Lékaři zabývající se léčbou neplodnosti tvrdí: onanie lidskému tělu jednoznačně prospívá! Organismus se tak zbavuje přestárlých spermií, což zvyšuje mužskou plodnost. Přirozenost onanie dokazují i četné výzkumy, podle nichž se drtivá většina onanujících uchýlí k této praktice po deseti dnech pohlavní zdrženlivosti.
Onanie je podle královny Alžběty nejlepší záruka
panenství
Lékaři zabývající
se léčbou neplodnosti tvrdí: onanie lidskému
tělu jednoznačně prospívá! Organismus se tak zbavuje
přestárlých spermií, což zvyšuje mužskou
plodnost. Přirozenost onanie dokazují i četné výzkumy,
podle nichž se drtivá většina onanujících uchýlí
k této praktice po deseti dnech pohlavní zdrženlivosti
a plná polovina se pak snaží o pohlavní styk už
o čtyřiadvacet hodin později.
Pravděpodobnost, že pak zplodí potomka, se po onanii
mnohonásobně zvyšuje.
Přesto zůstává onanie jedním z nejvíce
tabuizovaných témat.
Naštěstí už jsou pryč doby, kdy se i v odborném
tisku objevovaly články o škodlivosti onanie, která u
některých zvláště aktivních jedinců může údajně
vést až k naprostému fyzickému vyčerpání
končícího smrtí. Ještě v první čtvrtině minulého
století tvrdil s plnou vážností lyonský
lékař Petit, že plné dvě třetiny mladých mužů ve
věku mezi dvaceti a třiceti lety zabila "sebehana". Jiný
lékař zase nabídl puritánským
spoluobčanům recept, jak poznat mladíky, kteří jsou na
onanii "závislí jako na droze": "Povšimněte
si hlavně jejich nápadné bledosti. Když se s nimi dáte
do řeči, zaskočí vás svou apatií ústící
v cynismus ke všemu, co je ostatním svaté."
Do protimasturbačního hnutí se horlivě zapojila také
řada filozofů a literátů. To mu dodalo na síle a
vědecké věrohodnosti. I Immanuel Kant se domníval, že
onanii je třeba co nejradikálněji vymýtit. "Cudnost
je povinností člověka vůči sobě samotnému. Je-li člověk
poháněn chtíči, nikoli skutečným objektem, ale
fantazií, tehdy musíme učinit závěr, že takový
chtíč je proti přírodě."
Na obranu masturbace coby činnosti zcela normální a
organismu prospěšné však naštěstí vytáhly i
takové celebrity jako Daniel Defoe či dokonce anglická
královna. Robinson Crusoe se dětským čtenářům
otevřeně přiznává: "Nemohu ani vypovědět, co pro
mě toto vzácné umění znamená."
Anglická královna Alžběta zase na onanii oceňuje, že
je "nejdokonalejší zárukou panenství".
Přes všechny racionální argumenty zůstává
onanie v oblasti lidského chování jedním
z nejožehavějších témat. "Odpor, v lepším
případě rozpaky jsou pevně zakořeněny v každém z nás,"
vysvětlují tento paradox psychologové. "A bude
trvat ještě nějakou dobu, než si upřímně v hloubi duše
přiznáme, že onanie je částí naší
osobnosti. A zdaleka ne zanedbatelnou."
zdroj: Plus
include("info/nazor.php");=""?>