Byla jsem babičkou o něco později a nikdy mě nenapadlo, že bych se styděla za to , že jsem babička. Spíš naopak, děkovala jsem, že mám zdravá vnoučata. Byla jsem ráda mladou matkou, protože jít jako 60-ti letá na třídní schůzky, je asi víc blbé. Ale každý na to má jiný názor.
Mata69: Vlastně jsi to napsala i ty sama: » A dnešní odsouvání mateřství - až budeme mít dům, až budeme mít stabilní příjem....až ....až....nevím jestli to je "rozumné" a "odpovědné" «. Tohle právě považuji za tu rodičovskou nezralost a nemoudrost, o které jsem psala. (Rozumnost a moudrost zdaleka není totéž.)
Mata69: Já ale už dávno neřešila Romanu a myslím, že ani většina posledních příspěvků, které se zmiňovaly o té čtyřicítce. Řešila jsem, zda je matka na dítě ve 40 už stará. Zda tedy vůbec může mít fyzicky ještě dítě a zda je schopna se ještě o ně postarat. Elynor psala moudře, ale nikoliv o tom, co já. Já psala o tom, že to fyzicky jde a v kterémsi předešlém příspěvku o tom, že dnes si mnohé ženy to mateřství posunují do takového věku. Což jsem nechválila ani neobhajovala, pouze jsem to konstatovala s tím, že pro mateřství dnes ženy asi dozrávají později. A jak bys citově reagovala ty na nečekané těhotenství to opravdu nevíš. Možná bys byla udivena, ono hormony udělají své. Možná bys byla i zoufalá, ale k tomu, abys dala dítě pryč by to nejspíš nestačilo. Nejsi patnáctka, která nikoho a nic nemá a s ničím si neví rady. Krom toho už ti není 40, takže tu představu o nechtěném dítku posuň do těch čtyřiceti. Pravdu má farah.farah. Každý se ve čtyřiceti cítí jinak a je to koneckonců každého věc. A tvrdit, že to dítko bude chudák, je opravdu předčasné.
Romano, řešíte blbiny! Máte všechno; rodinu, přítele, děti, vnouče, zdraví... co by za to jiný dali!
Nechala bych to na každé ženě at si rozhodne jak chce. Předpokládám, že v tom věku by už trochu rozumu mohla pobrat. Ale mít dítě ve 40-ti znamená také , že dospělé bude až když budou rodiče odcházet do důchodu,, tj. v podstatě nebudou mít to období, kdy jsou relativně nezávislí, v pohodě se uživí a nemusí se tak dřít, případně něco našetří do penze. Když se to stane tak ok, ale cíleně takovou situaci vyhledávat :-(
Holky k té diskusi o věku matky a jestli je to správně nebo ne mladá matka stará matka jestli to bude zvládat nebo ne jestli dítě tím bude nějak poznamenané nebo ne.....podle mne neexistuje něco jako pravidlo a jistota, někdo má už po 30 povahu témšř důchodcovskou a vše ho zazěžuje někdo je plný energie i v 70ti. Já jsem toho názoru, že příroda ví, a ví, proč plodnost žen nekončí ve 30 letech. Pokud je tělo nastavenéí tak, že může mít děti až do padesátky patrně je k tomu nějaký důvod. Nechala bych to na těch lidech, je to jejich věc. Vlastně moc nepobírám že má někdo odvahu s jistotou tvrdit že to dítě bude chudák jen proto že je matka starší, myslím že pro dítě jsou mnohem důležitější věci, než věk rodičů jako je láska zázemí dobré rodinné vztahy.....na tom přeci záleží mnohem víc než na rocníku v rodném listě.
