1. Já prý dostala perfektní hardware a sestra unikátní software
Čas od času se mi stalo, že mi někdo naznačil, obvykle ne přímo a do očí, že jsem „zlatokopka“ – hezká, ale povrchní vypočítavá holka, co u muže nehledá lásku a souznění, ale především pěkně „nadupanou“ peněženku. Jsem vcelku dost sebejistá a odolná osobnost, a tak mi takové poznámky byly vždy spíše k smíchu. Jen ať závidí, mají co! Jsem pěkná, mladá a holt si život umím zařídit. Nikdy jsem neměla přítele, který by mě nepřitahoval, a nikdy jsem neměla přítele, který by patřil do střední třídy nebo by byl dokonce chudý! Nechápu, co je na tom špatného, když ženu přitahují nejen pěkní, ale také dobře zajištění muži! Dokonce mi to přijde mnohem přirozenější! Vždyť každá od přírody hledáme potencionálního otce svých dětí, proč by tedy neměl být pěkný i bohatý zároveň?
Poprvé (a doufám, že i naposledy) kdy se mě slovo „zlatokopka“ vyslovené v souvislosti s mou osobou dotklo, bylo, když ho užila má sestra! Sestra a já jsme každá úplně jiná. Náš otec to vždy s notnou dávkou černého humoru komentuje tak, že já prý dostala perfektní hardware a sestra unikátní software. Sestra je velmi chytrá a nyní je v posledním ročníku medicíny, já mám s odřenýma ušima maturitu a pracuji na recepci v jednom luxusním hotelu v centru Prahy. Zatímco sestra je vzezřením typická „šedá myš“, která si zakládá na tom, že si na vzhledu vlastně vůbec nezakládá, mě všichni od dětství považují za nadprůměrně pohlednou. Proboha, mám snad sestře vyčítat, že jí příroda nadělila IQ 140 a ona jej využívá ve svůj prospěch? Vždyť já dělám se svým „darem“ to samé, jen prostě jinak!
Jak se vyvíjel Renatin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Na první sex jsem si počkala skoro do 18 let!
První vážnou známost jsem měla až sedmnácti letech. A zatímco hodně mých spolužaček z hotelovky mělo první intimní styk už brzy po 15 roku, kdesi na toaletách rokového klubu nebo někde na fesťáku pod stanem, já si počkala na luxusní hotelové apartmá skoro do 18 let! A to jsem podle některých takřka lehká holka pochybných morálních hodnot! Prvního přítele jsem potkala na praxi, byl cizinec a pracoval v ČR mnoho let na ambasádě. V té době byl v mých očích pohádkově bohatý, krásný jako princ a neuvěřitelně štědrý. Uháněl mě skoro 2 měsíce, než jsem se nechala pozvat na večeři. Chodili jsme spolu rok, pak jsem ale přišla na to, že má doma ženu a děti. Rozchod byl těžký, ale rok s ním mi otevřel oči i svět a já pochopila, jak chci žít.
Nikdy nebudu chodit s někým, kdo nic neznamená, kdo není skvěle finančně zajištěný a nehodlá mě rozmazlovat. Navíc samozřejmě chci, aby dobře vypadal a přelétla mezi námi jiskra. Stále nemohu pochopit, proč to některé lidi tak pobuřuje. Dámy mi asi závidí. Pány možná irituje, že mě nemají doma, protože by mi neměli co nabídnout. Ať mi žádná žena neříká, že když se zamiluje, a pak se dozví, že je její milý velmi dobře zajištěný, že nebude v skrytu duše jásat. No a já v tomto ohledu jen nenechávám nic náhodě!
Pokračování 3 / 4
3. „Už ses rozhodla, který z pánů bude mít tu čest ti koupit něco blýskavého?“ řekla mi sestra
Další dvě moje vážné známosti byly o něco starší, nicméně šlo o udržované, velmi přitažlivé a skvěle zajištěné pány. S oběma jsem se nakonec rozešla já. První z nich se ke mně začal po čase chovat jako ke své dceři, jeho blahosklonná nadřazenost mě urážela a neustálé poučování jsem neměla zapotřebí. S dalším přítelem, který mě šíleně miloval, ale nejraději by mě zavřel do zlaté klece a vypouštěl, jen když by se chtěl pochlubit kamarádům, jakou ulovil „holubičku“, jsem skoncovala ještě rychleji. Byl šíleně žárlivý, koupil mi auto, byt, spoustu drahých cetek, ale považoval mě za svůj majetek. To nesnesu!
Nyní jsem sama, i když kolem mě krouží dva zajímaví pánové… S oběma jsem byla na večeři, ale to je vše, v těchto věcech nejsem žádná volnomyšlenkářka, musí přeskočit jiskra a musím o nich také něco vědět! „Tak co, ty naše mazaná zlatokopko, už ses rozhodla, který z pánů bude mít tu čest ti koupit něco blýskavého?“ řekla mi nedávno sestra, která si asi myslela, jak je vtipná. Vůbec mě to nepobavilo! To, že si tak o mě povídají cizí lidé, na jejichž mínění mi pramálo zaleží, ignoruji, ale vlastní sestra si to mohla opravdu odpustit, zvlášť když ji neustále sponzoruji.
Pokračování 4 / 4
4. Komu svým pohledem a přístupem k životu ubližuji?
Stále se snažím pochopit, co je špatného na tom, když mám ráda drahé a krásné věci, a proto chci výhradně takové partnery, kteří mi mohou takové věci bez počítání drobných dopřát. Říkám to narovinu! Nejsem pokrytec, jako mnozí, co by také rádi vlastnili krásný byt, drahé auto, luxusní oblečení a jezdili na pohádkové dovolené, ale prostě si to neumí zařídit. Komu svým pohledem a přístupem k životu vlastně ubližuji? Myslím, že jen maličkému egu a závistivé dušičce některých jedinců, kteří místo aby řešili své životy, se kterými nejsou spokojeni, raději řeší životy druhých, protože to je mnohem snadnější.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!