Musí to být pro vás těžké, je to životní rozhodnutí. Byla jsem v podobné situaci nedávno, odstěhovali jsme se s přítelem do Rakouska, ale já jsem za to ráda. Tak dobře promyslete, abyste nebyla neštastná. Se stěhováním si nedělejte starosti, nám pomoha se stěhováním do zahraničí pražská firma a byli sme bez starostí.
Není tak důležité kde ale jak s kým.
Páni, neudržím se. Copak čeština a dějepis jsou tak životně důležité předměty pro profesi a život obyčejného kantora ? Znám dost kantorů, kteří kdyby skončili, udělali by lépe...nejen pro sebe! Spíš tu má někdo strach, že neumí skutečně makat a že se to v cizině jednoduše okatě projeví...na druhou stranu chápu a respektuji, když někdo jednoduše v cizině žít nechce...ale v tomto si měli udělat jasno daleko dřív a neztrácet jeden s druhým drahocenný čas. Mě připadá, že si tu jen někdo užíval, ale bojovat za toho druhého s tím druhým= jednoduše nikdy nechtěl. Je jedno, kdo hraje tzv. první housle, zda muž- či žena, ale hrát je může vždycky jen jeden, jinak to odnesou děti a pokud je někdo kantor, tak toto, co píšu by měl vědět sám, pokud to neví, neměl by ani učit děti...
Obavam se, ze kdyz se ti nechce, budes se muset rozhodnout, zda v tom vztahu chces pokracovat. Ja presidlila s celou rodinou pred 5 lety do Nemecka, decka maji perfekni nemcinu.....ale vim, ze se ti proste musi chtit.....mozna mas jen strach z neznameho....nevis, co te ceka, nemas zahranicni zkusenost, mozna taky neco jineho. Je tezke byt tu najednou sam, bez rodiny, ale i tak se to da. A vy jeste nemate deti, o to to je lehci. Zije se tu hezky. Jako ucka cestiny treba v nejakem ceskem centru nebo neco podobneho, by ses mela take dobre....otazkou je, do jake miry mluvis ty nemecky....? aby ses tu pak necitila odstrcena......
Jel bych hned , čím dříve , tím lépe .Co tady v tom Absurdistánu......
Já být tebou, tak se poohlídnu po vhodné práci pro tvou aprobaci, určitě tam třeba žijí někde v okolí krajané, které by jsi mohla vyučovat češtinu, a tak si i našla přátele, s tvou aprobací bych vůbec neměla strach....a za rodiči vždycky můžeš přijet a budeš více dospělou, přátelé se hledají v cizině hůře, takže by tvým nejlepším přítelem měl být tvůj partner. Šla bych s ním do toho v případě, že mi on a náš vztah za to stojí, to že je progresivní není špatné, ale sedla bych si s ním a řekla co od manželství očekávám já a že tedy očekávám i nějaké kompromisy z jeho strany atd., držím Ti palce
j66: Já s Tebou souhlasím, někteří začínali od úplný nuly a odříkání a prosadili se, jiným to prostě nevyšlo. Já, kdybych byla na jejím místě, svatbu bych odložila nebo úplně zrušila a zkusila bych to na psí knížku v zahraničí, když bude nešťastná, bude moci odejít. Ale příteli bych to řekla upřímně a narovinu, ať nerozhoduje za ni, holka má svoje city, touhy a přání :) Třeba sám zjistí, že to není dobré řešení pro oba, ale jen pro něj. Ale vím, že bude trvat na svém, chlap má vždycky pravdu, pokud se mu žena nepostaví a neukamenuje ho argumenty (teda pokud to není chlap, který umí nejen myslet, ale i cítit).
šiška: No ono si za to ce se u nás děje můžeme sami, tak já bych to na nikoho nesváděla. Na druhou stranu zase tak hrozné to tady není. Já mám zkušenosti se studiem a životem v cizině a je to těžké. Každý taky venku neuspěl. Znám doktora (exmanžel mé kamarádky) v USA zkoušky znova neudělal, skončil jako rozvoz v picerii., nakonec se rozvedli. Takže obavy té slečny z články chápu, já bych jela, ale možnosti jsou i tady. Pečení holubi nelítají do huby nikde !!!
Truda: souhlas, desetiletý vztah je tzv. přechozený, v osmadvaceti najednou zjišťují, že každý z nich očekává od života něco uplně jiného.
šiška: chudáci tvá vnoučata, když jim cpeš do hlavy, v jaký hrozný zemi žijou. Ono to chce občas otevřít oči a podívat se ven a zjistit, že všude je chleba o dvou kůrkách a že nikde nelétají pečení holubi rovnou do huby.A že třeba klidně tvá vnoučata můžou žít spokojený život, s prací, která pro ně bude ta pravá i tady u nás.
