Byla jsem nevěrná. Tahle tři slova mi znějí v hlavě už asi tři týdny pořád dokola. Stalo se něco, co jsem nechtěla, a ten pocit je strašný. Bojuji sama se sebou. Jediný, kdo o mém poklesku ví, je ten, s kým jsem ho spáchala. Mám nutkavou potřebu to někomu říct – především svému partnerovi. Vím, že bych mu ublížila, ale připadá mi, že je to pořád lepší než žít ve lži a přetvářce.
1. Byla jsem nevěrná. Mám se přiznat?
S Martinem chodím šest let, z toho čtyři roky spolu žijeme. Seznámili jsme se přes společné známé na výletě a od začátku to mezi námi jiskřilo. Nebyl mojí první známostí, ale prvním vážným vztahem ano. Předtím jsem s několika kluky (včetně toho prvního) chodila vždy pouze několik týdnů a pak to skončilo.
Sama jsem proto byla překvapená, když jsme se s Martinem najednou přehoupli do půl roku chození, pak do roku, do dvou.. Teprve po třech jsem začala věřit, že to se mnou myslí opravdu vážně. A po čtyřech zadoufala, že už by to tak mohlo zůstat napořád.
Dělala jsem pro to první poslední, protože ho opravdu miluju. Když jsme se po třech letech sestěhovali do společného podnájmu, proměnila jsem ho v opravdové hnízdečko lásky. Nutno říct, že mi Martin dost pomáhal. Odměňovala jsem se mu vyvářením i snahou o úklid a setrvale se pokoušela co nejvíc potlačit své špatné zvyky a vlastnosti.
On se mi za to odvděčoval péčí a starostlivostí v chlapském duchu – sebrat ponožky z podlahy je nesplnitelný úkol, ale seřídit kolo zvládl hned. V posteli nám to taky klapalo, alespoň jak jsem mohla na základě skromných zkušeností posoudit. Na začátku jsme se slaďovali, postupně zjišťovali, co se druhém líbí, a nakonec oba našli spolehlivý způsob, jak druhého přivést k orgasmu.
- Jak se vyvíjel Pavlínin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. V mém životě nic nechybělo
Počáteční vášeň, kdy jsme se milovali denně, vystřídal poklidný „manželský“ život, kdy se jeden ani druhý nezlobil, když protějšek večer občas místo sexu raději sáhl po knize. Byla jsem šťastná a nikdy neměla pocit, že mi něco chybí. Proto doteď nechápu, jak jsem mohla tak selhat.
Před třemi týdny naše firma pořádala pravidelný každoroční teambuilding. Pracuji tam teprve několik měsíců, takže jsem ho zúčastnila poprvé. Díky tomu jsem až tady seznámila s kolegy, které jsem do té doby znala jen od vidění nebo vůbec. Po dopoledním workshopu přišlo na řadu sportovní odpoledne. Vzali si nás na starost instruktoři a rozdělili nás do týmů, které proti sobě soutěžily v různých disciplínách.
Pořád jsem musela pozorovat kluka, který měl na starosti naši skupinu. Vysoký, svalnatý, s krásným úsměvem starším kolegyním trpělivě vysvětloval, jak se trefit míčem do koše a další záludnosti, a přitom neustále stihl pokukovat po mně, jak jsem si všimla. Došlo to tak daleko, že jsme spolu skrytě flirtovali, a já se najednou cítila jako už dlouho ne – atraktivní, plná energie a elánu. I díky tomu se mi hry dařily, a když mě pak instruktor Jakub přede všemi vychválil, červenala jsem se radostí jak malá holka.
Večer následovala volná zábava, což samozřejmě znamenalo divoké popíjení a tanec. Instruktoři se k nám přidali, netrvalo dlouho a tančili jsme s Jakubem jako o život. Normálně moc nepiju, ale najednou jsem do sebe klopila dvojky vína jedno za druhým, aniž by mě do toho někdo nutil. Jakub se mě pořád nenápadně dotýkal, chvíli trvalo, než jsem si toho všimla, ale pak mnou každý dotek začal projíždět jako blesk. Takový pocit už jsem dlouho nezažila!
Pokračování 3 / 4
3. Nedokázala jsem se ovládnout
Při jednom pomalém tanci si mě přitáhl tak blízko, že jsme se celým tělem dotýkali, a nenápadně mě hladil všude, kam jeho ruce dosáhly. Byla jsem strašně vzrušená! Hlavou mi problesklo, že přesně tyhle pocity jsem měla na začátku vztahu s Martinem, ale postupně to vymizelo. Jenže vzpomínka na přítele zmizela a já vnímala jen to, co se zrovna dělo.
Pak už to byla otázka času. Viděla jsem, že mě prokoukl, věděl, na co myslím. Beze slova jsme se na sebe podívali a pak se vytratili do jeho pokoje. Následoval divoký sex, který byl asi tím nejlepším, jaký jsem kdy zažila – opilost a vědomí, že ho vůbec neznám, mi dodaly nečekanou odvahu a já se odvázala jako nikdy.
O to horší bylo ranní probuzení. K opilecké kocovině se přidala ta morální, nevím, z čeho mi bylo víc špatně. Z Jakubova pokoje jsem se vytratila, když ještě spal, a do mého se mi podařilo dostat tiše, aniž bych vzbudila kolegyni, se kterou jsem ho sdílela. Cestou domů jsem v autobuse jen tupě zírala z okna, snažila se udržet žaludek na místě a přemýšlela, co budu dělat.
Pokračování 4 / 4
4. Zradila jsem ho
Martin mi přišel k autobusu naproti. Když jsem ho ještě přes sklo uviděla, chtělo se mi brečet. Naštěstí mé červené oči přičetl (dílem správně) následkům alkoholu a zatímco se mi smál, odvedl mě domů a uložil do postele. Nenápadně jsem probrečela zbytek víkendu.
Od té doby se topím ve změti pocitů a nevím, jak s nimi naložit. Cítím obrovskou vinu, mám výčitky, co jsem to udělala – a hlavně jak jsem to mohla udělat, když Martina miluju. Ani na okamžik by mě nenapadlo o tom pochybovat. Připadá mi, že jsem ho hrozně zradila, kdykoli se na něj podívám, je mi ze sebe nanic.
Užírám se sama sebou a mám pocit, že se z toho za chvíli zblázním. Strašně bych potřebovala se někomu svěřit, ale nemám komu. Všechny kamarádky Martina dobře znají, mají ho rády a já si netroufám jim to říct, protože se bojím, že by to jednou prasklo.
Místo toho paradoxně uvažuju, že to řeknu přímo Martinovi sama. Vím, že se nevěra má zatloukat a zatloukat, ale já se nedokážu přetvařovat, i on už si všiml, že se něco děje. Má právo to vědět? Nebo je lepší nic neříct? Zatím mlčím hlavně proto, že se bojím, že by mě opustil, a to si nedovedu představit. Stejně tak ale ani to, že se před ním budu už navždycky přetvařovat.
Pavlína, 28 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!