Oba jsme byli šťastní a oba vlastně hodně překvapení, že nám to klape
Magda bývala „divoženka“. Znám ji už mnoho let, vždy byla divoká, „zlobivá“, ráda koketovala, zkoušela nové věci, měla ráda alkohol a sem tam i lehké drogy. Magda byla prostě „číslo“. Do všeho šla po hlavě a často si svou horkou hlavu kvůli své živelnosti dost natloukla – pomyslně, pochopitelně. I když bylo pár situací, kdy si natloukla naprosto natvrdo. Naši společní kamarádi jí léta říkali „Raketa“. Všichni se divili, když jsem s Raketou začal chodit a později i žít. Jsem totiž její pravý opak.
Magda mě vždy naprosto magicky přitahovala, jenže jsem si pochopitelně říkal, že nejsem ten správný typ chlapa, se kterým by tak divoká holka vydržela. Koneckonců i já měl pochybnosti o tom, zda bych s tak temperamentní ženou mohl žít. Jenže city byly zcela neočekávaně na obou stranách, a tak se prostě jednoho dne stalo, že jsme vedle sebe usnuli a ráno se spolu probudili. Po roce se ke mně Magda nastěhovala. Oba jsme byli šťastní a oba vlastně hodně překvapení, že nám to klape. I když se přiznám, že byly dny, které byly náročnější, ale stereotyp a nuda nás nikdy netrápily. A to ani později, po 4 letech společného bydlení.
Jak se vyvíjel Petra příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou pátou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Verdikt onkologů byl neúprosný
Přítelkyně má jen maminku, otec ji i její starší dvě sestry opustil, když byly holky malé. Čtyřčlenná, ryze ženská rodina, žila od té doby bez mužského elementu, nicméně musím smeknout před tím, jak se Magdině mamince podařilo rodinu uživit a holky vychovat v neuvěřitelně veselé, přátelské, někdy trochu drsně upřímné, ale hlavně láskyplné atmosféře. Obě Magdiny sestry jsou strašně prima ženské, jejich maminka je celá Magda.
Asi si tedy dovedete představit, jak s takto sounáležitou rodinou otřáslo, když maminka holek velice vážně onemocněla. Verdikt onkologů byl neúprosný. Jenže holky se rozhodly, že svou mámu nedají, že ji ještě potřebují pro vnoučata – přesně tak to říkaly. A co holky řekly, to také dodržely. Tak úžasnou péči bych přál každému nemocnému! Nejstarší sestra, mimochodem porodní asistentka (takže zdravotnice), přestala pracovat a starala se na 100 % o maminku. Ostatní dvě sestry ji finančně podporovaly. Magda měla v té době tři práce. Po neuvěřitelně náročném roce léčby se stal zázrak. Kontrolní nález byl negativní! Sami lékaři byli překvapení, ošetřující lékař dokonce nenápadně sondoval, zda se maminka neléčila ještě nějak alternativně, protože se s podobnými případy prý čas od času již setkal.
Pokračování 3 / 4
Magda mě šokovala. Byla přesvědčená, že Bůh vyslyšel její modlitby
Večer po té skvělé zprávě jsem domů přinesl dvě lahve dobrého vína, spousty dobrot a očekával jsem, že ten zázrak s Magdou zapijeme. Magda mě šokovala (v té době vlastně docela příjemně). Byla totiž přesvědčená, že Bůh vyslyšel a přijal její modlitby, tedy nejen její, ale i modlitby a půsty její kolegyně a církve, do které ona kolegyně patřila, a že se proto musí změnit. Musí přestat pít, prostě přestat „hřešit“. Věděl jsem, že jí tato známá během nemoci maminky hodně psychicky pomohla. Věděl jsem, že spolu mluví o Bohu, že Magda občas zajde na jakási setkání, že se dokonce začala modlit, ale stále to byla ještě Magda, Raketa.
Na hodinu a den přesně ode dne, kdy Magda odmítla oslavit vítězství její maminky alkoholem, začala s energií sobě vlastní opouštět mnoho svých starých „neřestí“. Pro Magdu je typické dělat rozhodnutí ve stylu „všechno, nebo nic“, a tak se takřka ze dne na den stal z „ďábla“ anděl. „Ono to není zas tak špatné! Třicítka se blíží, vezmeme se, plánujeme rodinu, budu mít konečně klidnější maminu,“ říkal jsem si nějakou dobu. Jenže ouha, „mamina“ je klidná nějak moc a mně se začalo strašně stýskat po holce, do které jsem se před lety tolik zamiloval.
Pokračování 4 / 4
Stále doufám, že se mi Raketa časem vrátí
Magdu samozřejmě miluji stále, moc si ji vážím, ale chybí mi její bláznivé nápady, živelnost, její drzost a nevymáchaná pusa (to bych dřív nikdy neřekl!), její výbuchy vášně i zbrklost. Dokonce i to, jak ráda koketovala s každým na potkání, což ale neznamenalo, že by si hned s každým něco začala. Chybí mi večery, kdy jsme si sedli, a vypili dvě lahve vína, nebo si občas zapálili i jointa a propovídali celou noc.
Magda je nyní prostě jiná, hodná a spořádaná holka. Nevadí mi, že chodí do církve, a na různá modlitební setkání, ti lidé jsou ostatně velmi hodní a docela milí. Vadí mi, že ztratila svobodu. Svobodu být sama sebou, ano, to je to, co jsem na Magdě tak miloval a co k ní každého přitahovalo jako k magnetu. Stále tak trochu doufám, že její energie nevydrží být pod pokličkou a časem se vyvalí ven a Raketa se mi vrátí. Alespoň si to myslí i Magdy maminka. A tak doufám a zoufám si.