Seznámili jsme se v knihovně
Můj partner je fetišista, přesněji foot fetišista. Vzrušují ho bosé ženské nohy, miluje se jich dotýkat, laskat je, masírovat, a tak dále… nechci pochopitelně zabíhat do intimních podrobností. S přítelem jsme se kupodivu nepoznali v obchodě s botami, nebo v bazénu či sauně, kde bych si mohla teoreticky myslet, že jsem ho zaujala svými úzkými a drobnými chodily, ale v knihovně. Jednoduše jsme se dali do řeči, padli si do oka a šli spolu na kávu. Přítel byl pěkný a sympatický chlap a bylo mi s ním moc fajn. Fajn je mi s ním i nyní. Nicméně jsme museli překonat dlouhou a nesnadnou krizi. Nyní máme vše v hlavách srovnané, plánujeme společný život a náš vztah považujeme za trvalý.
Jak se vyvíjel Radany příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Klapky z očí spadly a přišla krize
Zpočátku jsem byla samozřejmě velmi zamilovaná a slepá – souznění duší i těl bylo takřka ideální, detailů jsem si příliš nevšímala. Tedy zatím. Až takřka po roce jsem se kvůli diplomové dostala k několika textům, kde byl fetišismus velmi obsáhle rozebírán.
Najednou mi spadly klapky z očí a vše mi došlo – ty zvláštní milostné předehry, masáže bolavých nohou, něžné pozornosti v podobě balzámů na unavené nohy, poukazy na pedikúru, drahé boty, oblékání žertovných ponožek a papučí… Upřímně, první myšlenka, která mě tehdy napadla, byla, že chodím s úchylem! On nemiluje mne, miluje mé nohy! Což samozřejmě nebyla pravda. Jenže to jsem musela pochopit.
Pokračování 3 / 4
Co je vlastně normální?
Nemám ráda chození kolem horké kaše, taktizování, naznačování, zkrátka takové ty komunikační tanečky. Proto jsem se zeptala přítele přímo. Zpětně oceňuji jeho naprosto upřímnou reakci. Po chvilkovém zaváhání vše velice otevřeně přiznal a velmi se mi omlouval. Litoval, že nebyl otevřený hned na začátku. Tehdy se prostě bál, že mě ztratí, že pro něj další vztah skočí fiaskem. Čím déle jsme spolu byli, tím víc se prý bál, že kvůli jeho zvláštnosti vztah ukončím a zároveň cítil, že není správné, abych tuto část jeho osobnosti neznala a nechápala.
Vše jsem nakonec vyklopila sestře – máme velmi blízký vztah. Sestra se mi vysmála, co prý by dala za mého přítele, i kdyby ujížděl na špinavých ponožkách! Její bývalý byl takzvaně normální, ale hulvát a v intimnostech naprostý žabař. Ostatně, co je vlastně normální? Skoro každý máme nějakou svou slabost, libůstku. Kde je hranice normálnosti?
Pokračování 4 / 4
Spiklenci slasti
V době mých největších pochyb mi velmi vážně onemocněla maminka, a tak jsem řešila nejen svou budoucnost (nejsem nejmladší), ale i budoucnost a život své maminky. Přítel mi tehdy velmi pomáhal a já zcela přirozeně pochopila, že je i se svou jinakostí mužem, o kterého se mohu opřít a kterého si mohu vážit. Jeho slabost pro dámské nožky nás ve vztahu vlastně ještě více semkla – vím o ní jen já (a má sestra). Mám pro ni pochopení, čehož si přítel váží i užívá. Už se u nás zabydlel i černý humor ve stylu: „Koukej se mi do očí a ne na nohy!"