helza: nejmladšímu mému synovi je 13, takže jsem pořád spíš v takové euforii, že děti jsou samostatné, nemusím jim být za zadkem, mohu je nechat samotné doma a podobně. Představa nového mimina u nás v domácnosti mě doslova naplňuje hrůzou. ;-)
helza: už to nebudu rozepisovat, vystihla to vcelku Elynor. Ano, vždy byly matky po 40 svého věku...poslední děti se třeba i rodily takto "pozdě"...ale nebylo to asi zrovna chtěné a zrovna tak z toho asi ty matky neskákaly nadšením, když to bylo třeba už 9. dítko v řadě. Holt jinou možnost neměly. A dnešní odsouvání mateřství - až budeme mít dům, až budeme mít stabilní příjem....až ....až....nevím jestli to je "rozumné" a "odpovědné". Vypadá to tak, oceňuje se to....ale jestli to tak je skutečně, to je otázka.A je mi 47, ano, zabývala jsem se otázkou, co bych dělala kdyby mi selhala antikoncepce. I když je to dosti nepravděpodobné s ohledem na to, jakou antiko užívám. A nevím...fakt nevím...neumím si představit,ž e bych šla na potrat, na druhou stranu si ani neumím představit, že bych ještě teď měla být matkou. A že bych se v cukuletu do budoucího dítěte zbláznila...na rovinu - je to děsivá představa, že něco takového bych musela řešit. Mám svůj mateřský pud asi natolik vyčerpaný, že mě malá miminka nenaplňují nadšením a nijak mě nerozněžňují. Asi potřebuju čas, abych toho zase byla schopna a to už předpokládám, že se budu rozněžňovat nad svými vnoučaty.Jo, když jsme u toho - že ženy ve věku po 40 začnou toužit po dítěti...byť mají své odrostlé děti. Není to spíš nějak špatně pochopený "babičkovský pud"? :-)
Elynor: konečně čtu pro mne přijatelný názor. :-)
lebahu: rodiče nás přivedli, ale ty nezodpovědný živly nás na svět přivedly. Měla jsi to správně. I když správně česky nezodpovědné živly přivedly :)))
Elynor: Na tom, že motivace Romany je scestná, jsme se shodly dávno. Diskuse se ted posunula na otázku, zda je žena ve 40 stará na to, mít dítě. Tedy normálně. Jinak početné rodiny nejsou pouze ty sociálně slabé, ale i křesťanské rodiny, které obvykle žijí na velmi vysoké úrovni, pokud se tím myslí vzdělání, postavení a finanční zajištění.
přivedli (jak to člověk odklikne, už to nejde opravit)
Hele, kdy vlastně můžou mít lidi děti? Aby to bylo správný, zodpovědný, dospělý rozhodnutí, v tu správnou dobu, s tím správným protějškem, nebyly tam žádné "ale" a aby byla 100% jistota, že vše bude pouze růžové, že jsou hmotně zajištěni, mají zázemí, nejsou moc mladí nebo moc staří... Odpověď zní NIKDY!Takže všichni poděkujme svým rodičům, že jsou nezodpovědný živly a přivedly nás na svět!
helza: tady ale nemluvíme o selhání antikoncepce, nýbrž o plánovaném početí potomka z pochybného důvodu. Kromě toho Romana nemá dospělou dceru, ale syna. Dál - ano, rodiny s více dětmi existují i dnes, ale jsou to vesměs výjimky, a obvykle jsou takové rodiny závislé na sociálních dávkách. Nic, co by se mělo podporovat. Nepokládám za žádnou "zásluhu", když si někdo pořídí více dětí než dokáže uživit. Ale to je už jiné téma. Co se týká hlídací babičky, tak chtít dítě až ve 40 letech, protože jsem dřív neměla hlídací babičku, která by se mi o něj starala, to je stejně pitomý nápad, jako chtít dítě proto, že na babičkování jsem ještě mladá. To určitě nemyslíš jako vážný argument. K tomu, že dřív byly časté případy, kdy se dítě narodilo matkám po 40 roku - ovšem, vždyť jak dlouho je dostupná opravdu účinná antikoncepce? Sotva 20 let, ty ženy neměly jinou volbu, když už se jim stalo, že v tomto věku otěhotněly. A pochybuju o tom, že se všechny "zbláznily do mimina", ono jim prostě nic jiného nezbylo, utopit ho nemohly. A kvůli potratu se muselo před komisi, což nebyl nijak povznášející zážitek. Jestliže dnes máme ty možnosti zabránit tomu, aby se nerodily nechtěné děti matkám v pozdním věku, kdy je to riziko pro oba, matku i dítě, tak proč se do toho hrnout dobrovolně? A u Romany by šlo o nechtěné dítě - první návrh přítele na dítě jednoznačně odmítla, teprve až pod vlivem toho, že se stydí být mladá babička, začala o tom vůbec uvažovat. Nejsou sezdáni, a oba už mají dospělé děti, proč proboha si zkomplikovat život dalším potomkem, když nemusí? Co když se jim narodí postižené dítě? A co když to nebude kluk podle přání toho přítele? Co když ten přítel zdrhne v okamžiku, kdy doma začne řvát nemluvně? Proč vůbec opustil svou předešlou ženu a dcery? Tady je fůra otazníků, a variant, kdy jaksi není o co stát. A bohužel to, že se žena zblázní do mimina, to je spíš na škodu, než aby to byl dostatečný důvod přivést na svět nového člověka, který pak bude strádat, protože jeho rodiče holt měli iluzorní představy, jak to bude úžasné mít miminko. To je značně nedospělý přístup.
