdu zoufale potřebuje být někde zaměstnán,“ říká psycholog a poradce v oblasti personalistiky Jan Rychlík. No, možná že to tak skutečně je a vy teď nutně potřebujete nastoupit do zaměstnání - nemáte čas navštívit kouče ani psychologa ani na žádné analýzy - právě sedíte u počítače a rozesíláte životopisy. Než odkliknete další e-mail, přemýšlejte: Je pro vás daná pozice vhodná? Jak to poznáte? Jan Rychlík radí pokusit se srovnat s lidmi kolem vás. Podívejte se, jestli jste spíš pořádkumilovná a systematická, nebo dynamicky založená osoba se sklonem k improvizaci, jestli vám jde spíš o jistoty, nebo o výzvy, jestli máte blízko k jazykům, číslům, technice nebo k lidem. Sami pak zkuste najít další způsoby, jak se popsat.
„V další fázi si udělejte seznam toho, co umíte, jaké máte kvalifikace a zkušenosti,“ říká a pokračuje: „Podle nabízených povolání si zkuste představit, která připadají v úvahu podle požadované praxe. Vyřaďte taková, která v současné době dělat nemůžete, protože objektivně nesplňujete požadavky. Pak se podívejte, která ze zbylých povolání by vás mohla bavit a které ze svých předností, předpokladů nebo zkušeností byste v nich mohli využít. Když něco zkusíte a jde vám to snadno, rychle se v tom zorientujete nebo zlepšujete, máte pro tuto činnost předpoklady. A pravděpodobně i pro činnosti příbuzné.“
„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Moje psychologie„