Po rozvodu mě chce zpátky. Mám mu dát ještě šanci?

Nevidím v tom problém. Oba spolu dokázali žít a hlavně rozejít se, aniž by si dělali nějaké naschvály, jako to partneři občas při rozchodu dělají. Proč to nezkusit znovu, když aktuálně ani jeden nemá partnera. Už se znají, vědí čemu se snažit pro příště vyvarovat. Však takových párů, které se po rozvodu znovu vzaly je více.

Psychologově tvrdí, aby nikdo nikoho se nesnažil předělat, to prostě nelze.Když si dívka vezme zapálence do fotbalu tak mu ho nemůže v manželství zakazovat. Bere si ho i s jeho koníčky a tudíž se s tím musí naučit žít. Proto je dobré, kdo má tu možnost alespoň 2-3 roky žít spolu nanečisto a pak se rozhodnout a říci si, hodíme se k sobě? Vůbec se nedivím, že se už mladí nehrnou do manželství i když mají mimčo. Vidí v tom značné riziko, prostě se bojí, denně slyší v telce, že je více rozvodů nežli svateb.

Nemyslím, že by byl příběh smýšlený a kdyby ano... takových příběhů život píše denně nekolik. Znám to z mého okolí, dokonce z mé rodiny a dát druhou šanci nikdy není marné. Určitě bych nespěchala hned se svatbou, ale jinak proč ne? Oba si uvědomujete na čem vztah ztroskotal, pokud se k tomu postavíte jako dva rozumní lidé se stejným přáním a postavením ve vztahu , tolerancí a láskou, pak můžete být šťastný pár a jednou třeba i rodina se vším všudy. Jak se říká.. nikdy neříkej nikdy. Má příbuzná se vdala z lásky, po čase u nich byly jen hádky, dokonce to řešili i alkoholem a rozvedli se. Vše se uklidnilo, oba si uvědomili co ztratili a začali znovu... později přišly děti, vnoučata... a dnes je z nich stále se milující stárnoucí pár, který je rád, že kdysi si uměli vše vyjasnit, oba se snažili tak, že mnozí by jejich druhé manželství mohli závidět...takže toto bylo , je a bude vždycky.

Elynor: Přesně tak jsem to chtěla napsat i já. Sice mám jinou zkušenost, jsem vdaná 30 let, dva syny, a z domova jsem odešla snad třikrát, kdy už jsem to nemohla vydržet. Jenže jsem se vždycky vrátlia. Sliby, sliby,prosby, uvěřila jsem a zas a znovu se přesvědčila, že za (čím dál kratší) čas se to vše vrátilo do starých kolejí. Starého psa... znáte to. Teď zrovna hledám podnájem a chtěla bych být tak rok sama. Nejsem zdravotně zcela v pořádku a doktoři mi tvrdí, že to jsou nervy. Nevěřím tomu, ale kdo ví, možná si to jen nechci připustit.
Pravdu má i Niki a tak to teď zavedla moje neteř, kde byly hádky o to, co kdo dělá nebo nedělá na denním pořádku. Sepsat co kdo bude dělat. Sama jsem to nedokázala, ale bydlíme v domku, takže tady je to poněkud složitější. Držím palce a přeju, aby se dařilo.

Elynor: tak to vám závidím, samozřejmě v dobrém slova smyslu. To bych také brala takto žít s ex. Když už děti jsou dospělé nebo mimo domov tak takové přátelství s ex manželem bych brala, jenom ne na furt 24hod.denně včetně servisu. Návštěvy ano i dovča jenom ne tak jak to bylo před rozvodem! Jenže to není samozřejmě pro mladé, zamilované co se chtějí zahnízdit. Užívejte si to.

Jinak já vzala exmanžela zpátky dvakrát :-) a vzala bych ho klidně i potřetí, kdyby přišel - tedy "vzala" ne ve smyslu, že bychom se znovu brali, nebo spolu bydleli, ale tak, jak jsem popsala. Vídali jsme se, podnikali společné akce, víkendy, výlety, dovolené, a bylo nám spolu hezky. Naše děti jsou dospělé, jiné si už pořizovat nebudeme, stále jsme dobří přátelé, a nemáme problém být spolu týden někde na dovolené. Ovšem žít spolu dnes a denně v jedné domácnosti nějak neumíme, tak to neděláme, čímž se eliminují možné problémy :-) Ale chápu, že jinak to vidí mladá slečna, která teprve chce mít děti a rodinu, a tohle by ji neuspokojilo.

No však se nemusí hned brát znovu :-) Za pokus to stojí. Oba už si to zkusili jinde s jinými, zjistili nejspíš, že nikdo není ideál a princ či princezna, můžou ty zkušenosti teď využít a třeba se to povede. Rozejít se nakonec můžou vždycky. Ani spolu nemusí hned znova bydlet, můžou se prostě jen často vídat, být spolu o víkendech, jet na dovolenou, a ono se to nějak vyvine, není nikam žádnej spěch.

Myslím, že se brali velmi mladí a ani jeden neměl zkušenosti. Třeba právě to, že se rozvedli a zkusili žít od sebe jim pomohlo a když se k sobě pomalu vrátí, už to bude lepší. Ale jak píši -- pomalu a nic neuspěchat :)

Nespěchat. V žádném případě nespěchat se svatbou. Dát si nějakou dobu - neurčovat, ale klidně by to mohly být 2 - 3 roky na společný život. Ono se snadno slibuje v posvátném nadšení, je otázka, jesti mu chybíš ty nebo domácí servis. Pokud budeš mít chuť, můžete zatím žít spolu, až se přesvědčíte, že to zvládnete, tak potom bych uvažovala, jestli nová svatba.

Znám lidi co se vzali znovu. Články tady bývají poslední dobou hrozné, ale tenhle klidně může pravdivý být. Mě přijde, že se lidi až moc snadno rozvádějí. Nemáme děti..tak co...jdeme od sebe. Nejsem zastáncem držet manželství za každou cenu, ale taky se mi nelíbí, když místo, aby problémy spolu řešili, aby se snažili najít řešení a nějaký kompromis, tak jdou radši od sebe. A tohle myslím udělali ti dva.
Samozřejmě pokud ovšem by on trval na plném servisu i nadále, asi by nemělo smysl se k sobě vracet. Ale jak píše niki.6 pode mnou, sednout si a probrat to - jestli je každý z nich schopen něco slevit. Pak mají šanci.

No já bych si sedla a vypsala všechny důvody rozvodu nebo permanentních hádek. Pak bych si sedla s ním a celé to rozebrala s chladnou hlavou. Stanovila jasná pravidla hry, co kdo bude dělat. Myslím, že to byl základ rozpadu, každý od toho druhého očekával něco jiného a v klidu si to nevyříkali. A je jedno, jestli je příběh smyšlený nebo ne. Já to takhle doma řeším, mluvím z praxe :-))).

Přesně tak nebrat zpět jen chce své pohodlí a když nejsou děti tak NEBRAT.Uvědomil si že servis skončil ať si najde jinou co mu bude skákat kolem pr...

Tak tady máme další vejmysl,že! I kdyby to bylo pravdivé a ona mu naletěla že bude lepší, tak jedině už jen na psí knížku, aby ho mohla kdykoliv vyrazit. Nikdo se nemůže změnit, co má v buňkách a genech takový bude ať by se snažil sebevíc. S přírodou se prát prostě nedá, ta vždy nad každým vyhraje.