Přivydělávám si sexem. No a co?

| Autor: KK | Rubrika: Láska a vztahy

O tom, jakým způsobem si vydělávám peníze, neví nikdo kromě mužů, se kterými spím. Je to tak – živí mě sex. Přesto se nepovažuji za prostitutku. Na rozdíl od nich si já vybírám, s kým půjdu. A mým sítem hned tak každý neprojde.



Pocházím z malého města a doma jsme nikdy moc peněz neměli. Přesto se rodiče snažili, aby mně ani bráchovi nic nechybělo, a vždy se nám snažili vštípit, ať neflákáme školu a někam to dotáhneme, protože pak se budeme mít dobře.

Nevím, jestli jsem si rodičovská slova vzala k srdci, ale vždycky jsem se dobře učila a po maturitě mě vzali v Praze na práva. Ne, že bych tak toužila být právničkou, ale biflování dlouhých textů mi šlo výborně. A tak jsem sbalila kufry a z našeho městečka vyrazila do metropole.

Rodiče mě podporovali, jak mohli, ale finančně to stačilo jen na zaplacení koleje a tak tak na jídlo. Hned od začátku mi bylo jasné, že si musím najít nějakou brigádu, jinak nevyjdu. Jako všichni studenti jsem začala klasicky nočním balením zboží v obchodech. Peněz za to ale bylo dost málo a ráno jsem ve škole nedokázala udržet otevřené oči.

Zároveň jsem si všímala, že většina spolužaček jsou opravdu „kosti“ a já mezi ně tak úplně nezapadala. Sice jsem dlouhovlasá štíhlá blondýna, ale ve vytahaných džínách a svetru jsem svoje přednosti neměla jak prodat. A to mě pěkně štvalo.

Zatnula jsem zuby a celý semestr dřela na brigádách jako kůň. Neutrácela jsem ani korunu navíc a nakonec se mohla odměnit několika pěknými kousky oblečení, díky kterým jsem si konečně nepřipadala jako chudá příbuzná. Pokrytecké spolužačky se se mnou najednou začaly víc bavit. A protože já byla ráda, že si mě někdo všiml, přistoupila jsem na tohle „kamarádství“, i když mi bylo jasné, že je to jedna velká přetvářka.

Jednou mě tři z nich přibraly s sebou na večerní tah Prahou. Prošly jsme nejrůznějšími kluby, až jsme zakotvily v jednom luxusním přímo v centru. Netrvalo dlouho a zůstala jsem u baru sama – všechny moje společnice se záhy daly do řeči s různými muži a zmizely neznámo kam. Popíjela jsem a přemýšlela, jestli nemám odejít, když mě najednou oslovil docela pěkný chlap. Mohlo mu být spíš už ke čtyřiceti, ale působil příjemně, tak jsem se s ním dala do řeči.

Pozval mě na pití a konverzace se vyvíjela docela příjemně, dokud mi nesáhl na stehno a neřekl: „Půjdeš se mnou? Dneska se chci s někým vyspat. A ráno si vybereš nějakou pěknou kabelku.“ Zírala jsem na něj jak zjara, než mi obsah jeho slov došel. Pak jsem mu srazila ruku s tím, že si mě asi s někým spletl, a okamžitě vyrazila pryč.

Spolužačky mě samozřejmě nesháněly, takže jsem se s nimi viděla až v pondělí ve škole. Tam jsem jim svůj zážitek vyprávěla v domnění, že se tomu zasmějí a patřičně se pohorší. Místo toho se na mě nevěřícně dívaly: „A proč jsi s ním nešla? Za hodinu takovýho povyražení si vyděláš pěknejch pár tisíc!“

Teď byla řada na mně, abych zírala. „Co tak koukáš, to je přece úplně normální. Když se někomu líbíš, tak toho využij. Děláme to všechny, je to nejsnadnější cesta, jak si vydělat,“ vykládaly, jako by se nechumelilo.

Zbytek přednášky jsem jen koukala před sebe a v hlavě měla totální zmatek. Pozorovala jsem jednotlivé holky kolem, dívala se na ně a nad každou přemýšlela: Dělá to taky? Nebo ne? Nejvíc jsem bádala, jestli je to na té dotyčné poznat, ale na nic jsem nepřišla.