Mata69: Ještě k tomu "...po 40 na dítě (ať první nebo kolikaté) stará..." Už jsem to psala. Tam. kde jsou početnější rodiny a je jich docela dost, přicházejí ty nejmladší děti na svět ještě dost dlouho po čtyřicítce. Dceřin manžel je ze 7. dětí. Jeho maminka a vlastně i tatínek se mnou studovali. První dítě měli ještě na vejšce. Když se mně narodila Jitka, tedy ve 36., čekali páté. A poslední měli ve 46. Dnes mají kupu vnoučat, neb i jejich děti mají docela početné rodiny a jsou báječně svěží, čilí, všem dětem pomáhají, setkávají se a oba mají k tomu všemu spoustu zajímavých a krásných koníčků. A jsou duševně určitě mnohem mladší, než spousty prarodičů, kteří měli své poslední dítko před třicítkou. A rodiny s vícero dětmi byl po celá staletí standart i bez moderního zdravotnictví.
Mata69: Teď si zkus představit, že bys otěhotněla (tedy nevím, kolik ti je let). Věř, může se stát i s naprosto dokonalou antikoncepcí. Co bys udělala? Máš tři děti, mateřskou lásku jsi probudila trojnásob. Nevěř tomu, že by ses do toho miminka od první chvíle nezbláznila. Zbláznila a v tom věku okolo čtařicítky víc, než si umíš vůbec představit. Dala bys ho zabít jen proto, že máš pocit, že jsi na dítě stará?.........................................................................................................................................Někdo tady psal o rozdílu věků dětí. Že u mě to bylo jiné, když kluci byli ještě malí a Jitka se narodila. Na druhé straně, já se musela starat o tři mrňousy, zatímco Romana má dceru již dospělou. A ještě jeden rozdíl tady je. Při odchodu do penze až po šedesátce, nemá maminka hlídací babičku dříve, jak ve 40. A na rozdíl od dřívějška je dítě bez hlídací babičky problém nejenom, když onemocní, ale i v době prázdnin, neboť školky bývají většinou zavřené.
Dasa52: na tom špatném důvodu se bezpochyby všechny shodneme, na to, zda je ženská po 40 na dítě (ať první nebo kolikaté) stará, na to prostě máme názor každá jiný.
Mata69: ale ona první dítě měla v 17ti nebo v kolika, ne ve 40. takže u ní by určitě gynekolog nic nenamítal. ve 40 není ženská stará na druhé a další dítě. jde tady o ten důvod. ten mi tedy nepřipadá normální.
