Erika přišla jako vždy po týdnu na pravidelnou návštěvu své maminky. Obě žily samy, i když každá svým způsobem. Maminka přivítala Eriku v zahradě před domem, kde bydlela. Vzduch byl provoněný růžemi a čerstvě posečenou trávou. Už z dálky směřovala ke své dceři láskyplný úsměv a v očích se jí zračila radost z návštěvy.
Tak co je nového, zlatíčko moje? Zeptala se hned na uvítanou.
Ále – všechno špatně vypálí dcera. Zase zdražili plyn a elektřinu. Včera jsem píchla pneumatiku a zaplatila 2 tisíce za novou. Cigára jsou taky dražší. Potřebuju nový kozačky, ale copak na to mám? A v zaměstnání mi nepřidají…
Matka zalapala po dechu pod přívalem katastrof. Stále si na takovéto přivítání nemohla zvyknout, i když se v malých obměnách opakovalo týden, co týden. Trochu jí píchlo u srdíčka a potlačila slzy, hrnoucí se do očí. Jako vždy marně čekala na milé slovo. Ale protože měla dceru nade vše ráda, snažila se jí chlácholit: Včera mě navštívila sousedka Soňa – no víš která… a říkala, že teď je v obchodech všude spousta slev…
No jo, skočí jí do řeči Erika, ale na věci, který nepotřebuju, copak si můžu koupit hnědý kozačky, když se mi k ničemu nehodí?
Mezitím se pohybují po zahradě, a dostávají se k záhonu překrásně upravenému sametovými maceškami a žlutými a červenými tulipány.
Podívej, no není to krása? Kývne matka hlavou k záhonu. Hned vedle v malém rybníčku vznešeně plavou červené parmovité rybky. To ticho a ten klid polohlasně zašeptá matka. Obě se na chvilku odmlčely a trochu nepřítomně pozorují pohyb v jezírku. Každá přemítá o něčem jiném.
Stejně ti závidím, říká po krátké odmlce smířlivě Erika. Ty máš ten svůj klid a nic ti nechybí.
Vždyť ty ho můžeš mít taky, hladí slovy matka.
He,he ušklíbne se v nadsázce dcera – za to si nic nekoupím…
Ale vždyť víš, že ti zase dneska dám na přilepšenou důchod, je desátého.
Erice se na nepatrný okamžik mlsně zalesknou oči.
Já vím mami,že jsi hodná…řekne tiše. Matce se málem zastavilo srdce blahem a do očí jí opět vstoupili slzy. Co by dala za víc laskavých slov od své dcery!!! Tisíce důchodů!!!
Už je pozdě, budu muset jít, poznamenala Erika a upravila mamince deku na ochrnutých nohách. Pak začala tlačit vozíček s matkou zpět k bráně ústavu….
Když se později loučily, mávaly si. Matka přitom polohlasně přemítala: ještě neví, o čem je život, no jo,..vždyť je jí teprve čtyřicet. A ještě jednou láskyplně zamávala.
Dcera zašla za roh budovy a nasedla do svého mercedesu. Ještě před tím, než nastartovala, si přepočítala důchod, který dostala od maminky.
Rich.