Otcomilky - Když mraky pláčou

| Autor: redakce | Rubrika: Láska a vztahy

Přijíždím před dům přesně na čas a radostně zjišťuji, že je kde zaparkovat. Otáčím se na vozovce a mezera mezi auty, která se před chvílí zdála být dostačující i pro náklaďák se smrskla jak nylonky po vyvářce.

Pokud nechci přijít pozdě, a to rozhodně nechci, musím tam svého stařičkého žigulíka vecpat.
Nepatřím mezi typické hrdinky populárně-naučných příruček. Abych se zorientovala, nemusím si natáčet mapu po směru jízdy, levou ruku od pravé rozeznám, aniž bych na nich nosila barevně odlišné fáborky, a docela bravurně dokáži zaparkovat mezi dvě vozidla při krajnici.
Ne však dnes.
Nervózní jak maturantka před zkušební komisí manévruji auto tam a zpět, a když už si myslím, že se mi to jakžtakž povedlo, ozývá se rána a řinkot skla.
Rozhlížím se, kde je ta bába, co hází láhve do kontejneru, ale ulice je liduprázdná. Toužebně si přeji, aby zpoza rohu vyjukl štáb skryté kamery.
Místo toho na mě juká rozbitý reflektor Audi TT.
Doprčic! To tam nemohl stát třeba favorit?!
Skláním se a odhaduji rozsah škod.
Můj Dědek má rovněž pár šrámů, ale na ty bohatě postačí tmel a izolepa. Stříbrná audina bude vyžadovat více než jen kosmetické úpravy.
Chvíli se hrabu v kabelce, ve které běžně nosím půlku domácnosti, vytahuji vizitku a tužkou na obočí připisuji: Je mi to líto!
Až když vizitku strkám za stěrač, všimnu si, že i mraky se nade mnou rozplakaly.
Zvedám kabelku nad hlavu jako ochrannou stříšku s vědomím, že nastávající macecha by neměla vypadat jako Vodník z Kytice, vytahuji z kufru auta dárky a chvátám ke vchodu.
Mám čtvrt hodiny zpoždění, obrovskou trému a zcela propocenou halenku. A to jsem prosím doma v notné míře použila antiperspirant, který měl způsobit naprostou revoluci mezi ostatními, běžnými deodoranty a mimo jiné i spolehlivě zamezit pocení. Aspoň to tvrdila ta nažehlená nána v televizní reklamě. Teď by mě měla vidět!
A ještě ke všemu se mi začalo chtít na záchod…
Normálka. Vždycky když jsem ve stresu, chce se mi na záchod. Bohužel ne vždy se to hodí tak málo jako dnes.



Ukázka je z knihy "Otcomilky" od Simony Monyové.
Další informace najdete na www.monyova.cz







Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Polibky, snídaně, úsměvy: 6 důkazů, že vám to vydrží navždy

Polibky, snídaně, úsměvy: 6 důkazů, že vám to vydrží navždy

Dnes | V zemi s tak vysokou rozvodovostí, jako je Česká republika, se dost těžko věří na lásku na celý…

MARKÉTA (45): Přišla jsem manželovi na nevěru, už mu nevěřím

MARKÉTA (45): Přišla jsem manželovi na nevěru, už mu nevěřím

27. 4. | 3 | Markéta má fungující manželství, hodné děti a vlastně si nemá na co stěžovat. Jenže nedávno…

Ženy přiznaly: Trapné okamžiky, kdy nás někdo nachytal při sexu

Ženy přiznaly: Trapné okamžiky, kdy nás někdo nachytal při sexu

27. 4. | Určitě každá z nás má na kontě nějaký ten sexuální trapas, a tak se jistě shodneme, že mezi ty…

DÁŠA (33): Před svatbou začal hrozně pít, mám si ho brát?

DÁŠA (33): Před svatbou začal hrozně pít, mám si ho brát?

25. 4. | 25 | Dáša má těsně před svatbou a její nastávající se začíná pěkně vybarvovat. Budoucí nevěsta proto…