nathan: ve 40 je ženská podle vás stará a unavená a nic nezvládne sama??? tak to pak nechápu, jak můžete být v 64 šťastná. já jsem ve 40 teprve začínala žít a žádného statného ošetřovatele nepotřebuji ani dneska. :-D
Mata69: Proto jsem k psychické vyspělosti dala do závorky "nebo jak ji mám správně nazvat". Jde i o to materiální zajištění, které popisuje Zebruška a jde především o potřebu dávat, o někoho se starat, s někým život sdílet. To patří ke zralosti pro manželství a ta dnes přichází později. Nestačí být dospělým. Je potřeba mnoho tolerance, pochopení a umění zvládnout život s někým úplně jiným. A zralost pro manželství stále ještě není zralostí pro rodičovství. To se těžko popisuje jedním slovem, když nejsem psycholog. (Možná existuje, já ho ale neznám.) Samozřejmě, že nelze chtít mít dítě jenom proto, abych se necítila starou a babičkou, nebo kvůli lidem a podobně. Právě v tom je ta naprostá rodičovská nezralost. A paní Romana zkrátka psychicky nedozrála ve svých 38. letech ani do rodičovství. Může být zralá jak chce, ale to ještě neznamená, že je zralá pro manželství a je-li zralá pro vztah a manželství, ještě to zdaleka neznamená rodičovskou zralost. Obojí souvisí s mírou touhy a ochoty něčeho ze svého já se vzdát a něco ze sebe dávat, rozhodnutí ukončit zkrátka léta zrání a hledání, cestování, hýření a poznávání. A dokonce ani ta zralost k babičkovství, která je současně zralostí ke vztahu s dospělými dětmi, nepadá s nebe jen tím, že jsem už dávno skvělým rodičem. Jsem to zase domotala, co? :))
Mata69: myslím, že je to dáno dnes hlavně tím, že se začalo považovat za běžné, že dítě pár má, až si ho tzv.může dovolit, čili až je jakžtakž zajištěný, má kde bydlet a jeden (stále obvykle muž) vydělává dost na to, aby rodinu bez problémů uživil, a až žena nasbírá nějaké pracovní zkušenosti, aby měla po mateřské na co navázat. To se považuje za zodpovědné a dokonce se to i jaksi očekává (i zde často čteme příspěvky ohledně naprosté nezodpovědnosti žen, které si pořídí dítě, když nejsou dostatečně zajištěné a očekávají, že jim někdo, rodina či stát, bude pomáhat a finančně přispívat). A k tomu obvykle nedojde dřív, jak mezi 30 a 40 lety života. Moje maminka třeba měla první dítě, když byla ve druhém ročníku na vysoké - tehdy obvyklé, starali se všichni okolo. Prarodiče, tetičky, sousedky hlídaly, aby mohla dostudovat, rodiče podporovali ji i jejího manžela (též studenta) i finančně, aby vše zvládli. Nikdo se nad tím tehdy nepozastavoval, bylo to normální "pomoct mladým", nevnímalo se to jako nějaké zneužívání rodičů, dělala to tak spousta lidí (hodně mamčiných spolužaček to také tak mělo). Dnes by s takovou holkou kdekdo vyběhl, že si nemá co pořizovat dítě, když nemají kde bydlet, nemají práci, vydělávají jen o brigádách a studují, každý druhý by ji pomluvil, jaká je nezodpovědná. A málokterá holka/žena chce být považovaná za neschopnou, až blbou, zvlášť když se stále víc klade důraz na to, jak má to být žena schopná dělat všechno, obstarat domácnost, věnovat se kariéře (zvlášť u vysokoškolačky se to vpodstatě předpokládá), být atraktivní milenka atd. Ono jde všechno ruku v ruce. A to společenské nastavení dnes zkrátka směřuje spíš k tomu "být zodpovědná", tedy mít dítě až později.
helza: docela hrůza ta diskuze, pro mne ano....Ad psychická vyspělost, nemyslím si, že by dnes mladí nebyli dostatečně vyspělí, je to spousta jiných zájmů, možností a na rodičovství je času dost...
Mata69: Vím, jak to myslíš. Ale dnes žijeme ve světě, kdy se pohlavní zralost a tedy fyzická zralost k rodičovství, o níž se správně opírá názor gynekologů, s tou psychickou (nebo jak ji mám správně nazvat) zralostí k rodičovství, až fatálně rozešla. A s tím nic nenaděláš. Dnes jsou ženy, které ne v 38, ale třeba ve 48. letech přemýšlí, zda "UŽ" by neměly dát svému jedinému dítěti sourozence. To nemluvím o rodinách minulých století, kdy měly ženy běžně i 13 dětí. I když rodily poprvé ve 20., benjamínka mívaly rovněž okolo čtyřicítky. Mimochodem - na Dámě je diskuse "http://diskuse.dama.cz/d.php?d=4577" těhotenství v 50.
helza: Helzi, té Romaně je teď 38 let, to dítě ještě nemá, ani není těhotná, jen o něm uvažuje. A to, že hodně žen má první dítě ve 40 je sice pravda, ale každý gynekolog a porodnik ti řekne, že to v pořádku není. Tím ovšem nepotvrzuji tvrzení Nathan, že je žena ve 40 stará. Je mi 47, stará nejsem, stará byla moje babička, bylo jí 90 let když v létě zemřela.
