Ačkoli se západní společnost pomalu smiřuje s tím, že šťastné manželství nemůže trvat věčně, americký deník Huffington Post přináší článek, jenž tento předsudek vyvrací. Mezi námi je hrstka šťastlivců, jimž to klape i po více než deseti letech a kteří po sobě stále touží a milují jeden druhého. Tyto páry mají pět vlastností, které jejich prodloužené trvanlivosti výrazně pomáhají.
První a nejdůležitější kvalitou v monogamních vztazích dlouhodobě spokojených párů je to, že nikdy u nich neskončí ono pověstné třetí rande. Tím se označuje třetí schůzka, po níž se většinou nový pár spolu poprvé vyspí a která také psychologicky označuje přechod od randění k chození.
Při tomto „třetím rande“ však dochází většinou k odhalující konverzaci, velmi intimní. A právě ta nesmí nikdy přestat. Podle výzkumu psycholožky Terri Orbuchové výzkumy nejšťastnějších dlouho spolu žijících manželských párů dokazují, že tyto dvojice znají svého partnera velmi intimně a také mu hluboce intimně rozumějí. Takové dvojice sdílejí intimní detaily svých životů – svých snů, stresů, hodnot a cílů. Páry musejí umět spolu komunikovat intimně, nikoli povrchně o práci, rodině a přátelích .
„Naši partneři se s postupem času mění a neustále v nich vznikají nové věci… Třetí rande je stále aktuální jev,“ tvrdí Orbuchová.
Druhou kvalitou je schopnost podívat se na hádku a problém v páru zvenčí. Většina relativně dobře fungujících dvojic se snaží při hádkách a neshodách s partnerem podívat na věc z jeho strany. Ale ty nejšťastnější a nejlépe fungující páry mají jiný trik. Podle profesora sociální psychologie Eliho Finkela z Northwestern University dokážou pohlédnout na hádku a nesvár jako třetí, nezávislá osoba zvenčí.
Třetím kouzlem nejnádhernějších vztahů je schopnost být štědří jeden k druhému v maličkostech. A to neustále. Nepodnikat jen velká gesta, ale denně svému partnerovi projevovat drobné vstřícnosti. Vykonání nějaké služby či pomoci bez požádání a projevování citu a náklonnosti partnerovi má na lásku v dlouhodobém vztahu obrovský vliv.
Podle psychologů z University of Virginia jsou takové dvojice třikrát šťastnější než ty, které si neumějí náklonnost každodenními drobnostmi projevovat. „To jsou činy a chování, které jde za hranici toho, co se očekává… Manželé zjistí, že je něco potřeba udělat, a rychle jdou a vykonají to, nebo se snaží druhému naznačit, že ho milují tím, že udělají něco, co si jejich protějšek užije ,“ tvrdí profesor W. Bradford Wilcox z Virginie.
Konečně čtvrtou zásadou nejšťastnějších párů jevyhýbat se lidem, kteří jejich lásce nepřejí . Obklopovat se těmi, pro něž je jejich vztah inspirací a kteří je ve vztahu podporují, je zásadní. Naopak přátelé, kteří z osobního neštěstí či jiných problémů rozvracejí vztahy druhých a hovoří o nich negativně, jsou vytlačeni u nejšťastnějších dvojic na okraj. A někdy to znamená, že se manželé či páry nestýkají i s nepřejícími příbuznými.
A poslední radou publikovanou na stránkách deníku Huffington Post je pak tzv. recyklace smíchu. Jedná se o vzpomínání na společné chvíle strávené smíchem, na velmi humorné a zábavné okamžiky, které dvojice prožila v úsměvu společně.