Opět budu vzpomínat na svého oblíbeného Plzáka. Zhruba po roce chození by se pár měl rozhodnout, jestli bere partnerství vážně a vezmou se, nebo se rozejdou. Pokud setrvají ve vztahu a začnou žít spolu, měli by si ujasnit, kdo bude dělat hlavní kariéru, kdy budou děti a kolik, jak se bude hospodařit s penězi, jak trávit volný čas. A samozřejmě z toho vyplývá i to, kde budou bydlet....................................................................................................................................................Pokud spolu ti dva lidé žijí několik let, měli to mít jasně stanoveno. Ona je partnerem nucena zahodit vysokoškolské vzdělání - v cizině ho nemůže uplatnit, a následovat jeho touhu po cizině. Vzdálit se rodině, přátelům, vzdát se zamýšleného povolání, začít žít v jiném právním, zdravotním i společenském systému - to není legrace..................................................................................................... Ale hlavně by bylo nutno zvykat si na jiný jazyk, mít omezenou možnost vyjadřování, museli by pochopit mentalitu jiného národa - to není legrace..... často je to obtížné i v rámci naší malé země a různých krajů...........................................Kdybych já s někým byla deset let, dávno by ten člověk věděl, že ochraňuju rodokmen sahající 300 let zpátky, všichni byli na Moravě, a mou řeč by mi nikdo nevzal a vystěhování nevnutil. Leckde může být krásně, ale doma jsem jen tam, kde mám na dosah Jeseníky nebo Beskydy a voda z mojí střechy skončí v Odře.
Elynor: ...přesně tak.:-) Varianta B: to bude v tomhle příběhu to nejzásadnější.
šiška: Nojo, jenže tady nejde o to, jak bys to chtěla ty, ale o to, jak to chce Barbora a jestli to někoho (přítele) vůbec zajímá. A to je sakra rozdíl.Osobně si myslím, že Barča má právo, aby s ní jesnal jako s rovnocenným partnerem a pokud to nedělá už teď, odchodem do ciziny se to jenom zhorší.
Tak já bych tím byla přímo nadšená! Do smrti budu litovat že jsem nepřemluvila manžela v roce 1968 k emigraci. Naše sestřenka s manželem a ročním synem pro nás přijeli autem ať s nimi jedeme také. Já byla pro všemi 10ti ale manžel si myslel že se to změní a nesouhlasil. Dnes lituje a říká že mě měl poslechnout. Sestřenka s mužem se mají skvěle, říkají že tady by dřeli bídu s nouzí a už se nechtějí za nic na světě vrátit zpět. Mám 4 vnoučata skoro dospělá a všem neustále říkám, vypadněte z prohnilého,korupčního a rozvojového Česka někam do vyspělého státu. Anglicky mluví,vzdělání mají, ale tady práci neseženou a když tak bídně placenou.
lebahu: no jo to máš pravdu, ale ono jde o nějakou seberealizaci - a to jako učitelka čeština-dějepis je docela problém. Pokud by učila v místě, kde není spokojená, tak beze všeho. Ale z pozice pedagoga můžu říct, že narazit na školu, kde se "dobře" vyučuje, není jen tak. A takové místo ztratit, když ani nemají rodinu, která by za to stála...
Nestěhuje se na druhý konec světa a nestěhuje se navždy (před rokem 89 to "na věčné časy" bylo bez cesty zpět), ze všech zmíněných zemí je za pár hodin autem doma, letadlem za hodinu. Rodiče může vidět jak často chce. (kdyby se stěhovala z Prahy do Brna, asi by tolik nevyšilovala a výsledek je prakticky stejný)Asi bych se kvůli tomu nevdávala a hned nepořizovala děti,, ale určitě bych to aspoň zkusila.
Yasmin.Hayatt: ta situace Tvé kamarádky, kdy šla s celou rodinou za manželem a situace pisatelky mi přijde trošku jiná. Jsem na místo, kde žiju hodně fixovaná, ale v případě tvé kamarádky bych taky šla, v případě pisatelky, bych hodně váhala. Trošku mi přijde zvláštní, že vysokoškolák s dobrou němčinou v Praze nenarazí na lepší místo a musí kvůli tomu do ciziny... jemu je zkrátka život v ČR pod jeho úroveň a automaticky předpokládá, že u partnerky tomu bude taky. Život v těhle třech zemích nemůže být nijak špatný, ale ona to tak necítí, takže se nebude cítit ani tam. Anebo jít, ale bez svatby - jak už tu psala monada (problém ale je třeba, že by kvůli tomu musela odejít, ze školy, kde je spokojená, a to taky nemusí být dobrý krok).
