Pavla (58): Vlastní děti se mě snaží vystěhovat z domu! Mám jít?

Paní Pavlo čistě teoreticky,my máme se dvěma dětmi vztahy na 1*-tak já bych to řešil s mojí už 40let první chotí,že bychom 1. zjistili jak je to s domem.2 v každém případě dům prodali,zde vám pšenka nepokvete.Přestěhovat se alespoň 250km daleko-do místa které žije divadlo,film,spolky,tělovýchova,zeptat se na zahrádku s chatkou (třeba pronájem-taky to nebuzdete moci dělat donekonečna).Vůbec nedejte na děti,co budou říkat -"podělali toho dost ve vztahu k Vám" Mějte se fajn a napište: emilianvanek@seznam.cz

Loo: Nemohu jinak než souhlasit

j66: Pravdu se asi v tomto krátkém článku nedozvíte a tudíž je možné reagovat na to co pisatelka uvádí.

Rybushka: nemohu s vámi souhlasit,bohužel,mám naprosto jiné zkušenosti.

Papá: Vaše přesvědčení plyne s toho,že vás nic takového nepotkalo.Bohužel vás musím ujistit,že se mýlíte.Samozřejmě určité geny se mohou dědit,ale tady vidím chybu v naši společnosti,ne v rodičích.Znám spoustu dětí dnes již dospělých z děckého domova a že prošly občas těžkou zkouškou a dnes jsou z nich slušní lidé,kteří jsou i ochotni se o své rodiče kteří je odložily,postarat

Paní doporučuji prodat dům, protože je její, peníze si nechat, koupit si byt a žít si svůj život. Dětem nemusí vůbec nic dávat, není povinna je jakkoliv podporovat. Jsou dospělé, ať se postarají. A pokud chtějí někdy něco po paní podědit, tak se musí k matce chovat slušně, protože je může za jejich chování vydědit a odkázat úplně někomu jinému.

Prodat dům, vyplatit, odstěhovat se a třeba i ještě jít někam do práce na pol.úvazek, najdete si nové přátele :).

Určitě bych nebyla někde,kde nejsem vítána.Já osobně bych si vzala pouze osobní věci a odstěhovala se-třeba do garsonky-,ale s vědomím,že tam budu mít klid a mír.

Osobně jsem přesvědčený, že jistá bezcitnost, a sobectví je dědičnou vlastností.
Mnohdy se opravdu jedná o genetický přenos od prarodičů.

Ano,prodejte ten zatracený barák a odstěhujte se hodně daleko,dokud je čas. Život v 58 ti letech přeci jenom nekončí.Jinak jste kandidát na psychiatra.Nikdo nestojí za to,aby se kvůli němu někdo trápil.

hugoberuška: máte 100% pravdu, jenom výchova rodičů nezaručí že z potomka bude naprosto slušný člověk! I když příklady táhnou tak to není vše! Dle psychologů člověk se utváří v průběhu let a samotná výchova bohužel není vše!Vlastnosti se dědí i po prarodičích ne jen rodičích. Manžel má brášku a to je doslova kretén s kterým si rodiče nevěděli rady. Tchyně vždy říkala, to není možné mít 2 syny s jedním mužem a přitom tak odlišné charakterově, to snad muselo dojít k záměně v porodnici.

Těžko říct , kde je pravda. Na mě z článku pisatelka působí jako labilní ukřičená žena s kterou se dá těžko vydržet a chyby vidí jen v okolí a nikoli u sebe. Je docela možné , že se jí děti snažili pomoct , nakonec těžko by tam bývalý manžel začal jezdit jen tak sám od sebe, někdo mu o jejích problémech řekl a já bych tipovala děti. Tj.nemusí to být tak, že by byly nevděční ale soužití s ní prostě není možné. Ono tomu napovídá i to , že čekala na dceru, že jí bude oporou , přitom by to přece mělo být naopak, syn jezdil na návštěvu málo a vůbec nemluvil , asi nebylo o čem mluvit. Ono je samozřejmě jednodušší, vše hodit na nevděčné děti, než se zamyslet nad svým jednáním.

hugoberuška: Prodat , odstěhovat a začít nový život , užívat si

hugoberuška: v první řadě, se to ale ti mladí naučí doma, že jim všechno spadne do klína bez práce. Ono je totiž jednodušší dětem všechno dopřát, když na to finance jsou. Náročnější je jim odpírat - učit je, že nic není jen tak a je potřeba vlastního přičinění. Život a okolí pak každého dotvoří, ale ten základ, ten vznikne doma.

