Také jste se naposledy poprala ve školce či škole? Nebo jste se dokonce nepoprala nikdy? Eva se poprala v práci a strašně se stydí.
Paní Eva je úplně obyčejná dáma středních let. Už 15 let pracuje v malé, avšak dobře prosperující české výrobní firmě. Eva má dvě dospělé dcery (které nikdy nebila), dva spokojené psy (ty také nebije) a manžela (toho netluče už vůbec). Eva zkrátka není agresor a rozhodně nemá sklony k tomu, aby problémy řešila s použitím jakéhokoliv násilí. Dokonce nepatří ani mezi výrazně temperamentní dámy se sklonem k hysterickému chování. Přesto všechno Evě jednoho dne v práci „ruply nervy“ a „ulítla ruka“, což se jí vzhledem k naturelu inzultované kolegyně mnohonásobně vrátilo a rvačka byla na světě.
Na vině byl mobbing
Definice mobbingu, kterou najdeme například na webu Českomoravské komory odborových svazů je následující: „Obtěžování na pracovišti (mobbing) je opakované, iracionální chování namířené proti zaměstnanci nebo skupině zaměstnanců, které vytváří riziko pro jejich zdraví a bezpečnost. Obtěžování může zahrnovat útoky verbální a fyzické, jakož i rafinovanější jednání jako je snižování hodnoty práce spolupracovníka nebo sociální izolaci. Šikanování zahrnuje i využívání moci nebo její zneužití v takových případech, kdy oběti šikany mohou mít potíže se ubránit. Může mít také prvky diskriminace vůči pracovníkům na základě pohlaví, etnicity, zdravotního postižení atd.“. Některé ze zmíněných negativních projevů mobbingu zažívala opakovaně na svou vlastní kůži i paní Eva v době, kdy do firmy nastoupila nová kolegyně.
„Evičko, jsi nejen stará a hloupá, ale také naivní!“
Mladá, atraktivní a z počátku neuvěřitelně milá kolegyně Evu neoslovovala jinak než Evičko či Evíku. Ester byla nejen pěkná, ale zjevně i chytrá a docela šikovná. V převážně mužském osazenstvu pracovních dílen rozproudila život, a to nejen svým impozantním výstřihem, okázalým humorem, ale hlavně zdrobnělinami, pochvalami a dětskými pohlazeními po řídnoucích kšticích, kterými hojně zásobovala své mužské kolegy.
I přesto, že se k Evě chovala zpočátku skvěle, s jakousi přehnanou úctou, časem se začalo ukazovat, že kdykoliv v nějaké konkrétní zakázce udělala Ester chybu, svedla ji velice šikovně na Evu. Tu pak naoko bránila a nabízela se, že to po starší kolegyni opraví, ať Evě nic neříkají, že už není nejmladší, ona to prý bez problémů během chvilky zvládne.
Nikdo si už potom nedal práci, aby zjišťoval, jak to bylo, zakázka byla opravena, šarmantní Ester se zákazníkovi jménem firmy omluvila – zkrátka „zachraňovala“, co se dalo. Při pozdějších Eviných pokusech o vysvětlení, mávl šéf rukou – zákazník je prý spokojený, a pak dodal: „…a vy holky, dávejte větší pozor“ a koukal na Evu. Eva se vše samozřejmě pokoušela řešit i s Ester, při jedné vypjaté výměně názorů Ester Evě s ledovým úsměvem řekla: „Evičko, jsi nejen stará a hloupá, ale také naivní! A možná budeš časem i bez práce.“ Eva se dusila bezmocí a vztekem a bylo jí do pláče.
Pohár přetekl
Vše pokračovalo v nově vyjetých kolejích, Evě se výjimečně povedlo situaci vysvětlit, ale v takové situaci se obvykle dozvěděla, že by měla Esterce víc pomáhat, má toho údajně hodně, ale je prý velmi schopná a rychle se vypracuje. Vypracovala. Majitel přijal k Evě a Ester další dvě dámy a z Ester udělal vedoucí. „Vidíš, Evičko, už se to blíží, po Vánocích si uděláš dlóóóuhé prázdniny!“ šeptla Ester Evě do ucha po tom, co ji majitel oficiálně jmenoval. Eva se rozhodla, že se pokusí promluvit s majitelem, i když tušila, jak to dopadne – a bohužel se nemýlila. Ženské dohady na pracovišti ho nezajímají, zajímají ho výsledky a ty jsou.
„Evo, s tím na mě nechoďte, známe se už roky, a víte, že tohle si musíte vyřešit samy. Vaší práce si vážím, a jestli chcete, dám vám vaší místnost, ať nemusíte být s Esterkou tolik v kontaktu“. Když Eva zavírala dveře od šéfovy kanceláře, přitočila se k ní Ester a „nerada“ do ní strčila. „Půjdeš, krávo!“ špitla s úsměvem Evě do ucha a vylila ji na šaty kávu, kterou si nesla a pak se strašně nahlas omlouvala.
Evě se zatmělo před očima, vylétla ji ruka a vrazila Ester facku. Temperamentní slečna naprosto nezaváhala a facku mnohonásobně vrátila. Potom už si Eva moc nepamatuje. Procitla, až když je šéf a kolega odtrhávali od sebe. Obě šly druhý den „na kobereček“; Ester je dál vedoucí, dál metá úsměvy i dobře zacílené jedovatosti, ale už si nedovolí něco na Evu „hodit“. Eva je podřízena přímo šéfovi, v práci je nešťastná, strašně se stydí za to, co se stalo. Jenže práce je v kraji málo, odejít nemůže, natož aby s někým řešila špatně prokazatelný mobbing.