Petra (36): S kamarádem jsme si „zbyli“: Může fungovat vztah z rozumu?

| Autor: MM | Rubrika: Láska a vztahy

Je jim přes 35 let a oba jsou sami. Nemilují se, ale jsou dobrými přáteli a rozumí si. Mají to dát do hromady, jak jim všichni říkají?

Petra (36): S kamarádem jsme si „zbyli“: Může fungovat vztah z rozumu?

Středoškolská léta mi dala nejen všeobecný základ vzdělání, ale hlavně skvělou partu lidí, kteří mají společné vzpomínky, zájmy a mají se rádi. Léta s touto partou jezdívám na hory, na vodu a na kola, a to i přestože je celá naše „partička“ už skoro o 20 let starší a početnější o děti, partnery a partnerky. Někteří z nás se už stačili rozvést a znovu oženit či vdát, nebo se do svatby neženou a žijí „na hromádce“. Jen já a Zdeněk jsme celá léta více méně sami. Myslím, že ani já, ani Zdeněk osobnostně nijak nevyčníváme, jen jsme asi měli smůlu a nepotkali toho pravého. Zdeněk je neuvěřitelně hodný a dokonce i pohledný kluk. Já jsem, myslím, taková nenápadná „myš“, se kterou je překvapivě legrace – alespoň to o mně přátelé říkají. (Jen ještě podotknu, že mezi Zdeňkem a mnou to nikdy nejiskřilo. Vlastně jsme si nikdy nebyli nijak extra blízcí, to až poslední rok…)

Nikdy se mi nikdo tak neotevřel. Byla to hluboká a velmi otevřená zpověď

„Hele, proč to vy dva nedáte dohromady? Máte nevyšší čas! Nebo, Peťulko, čekáš na mě, až se rozvedu?“ laškoval se mnou loni na horách nejmenovaný spolužák, má velká platonická láska. Načež se tehdy strhla diskuse na téma „sňatky z rozumu“. I přestože vše začalo nevinným žertem, diskuse byla nakonec hodně zajímavá a na silvestrovský večer nebývale hluboká. Jeden spolužák je manželský poradce a jeho žena psychoterapeutka a oba měli zajímavé názory a spoustu příběhů ze své praxe. Hodně postřehů mně tehdy uvízlo v hlavě. A nejen mně, ale i Zdeňkovi, se kterým jsem shodou okolností (shoda byla kamarády pečlivě naplánovaná) jeli společně do Prahy jeho autem.

Po hodině ticha začal Zdeněk povídat; o komplikovaném vztahu s rodiči, o tragicky zesnulém bratrovi, o svých nepovedených láskách, o své nesmírně zajímavé práci a o sobě. Nikdy se mi nikdo tak neotevřel. Byla to hluboká a velmi otevřená zpověď. „A teď mě znáš, Péťo!“ uzavřel vše Zdeněk, zatímco jsme už tři hodiny seděli v bistru na benzínce kousek před Prahou. Nakonec mě zavezl domů a domluvili jsme se, že příště povídám já.

Ono „příště“ bylo až za čtyři měsíce

Bohužel ono „příště“ bylo až za čtyři měsíce. V lednu mi onemocněla maminka, vše bylo strašně rychlé. Maminku jsem nakonec doprovázela až do konce. S pomocí mobilního hospice jsme to zvládly u mě doma. Se Zdeňkem jsme si vyměňovali jen emaily. Chápal, i vzhledem ke svým životním zkušenostem, že aktuálně žiji „v jiném časoprostoru“ – kdo to zažil, tak ví, jak to myslím.

Po smrti maminky jsem jela na 14 dní k moři, vyčistit si hlavu a popřemýšlet, co v životě dál. Byl to asi osud, že po návratu na mě na letišti čekal Zdeněk! Byla jsem strašně překvapená, a musím podotknout, že příjemně. „Chtěl jsem ti říct, že ti nabízím přátelství, ale vlastně ti nabízím víc. Nezkusíme spolu chodit – jestli se tomu v našem věku tak říká?“ vykoktal ze sebe Zdeněk a podával mi kytici tulipánů. Vlastně jsem během dovolené nemyslela na nic jiného, než jak ve svém životě naložit se Zdeňkem. Chci mít rodinu, nechci žít sama, Zdeněk je moc fajn chlap, jen ta jiskra tomu strašně chybí.

Co když na mě někde čeká ta skutečná láska a ne „jen“ přítel do nepohody?

Vzala jsem si pár dní na rozmyšlenou (musím říct, že se mnou měl Zdeněk svatou trpělivost), po třech dnech jsme spolu byli na prvním rande – divadlo, večeře, procházka, ale potom každý k sobě domů… Uběhlo léto, společná dovolená, kde jsme spolu začali intimně žít. Jsme výborní přátelé, spokojení (ale ne vášniví) milenci – ale lásku stále nějak necítím. Takhle si představuji spokojené manželství po 15 letech, ale ne ani ne půlroční vztah!

Zdeněk je moc spokojený i okolí si toho všímá, vlastně mi přijde, že se zamiloval. Rozum mi říká, abych se tomu poddala a založila s tímhle fajn chlapem rodinu, srdce se strašně bojí. Co když mi něco uteče? Co když na mě někde čeká ta skutečná láska a ne „jen“ přítel do nepohody? Navíc vím, že čím déle v sobě budu mít toto dilema, jakási zadní vrátka, tím víc mohu Zdeňkovi ublížit. A to bych doopravdy nerada.

(Petra, 36 let)

Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!

Další články z rubriky

MARTINA (57): Dcera je biomatka, tak nesmím vnoučata rozmazlovat

MARTINA (57): Dcera je biomatka, tak nesmím vnoučata rozmazlovat

Dnes | 4 | Babičky byly vždy od toho, aby si svá vnoučátka hýčkaly, měly na ně víc času než maminky a dopřály…

Má váš partner krizi středního věku? Udělejte těchto 5 věcí

Má váš partner krizi středního věku? Udělejte těchto 5 věcí

Včera | Změnil se váš manžel po padesátce a vy máte najednou pocit, že ho vůbec neznáte? Příčinou může být…

Zdena (52):  Na manžela jsem alergická. Nedokážu ho ale opustit

Zdena (52): Na manžela jsem alergická. Nedokážu ho ale opustit

17. 8. | 16 | Po letech soužití některé páry začnou být na sebe doslova hnusné. Jeden druhého iritují…

Problémy ve vztahu? Možná jste žena, se kterou muž nikdy nevydrží

Problémy ve vztahu? Možná jste žena, se kterou muž nikdy nevydrží

17. 8. | Máte problémy ve vztazích, žádný vám dlouho nevydrží a vy přemýšlíte, kde je asi zakopaný pes?…