hugoberuska: to, že jste děti vychovávala dobře, poznáte právě podle toho, co z nich vyroste :) Každý své děti vychovává co nejlépe - jak on si myslí, ale to neznamená, že je to opravdu dobře a správně.

farah.farah: Naprosto s Vámi souhlasím,vidím to jako řešení,které paní pomůže k tomu začít žít vlastní život a užívat si ho místo nějakého teroru

hynek: Bohužel nemohu s tímto souhlasit.Děti můžete vychovávat co nejlépe,ale to ještě neznamená,že se z nich stanou slušní lidé.Snad by to bylo možné jen tehdy pokud by žily pouze s rodiči a ne v naši společnosti.Kolikrát jsou i ovlivňovány svým partnerem a jejich priority se bohužel mění.Rozhodně to nedávám jako vinu rodičům.Každý člověk se běhen svého života mění ať už k lepšímu nebo horšímu,to už záleží na tom v jaké společnosti se pohybuje,ta bohužel na to má velký vliv.

Milá Pavlo,jsem stejného věku,bohužel děti nemám,po přečtení tohoto článku toho snad ani nelituji.
Bohužel žijeme v době,ze které se vytratila úcta ke svým rodičům a většina se jen honí za mamonem,smutné ale pravdivé.
Samozřejmě nepíši proto ať tady uděluji nějaké rady,jen si neodpustím napsat svůj názor.Dokáži si představit jak musí být nesnesitelná Vaše situace.Řešení této situace vidím v tom,určitě ne jen tak aby jste od toho utíkala,ale zároveň si zařídila život podle svého.Polovina domu je zřetelně Vaše.Vidím to tak,že nejlepší řešení je v tom,prodat dům,koupit si byt,nebo jít do podnájmu,na čas přerušit styky s dětmi,kterým pevně doufám,že vše časem dojde a užívat si života a ukázat jim,že jste silná a dokážete žít i bez nich,musí to pocítit.Dnes vidí,že jste slabá a využívají toho.Ukažte jim,že to tak není a věřte,že věci naberou jiné obrátky.Momentálně využívají Vaši slabosti a to je důvod,proč musíte být tvrdá i přesto,že si třeba popláčete,ale jinak to bohužel nejde.Dnes jsou mladí zvyklí,že jim vše spadne klína samo,nechte je v tom plácat,jsou mladí,oni si poradí,ale Vy se nenechte vykořisťovat,vyjdete s toho jako vítěz věřte mi.Na hrubý pytel hrubá záplata i přesto,že to pro Vás asi nebude jednoduché,ale Vaše dšti to potřebují.Přeji hodně štěstí ve Vašem rozhodnutí Jarka

Kathreen: Ale přečetli, jenže z článku se právní stav nezjistí, můžeme se jen důvodně domnívat. Manžel mohl v rámci rozdělení SJM "nechat" svoji půlku domu manželce, ale také pouze k jejímu užívání, nebo s podmínkami směrem k dětem.

V podstatě se jen připojím k farah.farah a Mata69, protože základ všeho netkví v ničem jiném než ve výchově. Jinou otázkou je, zda pisatelka chce, má, nebo dokonce musí dál snášet nátlak a útoky potomků ve svém domě. Na což si musí zodpovědět seriózně sama, protože vším se mísí pocity selhání ve výchově, vlastní ukřivděnosti, naivních představ, že přenecháním majetku se k ní děti budou chovat slušně, pasivního ustupování, možná však i i vzájemných schválností, generačních nesouladů, vlastní svéráznosti v jednání...

Někdo si to nepřečetl. V článku se píše... "Pravdou je, že se ke mně zachoval opravdu velkoryse. Nechal mi náš veliký dům, auto, všechno, co jsme v manželství pořídili, a na děti platil opravdu velkoryse. Prostě si jen sbalil kufry a odešel."

Mata69: to si nemyslím, že by ten dům byl celý její, nedovedu si představit chlapa, který by jí při rozvodu nechal převést svojí polovinu domu, leda nějaká bílá vrána, většinou se to převádí na děti, bude ráda, jestli jí patří půlka. Ale myslím, že je to jedno, dětičky jsou nevychovaní spratci a neztrácela bych s nimi čas a nervy.

