Rodiče při výchově přikládají velkou váhu vzájemné shodě názorů a jednání. Jak ale podotýká psycholožka Marta Boučková, u dvou lidí se zcela odlišnou zkušeností je šance, že se na všem shodnou, dost mizivá.
Stále je totiž mnoho těch, kteří věří, že síla a intenzita lásky s touhou žít společně šťastně až do smrti se prokáže i souhlasnými pohledy na zásadní otázky rodinného soužití, tedy i na výchovu potomků.
Pokud se nechají zaskočit skutečností, že ideální shoda názorů na výchovu není (a popravdě řečeno absolutní ani být nemůže), jsou velmi náchylní k tomu dekódovat tuto přirozenou rozpornost jako signál „že je ve vztahu něco špatně“.
Tak se ocitnou na začátku pátrání po všem, co by mohlo tuto „špatnost“ potvrdit. Ve vztahu začíná bujet alergie na jakékoli náznaky rozdílných názorů a ztrácí se ochota naslouchat i snaha podívat se na věci z jiného úhlu. Obecně řečeno mizí prostor pro vzájemnou komunikaci a do popředí se dostává žabomyší válka o to, kdo má ten správný patent na výchovu. Tady už nejde jen o to myslet to s dítětem dobře, ale hlavně praktikovat výchovu tak, aby byla DOBŘE! Takže tady máme zase starou známou při o to, kdo je chytřejší a kdo to ví, případně i umí, líp.
Většina rodičů se snaží přistupovat k výchově velmi zodpovědně, s maximálně dobrým úmyslem a s láskou a právě v tom mnohdy bývá „ten zakopaný pes“.
Na začátku celého výchovného procesu je velká angažovanost a ten nejlepší úmysl zvolit ideální cestu. Milující rodič je přesvědčen o „větší“ správnosti svého názoru, a proto se ho stůj co stůj snaží převést do reality. Ale co když druhý dospělý člen rodiny je v naprosto stejném rozpoložení? Pak začíná vysvětlování a přesvědčování, které, pokud nejsou diskutéři schopni vidět, co stojí za jejich „neschopností“ se shodnout, končí ostrými hádkami a rezignací jedné strany na výchovu.
Výchova je pak přenechána jen jednomu a zpovzdálí se pak už „jen“ číhá na chybu, která má potvrdit výchovnou pravdu strany, která rezignovala nebo nebyla vyslyšena. Ona tolik potřebná shoda názorů a jednání rodičů při výchově je jen první částí pravdy. Tou druhou částí je i empiricky doložený fakt, že u mnoha rodičovských párů panuje rozdílnost názorů týkajících se nároků kladených na děti a možností využívání různých odměn a trestů. A nesmí se zapomenout na značné neshody panující v oblasti důslednosti ve výchově - samozřejmě je vždy lépe viditelná nedůslednost druhého než ta vlastní.
„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Moje Psychologie.„