Musím trochu egocentricky přiznat, že jsem nikdy neměla o nápadníky nouzi, přestože jsem si nikdy nepřipadala jako nějaká kráska. V mužském vkusu se ale nevyznám, a tak jsem to nikdy moc neřešila a jen si to užívala. Co se ale začalo dít po mé svatbě, to mi hlava nebere.
1. Po svatbě o mě mají muži zájem jako nikdy předtím, přestávám to citově zvládat
S mým mužem jsme si po počátečních bouřkách, kdy jsme na sebe žárlili víc, než bylo zdrávo (ale navzájem, takže se to dalo odpustit :-) ) vybudovali krásný ustálený vztah a vzali jsme se. Dodnes pochybuji, že existuje muž, který by se ke mně víc hodil. Jenže teď už ze mě takto mluví víceméně rozum. Srdce je zrádce a rádo stává v opozici.
Asi po půl roce našeho manželství – velmi spokojeného a šťastného bez jediného mráčku – se má nejlepší kamarádka rozešla se svým dlouholetým partnerem a najednou mě velmi potřebovala. Můj chápající muž nic nenamítal, když jsme spolu začaly podnikat spoustu akcí. Často jsme se jezdily bavit na různé diskotéky a koncerty a vracely se až k ránu.
A už na těchto akcích bylo zřejmé, že se něco děje. Snad na každé diskotéce nebo koncertu si nás vyhlédl nějaký kluk nebo muž, ale ve finále vždy vyšlo najevo, že chce mě. Samozřejmě jsem se ho snažila vždy tak trochu postrkovat kamarádce, ale nebylo to nikdy nic platné. Vždy jsem nakonec v různých obměnách slyšela to samé „Ale mně se líbíš ty, já chci tebe!“
Kamarádka to samozřejmě také zaregistrovala. Mnohokrát jsme spolu probíraly, čím to je, že zrovna když už jsem vdaná (a ještě k tomu šťastně), tak se kolem mě rojí tolik nápadníků. Nechápaly jsme to ani jedna. Stejně jako já, ani ona dřív nemívala nouzi o muže.
Nicméně to tak bylo a my jsme si na to pomalu zvykly. Jak ona, která rezignovala na to, aby někoho ulovila, když někam jdeme spolu, tak já, která jsem si zájem mužů užívala, nechávala jsem se obletovat, kupovat drinky atd., ale vždy jsem zůstávala nad věcí, nikdy jsem jim nedovolila víc, než se sluší, a vždy jsem se ráda vracela do náruče svého manžela.
- Jak se vyvíjel Petřin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou pátou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Víkend vše změnil
Ale na jednom našem společném víkendu se to zlomilo. Byly jsme ubytované v krásném wellness hotýlku a pobyt jsme si opravdu užívaly. V sobotu večer jsme si na pokoj koupily vínečko (a ne jedno), popíjely jsme a probíraly, jak to bylo fajn a kam pojedeme příště. Když jsme dopily všechny tři lahve – to bylo asi v jednu hodinu ráno – silně rozjařené nás napadlo, jestli by nám ještě něco nenalili dole v baru.
Když jsme tam po schodech doklopýtaly, zjistily jsme, že už je tam jen barman a jeden host na baru. Zřejmě byl na nás komický pohled, protože když nás viděli, oba se začali usmívat, nicméně barman byl milý a bez problému nám nalil. Sedly jsme si tedy vedle hosta na bar a v tom se to stalo. Jediný náš vzájemný pohled do očí stačil, abych málem spadla ze židle. Ten kluk byl neuvěřitelně krásný.
Chvíli jsme se na baru bavili všichni čtyři, ale protože náš nový známý byl už také silně pod vlivem alkoholu, rozhodl se pak, že už půjde spát. I přes naše přemlouvání opravdu odešel. Možná to nebylo jen kvůli alkoholu, ale i kvůli tomu, že řeč došla mimo jiné i na to, že jsem vdaná… Ale to si můžu jen domýšlet. V zoufalství jsem za ním poslala kamarádku, aby ho přivedla zpátky. Takhle to přece nemůže skončit! Chovala jsem se v tu chvíli jako zamilovaná puberťačka.
Když mi došlo, že už jsou spolu pryč nějak dlouho, vydala jsem se za nimi. Ano, načapala jsem je. Tedy, je pravda, že on nic nedělal, jen stál jako solný sloup, ruce měl svěšené podél těla. Zato kamarádka se po něm plazila jako liána. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Věděla, že se mi od začátku líbí. Ale situace byla jasná – já jsem vdaná, ona svobodná, navíc zklamaná, potřebuje zvednout sebevědomí, něco si dokázat… A on nás znal obě asi tak hodinu. Mohla jsem někomu z nich něco vyčítat??