Yasmin.Hayatt: Něco jiného je jít za manželem , který tam má práci a né málo placenou děti získají větší rozhled a i školy a jazyk. Jít s mužem , který chce jet. Nemá zajištěnou práci tu tam teprve bude hledat je něco jiného. Určitě bych jela, ale v žádném případě jako vdaná . (Sice nevím proč se nevzali již dřív když to je tak skvělé soužití) . Takto se může vždy vrátit zpět .Kamarádka od bratra také odjela s mužem do zahraničí v roce 1967 museli vše začít od piky , ale jí se stále stýskalo po domově až se s toho pomátla.To byla jíná doba návrat nebyl možný . Teď už je jiná situace , Je třeba vyzkoušet vše a pak se uvidí.
Moji rodiče o tom kdysi (v roce 1968) uvažovali (a dnes si myslím, že bohužel) a rozhodli se, že ne-e.Nejste ještě ta staří, abyste nemohli něco zkusit. Nemusíte tam jet na vždy. Zkusíte si to, třeba i vyděláte nějaké peníze a za pár let se možná vrátíte do Prahy se zkušenostmi, které můžete na trhu práce jen zúročit. Když si Barbora prosadí, že nepojedou, bude, dle mého názoru, Jakub už navždy vzpomínat, že propásl skvělou příležitost a dost dobře je možné, že v nějaké té vypjaté situaci jí to vmete do tváře. Naopak, když to zkusí, a zjistí, že to nejde, bude mít dobrý pocit z toho, že pro svoji budoucnost udělal vše, co se v danou chvíli dělat dalo.
kočina: to ... anebo co? to by bylo hodně zajímavé vědět. Co by ten mladý muž měl připraveno jako variantu B, když slečna odmítne jím připravený scénář.
Napřed si ujasnit jednu věc - je vůbec nějaká možnost, že by slečna mohla a chtěla žít v cizině? Třeba za nějakých přesně určených podmínek? Nebo by to bylo čistě a jenom kvůli tomu mládenci? Pokud by našla nějaký důvod, proč by to chtěla ona sama za sebe zkusit, dobře, je to šance. Malá, ale je. Ale jestli by tam jela jenom proto, aby zůstali spolu, ačkoli on se nad tím evidentně vůbec nezamýšlel a automaticky předpokládal, že to tak bude, tak to šance není, jedině na ošklivý rozchod. A upřímně, já bych nešla. Ne proto, že bych nemohla žít v cizině, to by mě naopak velmi lákalo. Ale nešla bych s chlapem, co mě nebere jako rovnocenného partnera. S takovým bych ostatně nebyla ani v Česku. Možná je na čase, aby si oba uvědomili, že od těch 18 let se změnili a život jde dál. Těch deset let mohlo být hezkých, proč to kazit nějakým nepěkným koncem.
Já bych to přivítala, možnost změny, poznat jinou zemi, jinou mentalitu, mít možnost se jinak realizovat. Možná i proto jsem přivítala možnost studovat jeden rok v zahraničí, jezdila jsem do zahraničí na služební cesty, a teď mi to moc chybí... Ale moji rodiče to nikdy nepochopili, že tak ráda cestuji a zůstávám dlouho v cizině. Takže asi tak - každý svého štěstí strůjcem, a pokud někdo cítí, že jeho štěstí je doma, blízko rodičů, tak ať je doma, blízko rodičů. Je to těžké být sama s dětmi, kdy rodiče jsou daleko a musíte všechno sama, protože manžel je v práci na služební cestě, a vy nemáte žádné zastoupení. Jsou lidi, kteří to nezvládnou. Není to ostuda. Je dobře si to přiznat, a podle toho se zachovat.
Moje nejlepší kamarádka se nyní stěhuje za manželem do Itálie i s dětmi. Holkám je 14 a 9 let. On jako špičkový krizový manažer dostal možnost vyvést z krize tamní velkou fabriku a tak se rodina stěhuje. Za dva tři roky půjdou zase jinam, třeba do Švédska ........ A hroutí se pro to moje kamarádka? Nehroutí :-) I děti to berou sportovně :-) Potkat to mně, jdu s klidem taky :-)Na druhou stranu chápu, že každý jsme jiný.
A jsi si jistá, že skutečně chceš, abyste zůstali spolu? Protože pokud on naplánuje tak závažný životní krok a vůbec ho nezajímá tvůj názor, co bude dál? V cizině, kde nebudeš minimálně nějakou dobu pracovat a tudíž na něm budeš zcela finančně a lidsky závislá? Kde se svou aprobací učitelka češtiny pravděpodobně nezískáš odpovídající zaměstnání? Bez práce budeš obtížně hledat i přátele.Tak mně by třeba dost vadilo, že můj názor ho nezjímá a staví mě do pozice, že buď udělám to, co chce on a bude svatba anebo....anebo co?Rozhodně bych svůj vztah k němu hodně přehodnotila. Chci být plně závislou na svém muži? Rozloučit se se svou kariérou (předpokládám, že učitelkou je proto, že ji to baví) dřív, než začala?Obávám se, že za těchto okolností já bych neodešla a rozhodnutí, jestli spolu zůstaneme, nechala na něm.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.