Žijete ve spokojeném manželství a vychováváte dvě úžasné děti. Rozumíte si, jen sex najednou není, co býval. To přece řeší spousta párů! Nebo, že by měl manžel přeci jen milenku? Omyl - je to ještě mnohem horší!
Na první pohled by nám náš život mohl kdekdo závidět. Všichni jsme zdraví, oba s manželem máme dobře placenou práci, vychováváme dvě šikovné holky. Nemáme dluhy, náš vysněný dům na okraji Prahy není zatížen hypotékou, můžeme si dovolit jezdit čtyřikrát do roka na krásnou dovolenou... Co víc si přát!"
Jenže jak se říká: Není všechno zlato, co se třpytí. I náš vztah prošel pořádnou krizí, přestože jsem se snažila, aby nuda a stereotyp v naší rodině nedostaly šanci. Jsme aktivní a snažíme se společně podnikat spoustu věcí. Jenže jsou prostě záležitosti, které neovlivníte, i když se sebevíc snažíte být dokonalou matkou i manželkou.
Snaha být dokonalou ženou
Když mi kamarádka vyprávěla, že přišla manželovi na nevěru, místo litování jsme jí vynadala. Když mi říkala, jak na spoustu věcí rezignovala (při výchově dětí o sebe moc nedbala a k sexu se přinutila maximálně dvakrát do měsíce,…), konstatovala jsem tvrdě, že se mu ani nedivím, když si našel milenku. Prostě si myslím, že žena se má snažit být pro svého muže stále atraktivní a ne ustrnout v představě, že ji bude milovat navždy s třiceti kily navíc, protivnou a nakonec i frigidní.
Jenže po mé nečekané a drsné zkušenosti už vím, že vše může být jinak. A že ani snaha být "dokonalou" někdy opravdu nestačí. Byla jsem naivní a myslela si, že můj muž mi nemůže být nevěrný, protože zkrátka nemá důvod. Jenže jsem se náramně spletla...
Náznaky, které jsem si nepřipouštěla
To, že o sebe poslední dobou více dbal a trávil v koupelně více času než já, mi přišlo jen úsměvné a měla jsem radost, že i on se kvůli mně snaží. To, že zůstával déle v práci, jsem neřešila. Byla jsem naopak trpělivá, věděla jsem, že usiluje o povýšení. Jediné, co mi přišlo trochu podezřelé, že náš sex už zdaleka nebyl tak skvělý a vášnivý jako dříve. Tomáš se navíc stále častěji vykrucoval. Jeho výmluvy na únavu a stres mi začaly fakt vadit. Když už k něčemu došlo, bylo vidět, že si to neužívá jako dřív... Ale stejně jsem si nic zlého nepřipouštěla.
Jenže pak přišla osudová oslava jeho čtyřicetin. Krom rodinné párty si přál uspořádat také pánskou jízdu. Nenamítala jsem, neviděla jsem žádný důvod mu nevyhovět. Na nic bych tenkrát asi nepřišla, kdyby si Tomáš nenechal doma mobil. Chvíli potom, co odešel z domu, mu přišla zpráva. Psal mu jakýsi Robert, že bude mít zpoždění, ale že se na něj už moc těší. Trochu mě to zarazilo. A i když jsem vždy byla velkým odpůrcem jakéhokoli šmírování v osobních věcech, tentokrát jsem měla takový zvláštní pocit a byla prostě zvědavá. Kdo je ten Robert, o kterém jsme dosud neslyšela?
Když jsem se podívala do historie zpráv, byla jsme v naprostém šoku. Ti dva spolu normálně flirtovali a navíc si posílali fotky. Nahé fotky! Udělalo se mi úplně zle. Co to má proboha znamenat? Pořád jsem si ale myslela, že je to nějaký blbý vtip, že tohle mi určitě Tomáš nějak vysvětlí.
Líbal se s cizím mužem a mě bylo zle!
Nemohla jsem vůbec usnout a přemýšlela jsem, kde teď Tomáš opravdu je, a co tím Robertem dělá. Když jsem ani v jednu v noci nezamhouřila oko, rozhodla jsme se vydat do klubu, kde měla probíhat Tomášova oslava. Holky byly naštěstí u babičky, tak jsem nemusela řešit hlídání. Když jsem se blížila ke vchodu, došlo mi to. Byl to gay klub! Dlouho jsme se prodírala davem a pořád doufala, že ho tam nenajdu. Po chvíli jsem ho zahlédla u baru. Mého muže, se kterým jsem od dvaceti a o kterém jsem se domnívala, že ho dokonale znám. Stál u baru v objetí jiného chlapa a líbali se! Bylo to tak nechutné, že jsem hned utekla. Ta noc byla nejhorší v mém životě. Dokonalý život se mi během chvilky zhroutil jako domeček z karet. Jen jsme brečela a přemýšlela, jak se zachovám, až se Tomáš vrátí domů.
Přišel kolem čtvrté a byl překvapený, že nespím. Naprosto vyčerpaná a zoufalá jsem mu o všem řekla. Byl samozřejmě zaskočený, ale také bylo vidět, že se mu ulevilo. Prý se tím už dlouho trápil, ale nedokázal mi říct pravdu. Nejdřív jsem na něj dlouho křičela, vyčítala mu, jak mě mohl tak dlouho vodit za nos, jak to mohl hrát klidně na obě strany. Je to vlastně mnohem větší zrada, než kdyby v tom byla jiná žena. On mě přesvědčoval, že já za nic nemůžu, že je ta sexuální přitažlivost silnější než on. Že má mě i holky strašně rád a že ona nás nechce v žádném případě přijít. To jsem si v tu chvíli ale nedokázala vůbec představit. Bylo mi z něj zle a ještě to ráno jsem ho vyhodila jen s pár věcmi z domu. Potřebovala jsme být sama a vše si srovnat.
Mám trpět jeho nevěru kvůli rodině?
Ze sebevědomé ženské se najednou stal uzlíček nervů a já neměla daleko ke zhroucení. Navíc jsem holkám musela nalhat, že tatínek odjel nečekaně na služební cestu. Teď má Tomáš pár dnů na to, aby se rozhodl, co bude dál.
Přijde mi to naprosto šílené. A možná mě kdekdo nepochopí a odsoudí. Ale s odstupem si uvědomuji, že o něj taky nechci přijít. Hlavně nedokážu holkám vzít skvělého tátu. Jak bych jim najednou něco takového vysvětlila? Bylo by to těžké, i kdyby se jednalo o jinou ženu, natož muže. Jsou ještě malé, to prostě teď ještě nemohou pochopit. Jsem zoufalá, nikdy by mě nenapadlo, že budu muset něco takového řešit. Prosím, poraďte, jak se mám zachovat dál...
Karolína, 40 let