Když mě on zahlédl, jak na ně nevěřícně zírám, cukl sebou a kamarádku odstrčil. Ona se ohlédla, a když jí došly souvislosti, utekla zpět k baru. Chtěla jsem jít za ní a jeho už nikdy nevidět, ale nenechal mě. Nejdřív na mě zavolal, a když jsem nereagovala, pár kroky byl u mě a pevně mě chytil za paži. Chtěla jsem se vymanit, ale nešlo to. Divila jsem se, že najednou měl v sobě energie za dva, ne jako před chvílí s mou kamarádkou.
Omlouval se, říkal, že čekal, že za ním přijdu já, že byl zklamaný, když viděl, že za ním jde ona, vymlouval se i na alkohol, nadával si, že je blbec (i hůř), že ji neodstrčil hned, ale že jsem se mu od začátku líbila já… Byla jsem velmi odměřená a skeptická, nevěřila jsem mu. A tak už to v jednu chvíli nevydržel, popadl mě a začal líbat tak vášnivě, že jsem to tak snad nikdy nezažila… Podlomila se mi kolena. Takže nejen, že je andělsky krásný, ale taky ďábelsky krásně líbá, prolétlo mi hlavou. Jediné, na co jsem se zmohla, byla obava, že nás někdo uvidí. Chytl mě tedy za ruku a doslova „odtáhl“ na terasu do noční tmy a ticha. Tam se odehrálo ledacos…
Pokračování 3 / 4
3. Nejsem z kamene!
Vyrušil nás až hlas mé kamarádky, kterou mezitím barman už poslal spát, a ona mě hledala. Sedli jsme si tedy lavičku a předstírali, že si celou dobu povídáme. Když nás našla, všichni tři jsme se odebrali do pokojů. Myslela jsem si, že tím krásný večer končí.
Ale nestihla jsem se jí na pokoji ani svěřit s tím, jak mám hlavu v oblacích, a někdo zaklepal… Otevřela dveře a tam stál ON, navíc jen v ručníku. Obě jsme si z toho pohledu doslova „sedly na zadek“.
Na nic nečekal, lehl si mezi nás na postel, otočil se ke mně a dal mi ruku kolem ramen. Kamarádky na druhé straně si nevšímal, přestože se vedle něj klidně převlékala a pak si k němu velmi těsně přilehla. Nádherně voněl, bylo cítit i vidět jeho vzrušení a já trpěla, jako už dlouho ne. Věděla jsem, že jsem vdaná a že svého muže nechci podvést, ale copak jsem z kamene??
Když mě chtěl opět začít líbat, musela jsem se chtě nechtě bránit. Vadila mi přítomnost kamarádky a navíc jsem jí už nevěřila. Nakonec jsem v sobě sebrala poslední zbytky sil, shodila jsem ho ze sebe, řekla „Tak dost, užijte si to tedy spolu vy dva, já jdu!!!“ a otevřela dveře na chodbu. Předpokládala jsem, že zareaguje jako každý muž – užije si sex tedy aspoň s tou, která nemá zábrany. Jenže on okamžitě vyhrkl „V tom případě já jdu taky!“ a hbitě vstal z postele a vytlačil mě ven z pokoje.
Tam jsme se ještě chvíli dohadovali, že měl zůstat vevnitř, že by to tak bylo lepší, ale dostal mě další svou větou „Já vím, že kdybych chtěl prostě sex, tak tam můžu jít, a budu ho mít, ale to já nechci! Já chci tebe!“ Která žena by dokázala odolat tomu, když jí něco takového říká do očí zřejmě nejkrásnější muž, kterého v životě viděla? Dal přednost nepohodlí na chodbě se mnou před manželskou postelí a sexem s mou kamarádkou. Už jsem se jen usmála (málem mi vyběhla i slza dojetí) a nechala ho, aby zase dělal vše to krásné, jako před chvílí na terase…
Pokračování 4 / 4
4. Ucho se utrhlo
Ráno jsme se už nepotkali, takže o něm nevím vůbec nic, krom křestního jména a toho, že je z Brna. Šance ho najít je mizivá, ne-li nulová. Jsem si vědoma toho, že je to dobře, protože kdybych ho viděla znovu, zřejmě bych to už citově neunesla a buď svého manžela podvedla a nebo bych přímo rozbila naše krásné manželství. Přesto si teď nepřeji nic jiného než ho znovu potkat.
Připadám si jako největší mrcha. Dosud jsem žádnému muži, který se mi dvořil, nedovolila víc, než polibek, např. při seznámení apod. Jemu jsem dovolila o tolik víc, že tomu doteď nemůžu uvěřit, bylo to silnější než já. Ale nelituji ani v nejmenším. Bylo to nádherné. Zároveň jsem ale ráda, že jsem se dokázala ubránit a manžela přímo nepodvedla. Zamilovala jsem se? To se bojím i jen vyslovit, natož si to přiznat.
Tak dlouho jsem si užívala zájem mužů, až jsem na to doplatila sama. Připomíná mi to známé přísloví „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“. Chodím jako tělo bez duše a doufám, že čas mi pomůže zapomenout. Zatím ale jen trpím a trápí mě svědomí.
Petra, 29 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!