Upřímně nechápu, úplně stejně, jako její děti, k čemu jí je bydlet v odděleném bytě v baráku, když jí to nic jiného nepřináší (nevyužívá zahradu a "je furt zalezlá" jak říká). Na jejím místě bych shrábla prachy za svojí část domu, pokud to půjde, a odstěhovala se do malého bytu, který nedá moc práce a zařídila se pro sebe. Mohla by si užívat bez svých rozmazlených parchantů. Také jsem toho názoru, že kde se místo pohlazení nabízí "litr" a místo společně stráveného času další "litr", tak se o žádnou výchovu nejedná a madam sklízí, co zasela. Ale klidně bych benjamínky hodila přes palubu, ať se starají sami a žila bych si po svém. Taky by mě zajímal právní stav věci - jestli totiž otec převedl celý dům po rozvodu na děti, což je dost pravděpodobné, tak je na tom ještě o trochu hůř, než píše. A pokud to nemají haranti v darovací smlouvě vysloveně napsané, že jí tam musejí nechat bydlet, tak jí klidně můžou vystěhovat. Docela to záleží na tom, jak to "fotr" zařídil - možná to předpokládal a tak ta smlouva je sepsaná v její prospěch (když říkají, že to zařídil blbě), ale při rozvodu obvykle manželé nemyslí moc na štěstí toho druhého - to by byla dost vyjímka. V každém případě mi přijde jako nesmysl trvat na bydlení s lidmi, kteří mě otravují život, byť by to byly vlastní děti.

Proč si ty jejich výhrúžky a nadávky nenahrajete? Mohlo by se to třeba hodit. Nemáte svědka a dětičky budou držet při sobě. Nakonec z Vás udělají nesvéprávnou osobu a bude šmytec. Jasné - zajít za právníkem, děti vydědit. Prodej domu a odstěhování se nejméně 300 kilometrů od nich, se mi zdá jako dobré řešení. Co máte ze zahrady, když na ni můžete pouze čučet z okna? Pořídíte si třeba pejska a hned Vám bude veseleji. Třeba se díky tomu seznámíte s fajn lidmi. Nezavírejte se mezi čtyřmi stěnami, užívejte života dokud Vám to zdraví a finance dovolí.

Chápu,jak se cítíte,ale nesmíte jim ustoupit,protože jak to uděláte,budou chtít víc a vícJste ještě mladá,a potřebujete žít podle svého a ne podle dětí.

Chybu jste udělali v tom, že děti byly zahrnuty penězi, vším na co si vzpomněly a doma měly perfektní servis. Nemusely přiložit ruku dílu, nic. Vyrostli z nich sebestřední sobci, kterým když vysychá zdroj, tak vyvádí jak šílení. Jestliže je dům po rozvodu celý váš, nemají jak vás z něj vyštípat a hlavně - nemají ho jak prodat! Souhlasím s farah.farah, jen bych opakovala, co ona napsala. Sedět zavřená u sebe doma a naříkat - to nic nepomůže a nic nezmění.

Jsou to spratci rozmazlení,, ale takové jste je s manželem vychovali.

No na rovinu jak jste si je vychovaly takové je máte, děti celou dobu žily v rodině, kde byly peníze alfou omegou celou dobu dostávali co se jim zamanulo a není tedy divu že jsou z nich egoisti co jen dál chtějí "své". Ale už sou dospělí nepředěláte je teď je potřeba abyste si život dala do kupy.
Pokud je dům psán jen na vás v katastru nemovitostí tak mají děti nárok naprosto minimální i pokud v domě bydlí. Dům je váš a máte právo ho třeba prodat a za ty peníze cestovat po světe a utratit poslední korunu..........po tátovi dostanou to co jim přidělí soud, ale vy jste živá a nemáte povinnost jim zanechat vůbec nic. Jedinou otázkou je jak je vyřešené bydlení dcery v domě jestli má nájemní smlouvu a platí podle ní a pod.Každopádně v téhle situaci kdy vás vlastně tohle bydlení omezuje a netěší, připadá my prodej a odstěhování se někam dál od povedených dětiček tak aby na vás nemohly jako docela dobré řešení. Snášet psychoteror tohoto typu ve vlastním domě fakt nemáte zapotřebí. Být vámi zajdi v prvé řadě za právníkem a nechám si od něj vysvětlit jak je to s vlastnictvím domu a za jakých podmínek mohu dceru z domu dostat, zda bych jí musela vyplatit sehnat náhradní ubytování a pod pokud bych dům chtěla například prodat. Po té co budete mít jasné právní povědomí o situaci tak jednak na vás děti tím nátlakem už tak snadno nebudou moci, ale hlavně bude se vám snáze rozhodovat co dál. Myslím že děti neděti měla byste myslet v prvé řadě na sebe a uzpůsobit si bydlení a život tak aby vám bylo dobře.....pokud vás někdo terorizuje a snaží se vás manipulovat tak ho ze svého života dostaňte co nejrychleji.