Tak vidím, že je to asi častější problém, než jsem si myslela. Měla jsem hodnou babičku, měla jsem ji moc ráda, i když jsem věděla, že ráda upozorňuje na moje chyby a vidí na mě nedostatky, jaké by v životě ani nezkoušela hledat u mé sestry. Ta byla nejstarším vnoučetem a jednou provždy byla u babičky na 1.místě. Teprve pak jsme, už vcelku bez výběru pořadí, byli my ostatní. A totéž se opakovalo u prvního pravnoučete, které porodila sestřenice. Babička vždycky hrozně usilovala o to, aby ho měla pár dní na hlídání. Kdežto o jeho mladšího brášku nestála. Je hrozné, když vám pěti-šestiletý kluk na otázku, kdy pojede k babičce on, řekne "mě babička nechce". Bylo mi ho hrozně líto.
Tak něco takového znám. Jak z pohledu dítěte tak teď z pohledu matky. Tak k prvnímu pohledu dítěte. Můj otec je asi ze 7 dětí když jsem jezdili k babičce a potkali jsem se tam se s ostatními členy rodiny pociťovala jsem takové to opovržení babičky. Měla radši bratrance a sestřenice než mne a bratra( dodám ještě že otec je nejmladší dítě). Hodně mě to mrzelo. A o to víc o vánocích když jsem viděla jak bratranci odchází spokojení s balíky a plnými hrstmi dárků a mě a bratrovi dala babička 50 kč ať si něco koupíme. Můžu říct že jsem babičku neviděla asi 15 let. A ani o to nemám zájem a to bydlíme si 2 km od sebe. A teď druhý pohled matky dítěte kterému prarodiče nedávají tolik lásky jako jinému svému vnoučeti. Mám dceru o kterou jsem se pokoušeli asi 4 roky neúspěšně a pak následovalo umělé oplodnění. Tak že je vymodlená. Než jsem porodila slyšela jsem od tchána a tchýně jak by strašně moc chtěli vnouče ať už si ho konečně pořídíme a tak dále. Než se mi dcera narodila švagrová 2x potratila. Narodila se mi dcera a žádná moc velká reakce se neděla ani jsem to nějak neočekávala jelikož druhý potrat mé švagrové byl asi 1 měsíc před narozením mé dcery. Měsíce utíkali dcera rostla a pořád žádný zájem. Švagrová znovu otěhotněla a už to začlo. Ještě mimčo nebylo na světě a už mělo víc pozornosti. je mezi nimi 2letý rozdíl a i když je má dcera první jejich vnouče upřednostňují to druhé. Nikdy jsem nechtěla aby mé dítě mělo stejný vztah s prarodiči jaký jsem zažila já ale bohužel. Je to velice nespravedlivé a má dcera už teď ve 2 letech cítí že není něco dobře.
Rybushka: Tak to máš svatou pravdu. Sama vím, jak je to úžasné, když některá z vnuček u nás o prázdninách stráví nějaký čas (alespoň týden, lépe víc). A to oboustranně. I ona si vytvoří k nám úplně jiný vztah.
Já tuhle zkušenost nemám, nebo si to aspoň neuvědomuju a co se mých a bratrových dětí týče, chvílema mám pocit, že je to tak a chvílema zase jinak, takže je to asi vyrovnaný (krom nejmladší neteře, která je dědečkův mazlík- tam je to zjevný :) ) Ale asi to tak a chvíli jinak vychází z času, který naši rodiče s vnoučatama tráví. Jeden čas je víc nemocná moje, jindy bráchova. Aneb - myslím si, že ke zlepšení vztahu by pomohlo, kdyby jste malého nechali prarodičům občas na nějaký čas na hlídání a zkusili to zařídit, aby Kubík byl z dosahu.Prostě, aby si ho babička s dědečkem mohli třeba týden o prázdninách užít a vlastně zjistit, jak je úžasnej, a najít si k němu cestu.
Jsem ráda, že tercikkk napsala, co napsala. Z článku jsem totiž vycítila i druhou stránku mince. Švagrové totiž možná, na plno řečeno, poleze babička s jejím zájmem o vnouče brzy krkem a možná ji celá situace rozválcuje víc, než situace mámy jejíž dítě není zrovna na prvním místě. Moje děti byly a jsou u prarodičů rovněž nějak hodně vzadu za bráchovými, netrápilo mě to však, byla jsem si vědoma, že jsme samostatná rodina, zatímco brácha se švagrovou se od mých rodičů vpodstatě nikdy neodstřihli. ________________________________________________________________K samému článku bych dodala. I to bydlení na venkově je důvod. Miminko se mění rychle a je rozdíl, vydí-li ho babička jednou za měsíc, nebo denně. A jelikož mám vnučky čtyři, tak taky vím, že mají různou povahu a já, i když je mám všechny stejně ráda, mám ráda každou jinak, protože každá jiná je. A vztah je vždycky záležitost oboustranná a to i tehdy, když tou jednou stranou je malé miminko. Navíc, taky vím, že pokud některou déle nevidím, a měsíc je skutečně dlouhá doba, potom se mi dítě vzdaluje a pak potřebujeme více času pro sebe. U nás bydlíme na venkově my, děti ve městě. Takže máme čas pro sebet řeba o prázdninách.
Musím se přiznat, že tohle znám..jen z tý druhý strany. Pro jednu babičku jsem to nejúžasnější dítě a mladší bratr je na druhý koleji a pro druhou jsem sice třetí vnouče, ale první holka, takže jsem tak na stejno s druhým bratránkem (ten první je prostě dokonalost sama) a bratr je pátý kolo u vozu..Jako malá jsem si to téměř neuvědomovala..jen u první babičky jsem si mohla dovolit vše a bratr to vždy schytal. Postupně mi ta opičí láska byla u první babičky protivná, později mi bylo líto, že se o bratra vůbec nezajímá a tak jsem často na otázky jak se mám atd opáčila, že má taky jediného vnuka a měla by se o něj taky zajímat..trochu se to tedy zlepšilo díky mým ostrým připomínkám (mamka se sice snažila pořád, ale moje slovo mělo prostě větší váhu). Dodnes to není úplně dobré, nikdy se to o moc nezlepšilo a těžko říct, jaký má vztah k babičkám bratr. Je mi to moc líto, ale nic s tím nenadělám, každopádně si babiček tolik nevážím jak bych měla (ale mám je ráda) a jen věřím, že naši budou lepší prarodiče pro mé budoucí děti :)
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.