Pavla konečně potkala toho pravého. Znala ho tři roky, než se dali dohromady, vždy se jí moc líbil. Jenže zázraky se nedějí a vše má háček, a ne malý. Pavly přítel je v jistých partiích „obrovský“, což do intimního života vneslo mnoho problémů.
Pokukovali jsme po sobě snad tři roky!
Jsme ze stejného sídliště a pokukovali jsme po sobě snad tři roky. Jezdívali jsme velmi často stejným autobusem do práce a z práce, občas jsme se potkávali v obchodě. Strašně se mi líbil a já jemu evidentně také, po nějaké době jsem se na něj odhodlala usmát, on mě pozdravil, usmál se, mávnul, když jsem vystupovala z autobusu – ale dál jsme ani jeden nezašli. Mnohokrát jsem ho viděla s přítelkyní a on mě s přítelem, to jsem naprosto respektovala. Nejsem typ, co by někomu s klidným svědomím lezl do zelí. Šlo zkrátka o takové to příjemné jiskření, zpestření všedních dní. Když jsem ho ráno viděla, měla jsem hezčí den.
Pak se mi po dvou letech rozpadl vztah, přítel se odstěhoval a já byla volná. Odjela jsem na dva měsíce do Indie a vrátila se s novou chutí do vztahů, do nové práce, prostě do nové etapy života bez komplikovaného a poněkud bouřlivého vztahu s bývalým přítelem. Bylo mi lehce, měla jsem novou práci a také pocit, že život plyne konečně tím správným směrem, že žiji naplno. A to jsem ještě netušila, že mě to nejhezčí ještě čeká!
Jak se vyvíjel Pavly příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Nakonec jsem prolomila ledy a oslovila ho
By to osud! Potkala jsem ho v autobuse, když jela domů z letiště po příletu z Dillí. Byla jsem neuvěřitelně unavená, zmuchlaná, zpocená, s mastnou hlavou a obrovským neforemným batohem na zádech. Sedl si naproti mně. Možná znáte ten pocit, když se vracíte po dlouhé době z cest zpět do Čech a vezete si s sebou atmosféru země, ve které jste strávili mnoho dní – a přesně ten euforický a uvolněný pocit ovládal i mne. A tak jsem po letech „prolomila ledy“ a onoho sympaťáka konečně oslovila: „Tak já se vracím domů přes půl světa, a první známá tvář, kterou potkám, jste vy! To je neuvěřitelné!“ řekla jsem mu. Sympaťák se usmál a řekl něco v tom smyslu: „To je jasné znamení, tak mi dejte batoh a jdeme na kafe.“
Místo abych se na půl dne zavřela do sprchy, strávila jsem snad pět hodin v kavárně. Ani hygienicko-kosmetická chvilka na restaurační toaletě s mým zevnějškem mnoho neudělala. „Ale co, nějak to dopadne,“ řekla jsem si po indicku.
Ukázalo se, že Martin má Indii procestovanou křížem krážem, a nejen Indii, ale snad půlku Asie, kterou miluje. S cestováním skončil, když začal žít přítelkyní. Sice se poznali v letadle, když Martin letěl odněkud z Ruska, ale přítelkyně, měla o cestování a vůbec o životě jiné, řekla bych méně dobrodružné představy, než Martin. A tak se nakonec před měsícem v klidu a míru rozešli. Když mi to Martin řekl, rozbušilo se mi srdce, nešlo mi polknout a zrudla jsem. Prostě trapas! Jako bych měla na čele napsáno: „Chceš mě?“. Naštěstí chtěl. I ušmudlanou, mastnou a zpocenou.
Pokračování 3 / 4
Idylka skončila, když jsem ho viděla nahého
První týdny chození byly neuvěřitelně romantické – „červená knihovna hadr“, jak říká s oblibou moje maminka. Byla jsem jako „sjetá“, naposledy jsem byla takto zamilovaná snad ve třinácti letech do mladého učitele dějepisu, po kterém vzdychala půlka školy (holčičí půlka, druhá půlka ho nesnášela). Jenže „červená knihovna“ skončila přesně ve chvíli, kdy měla být ještě „červenější a žhavější“. Jak bych to jen napsala nějak kulantně? No, můj světoběžník mě zkrátka šokoval „výbavou“, která by předčila i pověstné africké domorodce. Něco tak velkého jsem ještě neviděla!
Přes všechnu touhu, rozechvělost a netrpělivé očekávání jsem se najednou bála, což samozřejmě není ta nejlepší startovací páska pro první sex s novým přítelem. Martin podobnou situaci nezažil poprvé, a tak byl neuvěřitelně jemný, ohleduplný a nešel hned na věc, jak se nám oběma nejdřív hodně chtělo (tedy do chvíle, než si stáhl kalhoty). Nakonec se mu podařilo mě nějak uvolnit a došlo na rozpačité milování. Nebylo to tak hrozné, jak jsem se obávala, ale představa, že takhle bude vypadat každý náš sex, mě přílišnou euforií nenaplňovala. V tu chvíli jsem to ale hodila za hlavu, Martin je ten pravý, nějak se to vyřeší. Jenže zatím se bohužel nic nevyřešilo.
Pokračování 4 / 4
Očekávala jsem, že se „pravidelným tréninkem“ vše poddá
Přítel je skvělý chlap a i naši přátelé nám říkají, že jsme se snad jeden pro druhého narodili. Jenže oni netuší, co vím jen já a přítel… Všechno nám klape skvěle až na tu postel, ostatně přítel se mi přiznal, že všechny jeho přítelkyně, tedy až na tu poslední, měly s jeho XXL velikostí problém, který nakonec vedl k rozchodu. Přítel je prostě v jistých partiích nejen široký, ale i dlouhý a sex je pak zcela logicky poněkud nepohodlný. Pochopitelně jsem pátrala na internetu a radila se, kde se dalo, a následně očekávala, že se „pravidelným tréninkem“ vše poddá.
Bohužel, uplynuly už více než tři měsíce a žádný větší posun nevidím. Stále jsem do Martina zamilovaná, pořad si myslím, že je ten pravý. Ten, se kterým bych chtěla strávit zbytek života a založit s ním jednou rodinu, ale stále nějak nevím, co si počít s komplikovaným sexem. Ne vše kolem milování je špatné, naopak, dokud nedojde přímo „na věc“, tak si rozumíme a vyhovíme, jenže pochybuji, že by to normálnímu chlapovi stačilo. Ostatně ani mně to k naprosté spokojenosti nestačí. Je možné, že se vše ještě časem poddá, jak se mě snažila ubezpečit má gynekoložka. Kdo ví.