Opustil manželku kvůli mně. Šíleně se bojím, že to udělá znovu!

nooo asi nic moc pocit co? Docela ho preji :-) pokud si nekdo zaklada na vzhledu tak po detech to nikdy uz nebude jako pred tim, jo muzes vypadat vyborne, ale uz ne tak jako driv, kdyz tvou jedinou starosti bylo lezt po manzelich jinych :-) A ona ted na mateřské a on v práci, kde se dřív potkali-ona špatné svědomí, on žádné ......jen bych chtěla podotknout ke strachu, strach je vždy imaginární, většinou na skutečnosti nic nezmění. Vše se stane i bez toho aby se toho někdo bál :-) Takže pokud je na něj spoleh, nic neudělá, pokud není, tak to uděla, i kdyby dotyčná mohla dávat strach na export :-D

On by se motykou musel vzít i ten pán, že..... No, pudům leckdy neporučíš a raději ať jde, kam ho srdce táhne, než aby se mnou chlap byl ze zodpovědnosti a přitom ho přitahovala jiná. To se pak trápí všichni, milenka, manželka i chlap, který nevyhoví ani jedné a sám sobě taky ne. Dřív jsem nevěrníky taky odsuzovala, pak jsem jich několik spoluvyrobila, poznala jsem situace, kdy dlouholetou milenku ve finále uvítaly i děti, protože táta po smrti mámy nezůstal sám.... Věkem se člověk stává tolerantnější a nejde vše posuzovat podle jednoho metru. Život je opravdu pestrý a nevyzpytatelný.....

Ano dáma nepoužívá sprostá slova a proto řekněme slušně máš co jsi chtěla a vyjez si to do dna.Takové vzít motykou je málo !

máš pravdu, poté, co jsem zažila od vlastního bratra po smrti naší maminky ( a to jsem de facto " papír" měla- rodný list neošulíš), bych byla na podobné řeči, že není papír potřeba, hooodně opatrná.

Pisatelka článku jen dostane,co si zaslouží: buď s ní pán zůstane nebo ne.Obojím dobře jí tak.Fakt,že vůbec se šla tahat se ženatým,když to o něm věděla,je sám o sobě hnus.A pán se ulakomil na mladší maso,taky odpovědnost....Jak asi vše vnímaly první děti,zde se ani nepíše,že by chodily do nové rodiny,což spíš naznačuje,že je otec hodil přes palubu i s bývalou...Takže tato paní jen má možnost nyní sklidit,co zasela,tak ať se nediví a připraví se na to.

šiška: No... on to není "papír na lásku", ale poměrně závažný právní dokument, který ti dává třeba záruku dědictví, vdovský důchod apod. Zvlášť když jsou tam děti z předešlého vztahu (které tě možná velice rády po smrti otce vyženou na ulici jenom s kartáčkem na zuby) bych o tom "papíru ná lásku" a jeho pro a proti uvažovala.
Ale to jsme úplně mimo komentovaný článek.
Máš pravdu, záruky v životě nejsou nikdy žádné a na nic (vztahy, zdraví, peníze...). Ale čím víc se bude paní z článku užírat a přemýšlet coby kdyby, tím spíš toho chlapa od sebe odežene. Prostě bude díky těm svým úvahám protivná jak pr...

Celý život je jeden velký risk. Buďto hop nebo trop. Já vím jedno jistě. Už bych se podruhé nevdávala ani za nic na světě! Jestliže se opravdu milují, tak k tomu není třeba úředního papíru. Chápu to ve 20 každá chceme být tou princeznou, ale podruhé už bych do toho nešla když jsem si to jednou už prožila.

Ale podobný strach by pak musel zažívat každý, kdo má partnera s minulostí. Taky jsem neměla radost, když si můj muž nevyzvedával děti z předchozího vztahu mezi dveřmi, ale chodil tam na několik hodin na kafe, pomáhal s něčím bývalce nebo tchýni a tchánovi... A to jsem na jejich rozchodu žádný podíl neměla a navíc odešla bývalka, ne můj manžel. Měla jsem obavy, že zjistí, že těch 12 společných let se jen tak zahodit nedá, že děti by rády oba rodiče pohromadě, že ona zjistí, že zas tak špatný nebyl a začne ho znovu uhánět a on mě opustí z pocitu odpovědnosti atd.
Ale připadá mi, že strach paní ze článku už je patologický a pokud ho nezvládne, tak si tu situaci, které se bojí, naopak přivolá. Zkusila bych to probrat raději už s nějakým odborníkem - psychologem, manželským poradcem nebo podobně.

Já bych teda paní neodsuzovala. Chlap se jí líbil, ona se líbila jemu. Kdyby nechtěl tak si ji nebral. Spíš by mne zajímalo, jak se chová k dětem z prvního manželství, jestli si je bere , kolik na ně platí , tj. jestli je nešidí, Jak vychází ona s jeho dětmi. Jaké problémy mělo předchozí manželství, že od ženy a dětí odešel. To by už měla vědět, kdy s ním má dvě děti . No a podle toho by se přeci dalo předpokládat jak se zachová do budoucna, pokud by v jejich manželství byly problémy.

Celých 15 let jsem si myslela, že se mi to nemůže stát,protože jsem krásná, chytrá a finančně zajištěná. A stalo se! V nejhorší chvíli, kdy jsem přišla o práci,kde jsem dělala vedoucí funkci a syn se pohyboval mezi nebem a zemí se zdravím. Dostala jsem se až na dno a nikomu to nepřeji. Ale - "Co nechceš, aby činili tobě-nečiň druhým" !!!!

K článku - chyba veliká bylo po pouhém půl roce dávat ultimáta, a ještě kvůli vánocům... no ale stalo se. Teď nezbývá než se pokusit to ustát. Lásku, úctu, respekt, obdiv a další podobné věci si musíme zasloužit. To není automatické a nelze si to nárokovat, protože já jsem manželka a tak manžel musí... nic nemusí. Ano, situace se může opakovat, když bude doma zažívat totéž, co s první ženou, a co ho vedlo k tomu to první manželství opustit. Ale lidi mají dar řeči a tedy schopnost se domluvit. Třeba i o svých obavách a pocitech. S kým jiným by měla paní hovořit o své nejistotě, než s osobou, které se to týká?

monikakonikova: ale fuj! Takhle se vyjadřuje dáma?!?

monikakonikova: u nás to ještě doplňujem.. z krtka

monikakonikova: jo, to je inteligentní vyjádření.