Petra, 26 let: Předstírala jsem orgasmus. A teď už to musím dělat pořád

Petra, 26 let: Předstírala jsem orgasmus. A teď už to musím dělat pořád

Na začátku vztahu jsem udělala velkou chybu. Předstírala jsem orgasmus, abych udělala radost partnerovi, kterého miluji. Jenže pak se to opakovalo a už jsem mu nedokázala říct, že uspokojení jen hraju. Navíc to zkomplikovala moje nevěra, při které jsem orgasmus s jiným mužem prožila bez problémů. O partnera nechci přijít, ale nechci ani věčně předstírat.

Za vše může tvrdá výchova

Se sexem jsem měla ve vztazích vždycky trochu problémy. Myslím si, že to bylo přísnou výchovou, kterou razili moji rodiče, hlavně máma. Trochu jako z minulého století, už v pubertě, kdy děti bylo to poslední, co by mě zajímalo, jsem si občas říkala, že takhle se jednou ke svým dětem určitě chovat nebudu.

Můj život byly hlavně příkazy, zákazy, ultimáta, strašení vším možným, hodně výtek a málo pochval. Když se mi něco povedlo, byla to samozřejmost, zato každý prohřešek se přetřásal ještě týdny poté, co jsem něco provedla. Není divu, že k rodičům mám dnes dost chladný vztah - a oni to samozřejmě vyčítají mně, sami mají pocit, že mě vychovávali, jak nejlépe mohli.

Když jsem s nimi žila, nikdy jsem se jim nesvěřovala s ničím osobním. Ono by to ostatně ani nešlo - máma mi dala jasně najevo, že cokoli kolem kluků a sexu je naprosté tabu, o kterém ani nemám vědět, že existuje. Byla jsem ráda, že mi vůbec aspoň trochu vysvětlila menstruaci (o které už jsem ale víc věděla úplně odjinud) a byla ochotná mi kupovat tampony. To byly naše "nejdůvěrnější" okamžiky.

Jak se vyvíjel Petry příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.

Pokračování 2 / 4

Sex se mi líbil, ale žádná extáze se nekonala

Proč ten široký úvod - vlivem toho všeho jsem byla pannou až do dvaceti let. S kluky jsem to neuměla, s žádným to nikdy nedošlo tak daleko, abychom skončili v posteli, většinou zjistili, že jsem úplně nemožná, a šli od toho. Nakonec jsem se vyspala s kolegou z první práce, do které jsem po střední škole nastoupila. Opila jsem se a pozvala ho na rande a už na třetím se mu doslova vnutila do postele.

Bylo to fiasko, nevěděla jsem, co mám dělat, a on samozřejmě poznal, že jsem nezkušená. Ne že by se mi vysmál, na to byl příliš slušný, ale bylo vidět, že ho to se mnou nebaví. Ze vztahu nebylo nic, ale aspoň už jsem to měla za sebou. A k dobru mu přičítám i to, že si naše společné chvíle nechal pro sebe a nikdy mě nijak neponížil.

Všechny další pokusy nebyly moc slavné. S některými muži jsem chodila i pěkných pár měsíců a získávala jsem postupně sexuální zkušenosti. Po čase mě začal sex i docela bavit a naučila jsem se, jak chlapům udělat dobře. Ale pro mě samotnou to pořád byly jen příjemné chvilky, ne nějaká extáze, na kterou bych se celá třásla. Když jsem se svěřila kamarádce, jestli je to normální, dala mi jednu radu: "Nauč se to pořádně udělat si to sama, pak budeš umět i chlapům říct, co potřebuješ."

Měla pravdu a prokoukla mě, já se masturbaci do té doby vyhýbala, ale teď už jsem nevěděla, co dělat jiného, a najednou jsem objevila úplně jiný svět. Konečně jsem pochopila, co je to orgasmus a jak může být sex úžasný. Jenže jsem to nějak nedokázala přenést do postele a párového milování. Na to jsem se pořád moc styděla.

Pokračování 3 / 4

Zahrála jsem to poprvé - a pak už nebylo návratu

Krátce nato jsem potkala Robina. Opravdu úžasného chlapa, do kterého jsem se zamilovala - vlastně by se dalo říct, že to je moje první opravdová láska, protože to, co cítím k němu, jsem nikdy předtím nezažila. Zamilovala jsem se naplno a o to úžasnější bylo, že on taky. Na naše první milování jsem se hrozně těšila, byla jsem si jistá, že s takovým nastavením to bude něco úžasného.

Jenže nebylo. Všechno to bylo moc hezké a já se tetelila blahem, že jsem s ním, ale orgasmus stejně ne a ne přijít. Robin se přitom fakt snažil a bylo vidět, že mu na tom záleží. A já jsem najednou udělala něco, co zpětně byla obrovská chyba - abych mu udělala radost a ukončila ten stres, který se ve mně hromadil, zahrála jsem poprvé v životě vyvrcholení. Šlo mi to zřejmě moc dobře, protože Robin nic nepoznal a naopak byl strašně šťastný, jak sám tvrdil.

A začal začarovaný kruh - ze strachu, abych ho nezklamala, jsem začala orgasmus předstírat i příště, a nakonec už se z toho stalo pravidlo. Věděla jsem, že je to hrozná chyba, ale čím déle jsme byli spolu, tím těžší bylo to přiznat. Kdybych to řekla hned, asi by se naštval nebo urazil, ale dalo by se to řešit, jenže po dvou letech už je to nemožné.

Pokračování 4 / 4

Nevěra mi ukázala, že to jde

Asi bych se s tím nakonec smířila - zvykla jsem si, že se uspokojím sama a pak se v posteli věnuji hlavně Robinovi a sehraju scénku. Miluju ho tak moc, že bych to asi zvládala dál. Jenže pak jsem se na jedné služební cestě opila. Respektive opil mě kolega, který mi už delší dobu dělal návrhy, a protože já normálně nepiju, dostala jsem se do stavu, kdy jsem byla úplně bez sebe.

Skončili jsme u něj v pokoji v posteli, vyspali se spolu - a já jsem zažila svůj první orgasmus s chlapem v životě. Dodnes nevím, čím to bylo, možná alkoholem, který odboural zábrany, možná tím, že mi bylo všechno jedno, možná i tím, že to zkrátka opravdu uměl. Ale ačkoli se to stalo jen jednou, kolega brzy nato z firmy odešel a je dobře, že o sobě nic nevíme, nemůžu na to přestat myslet.

Jednak kvůli strašným výčitkám svědomí, protože tohle jsem opravdu nikdy nechtěla udělat, jednak kvůli tomu, co se stalo. Došlo mi, že jsem normální a zdravá ženská, o čemž už jsem začínala pochybovat, a že jsem schopná milovat se s mužem tak, aby se mi to líbilo. A chtěla bych to prožívat i se svým partnerem! Jenže vůbec nevidím řešení, jak to udělat. Jedinou cestou je Robinovi říct pravdu - ale toho se strašně bojím.

Doporučujeme

Články odjinud