Přítel přibral a zlenivěl, hrozně mi to vadí

| Autor: KK | Rubrika: Láska a vztahy

Mám doma oplácaného líného chlapa, který už má jen málo společného s tím vysportovaným aktivním klukem, do kterého jsem se kdysi zamilovala. Ano, mám na tom svůj podíl, vařím mu nejrůznější laskominy a sama nejsem bůhvíjaký sportovec. Ale na rozdíl od něj jsem pořád štíhlá – a hlavně se můj život nesmrskl jen na gauč a televizi, jako ten jeho!

Přítel přibral a zlenivěl, hrozně mi to vadí

Jeden by neřekl, jak se člověk může změnit během pouhých sedmi let. Ano, to je na jednu stranu dlouhá doba, na druhou ale v celkovém horizontu lidského života to není zas tolik. Můj současný přítel se od toho, kterého jsem před těmi sedmi roky poznala, liší dvaceti kily navíc a téměř úplnou absencí všech aktivit, které ho kdysi bavily.

Trošku mi to připomíná mého tátu. Jenže tomu je o třicet let víc! Můj otec byl zamlada ohromný sportovec. Hrál basketbal, závodně běhal, jezdil na kole, lyžoval. Když jsem byla malá, pořád jsme byli někde po výletech, cestovali. A pak to postupně utichalo a utichalo. Dnes je jedinou tátovou zábavou počítač a občas se v něčem porýpe na zahradě.

Honza tenhle proces prodělal za několikanásobně kratší dobu. Když jsem ho poznala, sršel energií a nevydržel chvíli v klidu, proto jsem mu taky dala přezdívku tryskomyš. Dělal všechny možné sporty, ale měl i řadu jiných koníčků. Zpočátku byl spíš problém, aby si na mě vůbec našel čas.

Já jsem ale taky docela činorodá, i když trochu jiným způsobem. Žádný sportovní maniak jsem nikdy nebyla, potrpím si spíš na poklidnější typ zábavy. Nicméně byla jsem ochotná se Honzovi přizpůsobit – a totéž dělal on pro mě. Takže já s ním trpěla při celodenních cyklistických výletech, on se se mnou na oplátku nudil v divadle, a podobně. První rok vztahu jsme snad jediný víkend netrávili doma, pořád jsme něco podnikali.

Společné bydlení to odstartovalo

Měnit se to začalo, když jsme se sestěhovali do společného bydlení. Zpočátku bylo samozřejmě lákavé si byt upravovat podle našich představ, i když byl jen nájemní, a tak jsme trávili čas hlavně tím. A když bylo hotovo, líbilo se nám jen tak strávit poklidný večer doma a užívat si, že jsme spolu ve vlastním hnízdečku.

Jenže zatímco mě to časem zase táhlo něco dělat, Honzovi se tenhle styl zalíbil. Postupovalo to plíživě a nenápadně, stejně jako jeho váhový přírůstek. Nejdřív přestal chodit s kamarády na florbal – prý už ho to tak nebaví. Pak přestal chodit do posilovny s tím, že se chce víc hýbat venku. To jsem mu schvalovala, jenže jsem netušila, že pohyb venku je možný jen tehdy, když je dobré počasí. A to podle Honzy nebylo skoro nikdy. Buď byla moc zima, neb moc vedro, pršelo, foukal vítr… Zkrátka čím dál častěji se našel důvod, proč raději zůstat doma.

Nechci tady mentorovat, sama nejsem dokonalá. Každý má někdy líné období, nebo ho nějaká činnost po letech už nebaví. Ale to neznamená, že má rezignovat na veškerou aktivitu! Kdyby Honza vyměnil sport za lepení modelů letadélek, řekla bych si sice, že je to trochu nuda, ale brala bych to, že je to jeho nový koníček, a ani by mě nenapadlo mu něco říkat.

Jenže on už nedělá prostě nic. Přijde domů z práce, zapne televizi, lehne si na gauč, před sebe postaví jídlo. Tento pohled se mi prakticky denně naskytne už od dveří. A začínám na něj mít alergii.

