Výchova dětí spočívá stále převážně na bedrech matek. A i když se situace již pomalu zlepšuje, na obrázek starostlivého otce hrajícího si s dětmi jaksi nejsme zvyklé. Hlavní problém je, že na něj nejsme zvyklé ani z dětství.
Generace dnešních třicátnic ve valné většině nepamatuje, že by otec doma vykonával nějakou činnost nebo se sám odebral s dítky na hřiště. Když už pán tvorstva souhlasil s tím, že bude tlačit kočárek, musel při tom mít partnerku za zadkem, kdyby miminko náhodou začalo brečet. Co by si s ním počal, nedej bože, kdyby se pokakalo?
Některým z nás se ve vlastních rodinách podařila malá revoluce a muže jsme do výchovy zapojily. Krmí, koupou a přebalují bez problémů, občas se vydávají s dětmi sami ven. Nám to moc pomáhá, zároveň však vystavujeme svou rodinu velkému nebezpečí. Takový samotný chlap s dětmi ve víru velkoměsta (nebo i vesnice), to je mocné afrodiziakum. Na svobodné ženy, kterým tikají biologické hodiny, působí jako magnet. Proč tomu tak je?
První informace, kterou jejich mozek obdrží je, že muž, který má děti, je plodný. Zároveň se nebál závazku a přijal svou roli otce. Takového chlapa, abyste pohledaly! Vidí-li tedy nějakého, nemohou z něj spustit oči. Při péči o mrně se muži sami stávají dětmi. Jsou roztomilí, něžní, usměvaví, zkrátka sexy. Často jsou trpělivější než ženy a děti si vyloženě užívají. Suma sumárum, takový cenný sameček se stává lovnou zvěří. Osamělé samičky za to ani nemohou a probouzí se v nich instinkty šelmy. Pak už záleží jen na rozumu a silné vůli takového taťky, aby svodům odolal.
Máme tedy zase veškerou péči o děti vzít na sebe? Samozřejmě ne! Jen musíme svým partnerům neustále dávat najevo, jak důležití pro nás jsou, jak je máme rádi, a jak si jejich pomoci vážíme.