nathan: Holky mají pravdu. I já měla poslední dítě v 36, ale já měla 36 v dubnu, dcera se narodila v prosinci, takže téměř v 37 a to už snad tak velký rozdíl oproti 38 není, jak psala Mata69. Neměla jsem nikoho na hlídání, 14 dní před porodem jsme se stěhovali a já všechno stihla uklidit a nachystat i s dvěma malými kluky, kteří měli oba po zápalu mozkových blan potíže. Pralo se v obyčejné pračce, plenky se vyvařovaly v hrnci a pak žehlily (denně 60 plen). Kojila jsem do tří let. Rozhodně jsem se necítila unaveně a nestíhavě. Ani ve čtyřiceti. A rozhodně dcera nebyla jiná. Dnes má spousta matek ve čtyřiceti i první dítě.
Je mi 64,ale stále pracuji,cestuji a užívám si života.To ,že jsem psala o 40letých matkách,znám ze svého okolí,vy mladé ženy to posuzujete jinak .Já jsem měla děti brzy a hravě jsem je vychovala,to za dva roky 3 kluky .nejprve 1,potom dvojčata.
nathan: to je nesmysl, že by každá žena ve 40 byla stará a nezvládala dítě, to má každá jinak. Sama jsem měla poslední, třetí dítě, téměř v 39 letech, švagrová první v 38 a vlastně většina mých kamarádek ještě ve věku kolem 40 nějaký dítě porodila a všichni jsou v pohodě. V tomhle věku ženská není stará a normálně stíhá. Já jsem neměla (a nemám) ani hlídací babičku :-) Můj muž se narodil, když bylo jeho matce taky téměř 40 a ta by se zasmála, kdyby jí někdo řekl, že tenkrát byla stará, unavená a nestíhala - měli barák, polnosti, vinohrad, všechno zvládala. Dnes jí je 75 a dokonce ještě částečně pracuje a cestuje po světě :-) Takže to bude případ od případu a nedá se hodnotit šmahem, někdo je ve 40 v nejlepší formě. Ale někomu by už určitě mimčo v tomto věku dávalo zabrat, takže si musí každý indivduálně posoudit, jak by zvládal. Paní z článku ale nejdřív byla přesvědčená, že dítě už ne (takže ona se na něj asi necítí), a najednou mění názor z takového hloupého důvodu, to je myslím špatně.
Chudák dítě pokud se narodí. Být na světě jen proto že je máma blbá a chce tím omládnout? Pokud jde o řeči lidí, tak spíš bude pro smích s břichem a bude slyšet posměšky že malá bude vozit svou tetičku(strýčka)...
nathan: Ve 40 je ženská stará????kolik vám je???to je tedy názor.....Já sama byla těhotná právě v těch 38-mám dvojčata a dceru z prvního manželství-ta mně udělala babičkou zrovna letos-v mých 48-a stará si tedy nepřipadám ani ted-i když už jsem tedy ta babička.Je pravda,že mít vnouče je fakt úžasné-hrozně si to užívám-asi i kvůli tomu,že mimčo si člověk pomuchluje,užije si s ním maximálně pár hodinek mezi kojením a na to starání už ho zase vrátí jeho rodičům :-)ale užívám si hlavně svých 2 dětí,je jim ted 9 a bez nich bych si možná stará připadala....:-)
Zebruška: Mám podobný případ a jsme všichni šťastní.Já osobně nedoporučuji mít dítě ve 40ti,to jsou starý ženský,unavený,nic nestíhají.Potřebují okolo sebe pomocníky z celé rodiny.Znám takové případy.
Být babičkou je krásné.Já jsem byla babičkou ve 37 letech,je mi 64 a mám 5 letou pravnučku.Vždy se s ní potěším,je nám všem spolu dobře.
typický příběh ženské, která nemá problém, tak si ho vytváří. já se na babičkovství těším (a už mě to brzy čeká) a nechápu, jak může někdo říct, že utekl před procházkou s kočárem. já bych si pyšně vykračovala :-) pořídí si dítě s přítelem, s kterým je rok, a za další rok tu bude fňukat, že se na ní přítel vykašlal a že je sama s děckem, když už mohla mít čas jen pro sebe. něco jiného by bylo, kdyby toužila po dítěti, ale stát se matkou, aby nebyla babičkou, to je teda hodně velký úlet.