Zajímá ho jen jídlo a televize

Před dvěma třemi lety jsem si všimla, že se s ním něco děje, a snažila se ho trochu rozhýbat, obrazně i doslova. Vymýšlela jsem program za oba, tahala ho ven. Čas od času se mi to povedlo, ale moc jsem si to neužila. Honza se tvářil, že hrozně trpí a dělá to jen kvůli mně, což byla ostatně pravda, a já z toho pak nic neměla.

Zkusila jsme druhou variantu – zabavit se sama. Čekala jsem, jestli ho to třeba neprobere, když o víkendu místo s ním budu trávit čas s partou kamarádů na výletě, nebo když po práci půjdu ještě na dvě hodiny na kurz vaření nebo si zacvičit. Efekt byl bohužel přesně opačný. Jemu to naprosto vyhovuje! Nemusí se totiž o nic starat, je doma sám u televize nebo počítače a to se mu líbí.

Navíc jsem zvyklá nám navařit do krabiček na víc dnů, takže má prvotřídní servis. Nevadí mi vařit, ale vadí mi, jak Honza nakynul. Moje kuchyně k tomu také přispěla, nedělám mu zrovna saláty. Jenže tak jsem si navykla vařit v době, kdy opravdu hodně sportoval – a strava tomu odpovídala. Teď by měl mít příjmy tak třetinové, tipuji, jenže on jí pořád stejně, ne-li víc. A podle toho taky vypadá.

Když někoho vídáte den co den, tak vám ani nepřipadá, že se druhý nějak mění. Honza přibral každý rok našeho vztahu zhruba tři kila. Nedávno jsem se probírala starými fotkami a ten rozdíl mě úplně praštil do očí. Něco se ve mně zlomila a já na něj naběhla s dvěma fotkami v ruce, starou a tou aktuální.

S takovým člověkem mít děti?

Chvíli vypadal zaraženě, ale pak to začal zlehčovat. Snažil se mi polichotit, že je vidět, jak skvěle vařím. Přidal k tomu, že jsem charakter a mám ho ráda pro to, jaký je, a ne jak vypadá. „Aha, a kdybych já měla sto kilo a argumentovala takhle, tak by to taky bylo v pořádku?“ opáčila jsem a odpovědi se nedočkala. Tak jsem přešla do útoku.

„Já tě měla ráda pro to, jaký jsi – tedy jaký jsi byl. Jenže ty už takový nejsi! Zamilovala jsem se do aktivního činorodého energického chlapa, se kterým byla sranda a zábava a který uměl žít. A s kým žiju teď? S povalečem, kterého zajímá s prominutím jen bedna a žrádlo,“ ječela jsem.

Koukal na mě s otevřenou pusou, takhle drsně jsem se do něj ještě nikdy nepustila. A nakonec neřekl nic a urazil se. Už přes dva týdny spolu skoro nemluvíme. Snažila jsem se mu vysvětlit, že nechci dokonalého chlapa, jen někoho, s kým budu moct něco dělat jako dřív, ale Honza mlčí. Netuším, co se mu honí v hlavě. Pořád ho miluji a chci s ním být, ale poslední dobou si říkám, jestli spíš nemiluji jeho bývalé já, o němž pořád doufám, že se vrátí.

Plánovala jsem s ním děti, ale teď nevím. Copak tohle má být táta? Z druhé strany hlodá červík – a co když ho právě děti proberou? Jenže mám tohle riskovat a pak zjistit, že jsem se spletla? Chtěla bych ho nějak vrátit do života odpovídajícího jeho věku. Hrozit rozchodem mi připadá podlé, raději bych mu nějak pomohla. Ale nevím jak…

Eliška, 33 let

Další články z rubriky

KARIN (39): Opouštím ho, i když ho stále miluji

KARIN (39): Opouštím ho, i když ho stále miluji

Dnes | 2 | V rámci zachování zdravého rozumu a posledních zbytků sebeúcty ho opouští, i když ho stále miluje –…

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního výdechu

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního…

8. 12. | Jennifer Meredino (40) byla příliš mladá na to, aby zemřela. Osud s ní však měl jiné plány a když…

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

8. 12. | Jste čím dál tím pohodlnější a máte problém se přemluvit k sexu? Až zjistíte, k čemu všemu vám…

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

6. 12. | 12 | Magda má o 15 let staršího přítele s dospívajícím synem ve střídavé péči. Chlapec je jen o 10 let…