V hlavě mi to šrotovalo i v dalších dnech. Pořád jsem se okřikovala, co blbnu, jenže nějaký vnitřní hlas mi pořád šeptal: „Několik tisíc za jednu noc, jinak na to dřeš týdny… stačilo by jednou za měsíc tohle udělat a máš vystaráno a můžeš se učit…“ Nakonec jsem s těmi třemi spolužačkami vyrazila znovu. Vyfikla jsem se, jak nejlíp jsem uměla, a čekala, co bude. „Oni to poznají, která holka si dá říct,“ tvrdily.

A tak uběhlo pár minut a přisedl si ke mně muž, který s tím žádné okolky nedělal. „Líbíš se mi, chci tě. Dám ti pět tisíc za celou noc.“ Měla jsem v sobě dost vína, jako ve snách pozorovala, jak volá taxík, a pak s ním nočním městem jela do malého hotelu, kde se nad noclehem na jedinou noc nijak nepozastavili.

Z noci si pamatuji jen to, že to byl úplně normální sex, který nebyl ani odporný, ani vzrušující. Dělala jsem, co mi řekl, a v hlavě měla prázdno. Jemu se to ale líbilo. Ráno mi dal slíbené peníze a k nim vizitku: „Kdyby sis chtěla zas přivydělat, tak se ozvi.“

Tohle všechno se stalo před čtyřmi lety. První pětitisícovku jsem nábožně nosila týden v peněžence a nevěděla, za co ji utratit. Pak ale přibyly další. Ještě několikrát jsem vyrazila se spolužačkami do klubů, ale pak už to nebylo potřeba. Zjistila jsem, jak ten systém funguje. Bohatí upracovaní manažeři a podnikatelé – a k nim mladá hezká holka, která má i něco v hlavě. Nechtějí chodit do bordelů, chtějí „společnici na úrovni“. A tak zajdou do baru a za chvíli je jasno.

Nevěřila jsem tomu, ale takových jako já je v Praze spousta. Holek, co ve dne spořádaně studují a po večerech a nocích si vydělávají. Některým stačí jednou dvakrát do měsíce, jiné tomu ale propadly a příslib peněz je nenechá na pokoji.

Já jsem někde mezi tím. Mám svůj okruh stálých „přátel“, kteří mě vyhledávají. Ani spolu vždycky nespíme. Někdy jen potřebují reprezentativní doprovod na obchodní večeři, stalo se mi, že si chtěli i jenom povídat. Ale zaplatí vždycky. Penězi, nebo mě vezmou na nákup a já si vyberu pár luxusních kousků.

Z koleje jsem se přestěhovala do malé garsonky, kterou si pronajímám. Rodičům tvrdím, že je přes známou a mám ji levně. Netuší, jaké ceny v Praze za bydlení jsou… Příští rok bych měla školu dodělat. Jsem rozhodnutá pak se vším skončit – ale bojím se, že to nebude tak snadné. Zvykla jsem si na ty příjmy. Sex s mými muži je už zajímavý i pro mě. Vybrala jsem si jen ty, co jsou mi fyzicky příjemní a se kterými si rozumím. Vydělávám tolik, že můžu vyhovět jen tomu, komu chci já. Někteří jsou ženatí, jiní mají partnerky. Všem je o dost víc než mně.

O tom, co dělám, neví nikdo – ani ty tři spolužačky, které mě na tuhle cestu přivedly. Nic jsem jim neřekla a tvářila se, že o to nestojím. Bála jsem se, že by to prozradily. Skončit chci hlavně proto, abych si konečně mohla najít přítele. Teď to nejde, nedokázala bych mít vztah a ani nechtěla. Pořád si říkám, že to dělám kvůli škole, abych neměla starosti, jak to zvládnout. Ale už jsem si na to tak zvykla, že se skoro bojím toho dne, kdy se rozhodnu říct „dost“.

Další články z rubriky

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Dnes | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

29. 11. | 29 | Pohledný soused Hany se jí už několik týdnů dvoří. Oběma je jasné, že by nešlo o vztah, ale…

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

28. 11. | 29 | Máji přítel má velmi problematického syna. Společně strávené víkendy jsou pro ni očistec a k Májině…

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

27. 11. | 46 | Přítel Jovanky má dvě tváře. Navenek působí jako uhlazený elegán s galantním chováním vůči rodině i…