Tak mít dítě kolem 40 není žádný problém, dneska to je úplně normální. Ovšem musí vědět, proč ho chce a chtít ho opravdu upřímně. Jestli chce honem honem dítě jen proto, že neunese babičkovství, tak to je mizerný důvod. Pak bude leda otrávená, že se nechala navézt do dítěte, které vpodstatě ani nechtěla, a možná i proto, že nebude mít čas na to vnouče (a až se jí to rozleží v hlavě, tak ji to třeba bude mrzet). Jenom nechápu její současné rozpoložení. Přece když měla sama dítě brzy, tak musela vždycky počítat s tím, že může být hodně mladá babička. Proč ji to teď zaráží? Když jsem si četla tento článek, hned jsem si vzpomněla na jednu kamarádku mé maminky - tu by měla paní Romana znát :-) Sama měla dítě v 18 letech, dceru a nějak se jim z toho stala rodinná tradice i v následujících generacích. Vždycky první dítě dcera, která sama měla dítě v 18 letech. Takže ona kamarádka byla v 36 letech babička, v 54 letech prababička a dnes (v době kdy mnohé její vrstevnice mají ještě poměrně malá vnoučata) je praprabička! To kdyby se stalo Romaně z článku, tak si asi hodí mašli :-)))
Na malém městě je to normální ,)
Mata69: Hezky napsáno a hlavně děti takových rodičů jsou jiné a v kolektivu snadno rozpoznatelné.
mambule: Možná ne praktikující, ale přesto babička. Na písku jí jedno dítě bude říkat babi a jedno mami.
V 38 letech si klidně jedno či dvě děti může pořídit, ovšem ze správného důvodu, tedy já i partner děti chceme, ne si pořídit dítě jako "elixír mládí", abych dokázala světu, že jsem ještě plodná a na babičku mladá.
Za 20 let může být prababičkou a to ještě ani zdaleka nebude v důchodu.....Jedno i druhé je nádherné. Na vlastní je už dlouho....dětí chtějí mladé rodiče.
Mata69: No jio, psala jsem "Já bych si miminko nepořizovala kvůli babičkovským komplexům, ale kvůli příteli i sobě". Pořídit si ho abych se necítila babičkou je hloupost, v tom máš pravdu. Já jenom vzpomínám, jak moc jsem byla šťastná s miminkem vpodstatě v jejim věku, to bych ji moc přála. Na druhé straně totiž, kdyby se vzdala vlastního potomka proto, aby byla dobrou babičkou a měla dost času na vnouče je taky hodně špatné. Jednou by jim to vyčítala. Takže si musí pořádně zvážit co ona sama vlastně chce a zaměřit se na to, co by chtěla udělat, kdyby to vnouče nebylo. Zda by chtěla ještě dítě, nebo ne. Tedy jak toto její rozhodnutí ovlivňuje existence vnuka
mambule: tak to je pravda, ten věkový rozdíl. I když dítě by tak úplně jedináčkem nebylo, mělo by stejně starého synovce.
Tak hurá že tohe není žádný problém, to že je babička je prostě fat to neznamená že je automaticky nějaká "babka nad hrobem". Ale chápu, že si tak může připadat. Nicméně uvažovat o dítěti čistě z důvodu abych si nepřipadala tak stará je teda slušnej kalibr, naštěstí si to paní uvědomuje. To jestli jít do dalšího dítěte nebo ne bych neposuzovala dle jejího věku, nedá se srovnávat s tím co bylo před 40 lety kdy holky téměř povinně měly všechny odrozeno do 30ti, doba je prostě jiná a děti si lidé pořizují později, má to své důsledky s těmi je třeba počítat, ale není to podle mne principiálně špatně. Ono konec konců si tělo samo řekne jestli to těhotenství ještě dá. Spousta holek v tomhle věku už prostě neotěhotní, gynekologové říkají že přirozené těhotenství po 30 je už spíš sázka do loterie jestli to vyjde
Babičkovství je nádherná věc . Vezmete si vnouče pomazlíte , rozmazlíte, povozíte a vrátíte. Když je dítě nemocné tak se starají rodiče. Nebo vy na dobu nezbytnou. A když si pořídí své vlastní tak jak píšou níže nebude mít čas na vnouče. Nebo si pořídí kočárek pro dvojčata , aby mohla vozit obě zároveň. A co přítel bude houpat obě a hrát si s něma? Teď je ještě otázka jestli má přítel vlastní s předešlého vztahu .
