Pomoc, nechtějí mě nikde zaměstnat, protože mám děti

kjkj: Zadna prace neni podradna.

Skutecne nechapu, kde berete tu neskutecnou drzost pouzivat slovni spojeni "blba prodavacka."

Dcera se týden před plánovaným návratem po MD byla ve firmě optat,kdy má nastoupit, zda před státním svátkem či po něm, když se vnouče narodilo 27.září. Výsledek byl zdrcující.Místo ní vzali dvě síly a rozdělili jim její plat.Už s ní nepočítali,přestože de facto byla schopná pracovat za dva a kolikrát sama zvládala zaskakovat i za dovolené.Výpověď podepsala, stejně by se jí zbavili, dostala poloviční odstupné, prý má být ráda, že vůbec nějaké.Na pracáku a sociálce jí řekli,že nedostane ani korunu, protože má zaměstnaného manžela a byla dlouho doma.Práce v našem regionu není. Je to prostě k vzteku.Po několika marných pokusech to pomalu vzdává.Já jí ráda půjčím i dám, ale prostě to není dobře,tahle situace.Jsme od sebe 25 let,mně natáhli odchod do důchodu na 62, ona by měla jít v 68. Z čeho bude do té doby žít, a jak budou lidi při odchodu do penze vypadat, nehledě k nízkým vyměřeným penězům, to naše zákonodárce asi vůbec nezajímá. Náš stát si asi nezaslouží žádné děti.

Klasika...když mi bylo 20, nechtěli mě zaměstnat, že se vdám a budu mít děti, po mateřské mě nechtěli zaměstnat, protože mám malý dítě a pak s odrostlejším dítětem mě nechtěli zaměstnat, protože jsem stará. Takže už 10 let dělám sama na sebe a můžou mi všichni víte co...

Tohle znám moc dobře. Po mateřské (děti ve věku 4, 11 a 12 let) mě zaměstnavatel nevzal zpět na pozici účetní a nabídli mi náhradní práci na montážní lince ne tři směny. To jsem odmítla a dostala výpověď z organizačních důvodů. Stalo se před 16 lety. Pak jsem ze známosti nastoupila jako sekretářka ředitel jedné menší továrny a později přešla na stejnou pozici do jiné firmy. Za celé roky jsem neměla jediný paragraf a nebýt toho, že firma ukončila činnost, byla bych tam asi dodnes. Bohužel mi v té době bylo 45. Dva roky jsem marně hledala místo. Někde mi i otevřeně řekli, že pokud bych byly o 15 let mladší a měla o 20 kilo míň, brali by mne hned, jinde jen konstatovali, že vybrali jiného uchazeče. Prošla jsem několik kurzů a dvě rekvalifikace a stejně to nebylo nic platné. Dvacet let pře důchodem je člověk pro personalisty odepsaný. Je to příšerné. Asi bych byly doma dodnes, kdyby dcera nenastoupila jako asistentka j vedoucímu provozu v jedné velké firmě. Z protekce mě tak vzali alespoň do skladu materiálu. Je to něco jiného, než jsem dosud dělala, podle některých lidí jsem šla "společensky" pod svou úroveň, ale mám slušně placenou práci a bez stresu. Teď jen doufám, že mi to už vydrží.

Bude mi 34. A jako kdybych tento článek psala já. S tím rozdílem, že do průvodního dopisu upřímně napíšu od kdy do kdy jsem byla na mateřské a že jsem ted na úřadu práce..... Proč se stresovat před pohovorem a učit se informace o firmách? Takhle je vidět, že mě ani k pohovoru nepozvou. Jednou jsem to do "průvoďáku" nenapsala, byla jsem pozvaná na pohovor. Dokonce při 2. kole mi bylo řečeno, že jsem žhavá kandidátka..... a výsledek? "Bohužel jste nebyla vybrána!" A to byla ke všemu podřadnější práce k mému vzdělání - ale co, potřebuju práci a ke všemu to bylo 10 minut pěšky od baráku...... ŠKODA :-(

Toto znám, procházím si tím už delší dobu, navíc jsem sama s dětmi a je mi přes čtyřicet. Dle jedné agentury sjednávající práci jsem jako vysokoškolačka v této zemi "nezaměstnatelná". Do důchodu mám jít za pětadvacet let, ale už teď mne nikdo nechce. Super pocit.