Chováním svého přítele jsem poněkud zaskočená. Poté, co jsme se sestěhovali, jsem zjistila, že mi bez okolků prohlíží mobil, maily, dokonce i papírovou poštu. A připadá mu to naprosto normální! Ve vztahu prý přece žádné tajnosti nemají co dělat.
Pokračování 2 / 5
Z letního flirtu byla láska jako trám
**
Vojtu jsem poznala vloni o prázdninách a zpočátku jsem to, co mezi námi bylo, nebrala nijak extra vážně. Byla jsem několik měsíců po rozchodu, předtím jsem žila s jedním partnerem několik let, nemyslela jsem si, že tak rychle skočím do nového vztahu.
Užívala jsem si zkrátka letní flirt a popravdě mi bylo celkem jedno, jestli s koncem léta vezme za své, nebo bude mít delšího trvání. Ale Vojta měl od začátku jasno, tvrdil mi, že takhle zamilovaný ještě nikdy nebyl, a mně s ním bylo čím dál víc dobře. Zamilovávala jsem se možná déle, ale o to více jsem se do toho pak ponořila.
První měsíce randění byly opravdu bez chybičky. Navštěvovali jsme se jeden u druhého, podnikali všechno možné. Je pravda, že se mi několikrát stalo, že jsem měla pocit, jako by s mým mobilem někdo něco dělal. Obzvlášť, když byl Vojta u mě na návštěvě.
Měla jsem ve zvyku mít mobil na stole nebo třeba na posteli. Několikrát se stalo, že když jsem se vrátila z toalety nebo sprchy, připadalo mi, že mobil leží jinak, jednou tam byla i jiná obrazovka. Ale tenkrát mě ani nenapadlo podezřívat z něčeho Vojtu, spíš jsem si říkala, jestli nemám nějaké vidiny. Až zpětně vím, že už tenkrát mi do mobilu koukal – jen to ještě tajil.
Jak se vyvíjel Petry příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou pátou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 3 / 5
**Kdybych ho nepřistihla, asi doteď nic nevím**
O Vánocích mi Vojta navrhl, jestli se nechci přestěhovat k němu. Já měla pronajatou garsonku, on dvoupokojový byt, takže bylo logické, že pokud máme bydlet spolu, půjdu k němu. Neváhala jsem ani chvíli, na společné usínání a probouzení jsem se strašně těšila.
Hned po Vánocích jsem začala balit a Silvestra už jsme slavili jako spolubydlící. Garsonku jsem načerno přepustila kamarádce, jen „pro jistotu“, kdyby nám to z nějakého důvodu neklapalo, s tím, že za pár měsíců se oficiálně odstěhuji a byt pustím.
První týdny byly bezchybné. Jeden druhého jsme se pořád snažili něčím překvapovat, těšili jsme se na sebe, kupovali si různé dárky, večer ani nikam nechodili, stačilo nám být spolu ve dvou v jedné posteli – hlavně se milovat, ale třeba si jen společně číst nebo sledovat televizi. Kdyby nebylo toho Vojtova zvláštního zvyku, asi bych si doteď nemohla na nic stěžovat.
Jednou večer jsem se před spaním šla osprchovat. Už jsem se svlékla do naha a zapnula sprchu, když jsem si uvědomila, že jsem ráno hodila ručník do prádla a nemám připravený čistý. Nevypnula jsem ani vodu a nahá vyběhla do obýváku, který byl průchozí do ložnice, kde jsme měli prádlo.
**
Pokračování 4 / 5
Myslela jsem, že to byl jednorázový „úlet“
V první chvíli jsem chtěla na Vojtu sedícího na gauči udělat nějaké vtipné gesto, ale pak jsem se zarazila. Držel totiž v ruce můj mobil a evidentně si prohlížel jeho obsah! Zůstala jsem stát, úplně jsem zapomněla, že nemám nic na sobě, a zaskočeně se zeptala, co tam hledá, jestli něco potřebuje. Bylo to pro mě tak nečekané, že jsem ani nevěděla, jak zareagovat.
Vojta nejdřív vypadal zaskočeně, že jsem ho přistihla, dokonce zčervenal, ale pak se najednou zatvářil naprosto vyrovnaně a jakoby nic odpověděl: „Jen mě zajímalo, s kým sis dneska psala, cos dělala. To přece nevadí, ne? Vždyť mi nic netajíš, tak o nic nejde.“ Řekl to s takovou suverenitou a sebejistotou, že jsem vůbec nevěděla, jak odpovědět.
Nakonec jsem k němu došla, beze slova natáhla ruku a mobil sebrala, došla pro ručník a se vším se vrátila do sprchy. Tam jsem snad půl hodiny stála pod proudem vody a vzpamatovávala se z toho, co se zrovna stalo. Vůbec jsem to nemohla pochopit!
Když jsem se vrátila, Vojta seděl pořád na gauči a tvářil se jakoby nic. Evidentně čekal, co mu řeknu. „Podívej, nevím, na co jsi byl zvyklý u někoho přede mnou, nebo jestli ti to přijde normální, ale já považuju mobil za soukromou věc. Takže při vší úctě, ať se máme seberadši, nepřeju si, abys mi prohlížel mobil, to se prostě nedělá. Doufám, že to bylo poprvé a naposledy. A tím to považuju za ukončené a už o tom nemusíme mluvit,“ prohlásila jsem nakonec.
Pokračování 5 / 5
Jeho argument je, že můžu dělat totéž
**
Ale Vojta mě šokoval podruhé. „No dovol, děláš, jako bych tě snad špehoval. Jaká soukromá věc? Mezi partnery přece nic takového není. Od toho jsme pár, že spolu sdílíme všechno. A když říkám všechno, tak tím i všechno myslím. Jinak by mi to připadalo hrozně pokrytecké. Já před tebou vůbec nic netajím, totéž očekávám od tebe. Mobily, maily, to je všechno zlo, které by ani nemělo být. Ale když už jsou, tak je mají lidi, kteří spolu žijou, sdílet společně.“
Nevěřila jsem svým uším! „To snad nemyslíš vážně. Tobě opravdu přijde normální lézt druhému do mobilu nebo mailu? Proč myslíš, že má každý svůj?“ Zakoktala jsem se pak a nějak mi docházely argumenty, natolik absurdní mi celá ta diskuse připadala. A Vojta tomu nasadil korunu, když dodal, že už to dělá dlouho, že se prostě jen zajímá o všechno, co se mě týká. A že jestli chci, můžu si stejně prohlížet jeho mobil i poštu.
Na to už jsem opravdu nevěděla, co říct. A nevím to dodnes. S Vojtou jsem pořád a nebýt téhle věci, jsme naprosto běžný spokojený pár. Takhle si tím nejsem jistá. Z mého pohledu jeho názor zkrátka není správný a normální, takže jsem si začala mobil hlídat a zamykám si i notebook. Navíc jsem ho přistihla, jak se mi snaží přes rameno odezírat heslo, když ho píšu na klávesnici.
Asi na to nejdu správně, ale tyhle signály ignoruju, nevím, jak jinak reagovat. Nechová se nijak žárlivě, nikdy nemluvil o tom, co v mém mobilu nebo mailech či na Facebooku našel – ostatně nenašel by tam nic zajímavého. Ale i tak mi to strašně vadí a ještě jsem mu to několikrát důrazně zopakovala. Jeho jedinou reakcí je, že se mnou nesouhlasí a že on mi na oplátku nabízí totéž. To, že o to já nestojím, bere jako chybu! Tak nevím. Jinak je to fajn chlap a nic mi nechybí, ale tohle mi zkrátka nějak nedá spát.