teda mně je 50, mám 12letou dceru a 5letýho vnuka, kterýho si čas od času užiji, kdyř rodiče potřebují, nemít dceru, takbych si připadala stará, takhle máme pořád doma nějaký vzrůšo a na přicházející pubertu se těším, máme k tomu teda ještě těch starších dětí víc, protože máme manželovy 35,34,29, moje 29,27 a naše 18,12 a je nám fajn, teď jsem si užili vánoce v počtu 14lidí, k současným 3vnoučatům přibudou další dvě, ale dělí nás víc jak 100km, tak jsem ve spojení hlavně díky počítači a návštěvám párkrát do roka.
Tak paní už nemá na výběr, babičkou už je a zůstane, i kdyby si natruc osudu teď porodila paterčata. A že budou mít lidi řeči? No jasně, o to víc, kdyby si teď pořídila další dítě, mladší cca o rok, než je její vnučka. Píše, že nápad mít dítě napřed příteli zamítla. Jistě k tomu byly nějaké důvody. Ty důvody pominuly? Sotva. Naopak k nim přibyl minimálně jeden další, proč si potomka nepořizovat. Vždyť ta paní píše, jako by jí bylo 17 let, a neměla ještě žádný rozum a zkušenosti. "Já se stydím jít ven s kočárem" - boha jeho! No a ten přítel, co rejpe a chce dítě, ačkoli už dvě vychoval (možná - tam by mě zajímalo, nakolik se o ty dvě předchozí děti staral, třeba vůbec ne, a zbylo to na jejich matku), ten je poslední, co má co mluvit. On to dítě 9 měsíců nebude nosit, a pak rodit a kojit. Nejlepší období na mateřství je cca kolem 25 let, praví lékařské statistiky, to je na to žena nejvíc fyzicky připravena. Kolem 40 let už to leda zkomplikuje život. Ostatně bych se ptala i na to, jestli si ten přítel paní Romanu vezme, kdyby přece jen chtěla otěhotnět. Jestli ne, tak nic, dítě je závazek, a pokud pán závazky odmítá, není dál co řešit.
Z mých vrstevnic bylo takových babiček před čtyřicítkou haldy...Tehdy bylo běžné,že se holky vdávaly okolo 19 let,hoši se vrátili z vojny a měli doma ženu a dvě děti - v 21 letech....Babička není nic hanlivého,je to jen slovo,označení ženy,co má vnouče,nic víc.Já jsem např. již po šedesátce a babička nejsem a ještě dlouho nebudu,a co??? Některé děti se neženou do potomků,dnešní doba je těžká,tak to zcela chápu,že se mnozí nemíní množit.
Romano, sama jste dítě měla v devatenácti a syn se prostě pomamil. Proč mu to mít za zlé? Vy jste mohla mít dítě brzy a on by nemohl? Buďte ráda, že je Vám krásných 38 a neřešte hlouposti. Jsou i mladé babičky, no a co? Užijte si to, lidi Vás s kočárkem budou mít možná za maminku. A neuvažujte prosím tak nedomyšleně, že si po roční známosti kolem čtyřicítky pořídíte miminko! Přítele dneska máte, zítra může být fuč a co pak? Vnučku můžete povozit a zase vrátit, pohlídat nebo ne, ale s dalším vlastním dítětem jdete do znační nejistoty. Přítel ne - ten se kdykoli může vypařit. Myslete hlavou, není Vám osmnáct...Do čeho byste to dítě přivedla? A budete mít sílu za dvacet let podporovat vysokoškoláka,vysokokoškolačku na studiích? Nebo za pět let lítat sama do práce a do školky? Ono je to většinou na té mámě, ta péče. Kde máte po roce jistotu, že tenhle vztah vydrží? A kde máte jistotu, že to bude přesně to, co chce Váš přítel? A co chcete Vy? Čtu jen - nebýt babičkou. Není to nějak uhnutý cíl pro skoro 40 letou ženu? Vy nechcete ještě něco dokázat v profesi, v koníčcích, v osobním životě? Vy jste jen nová přítelkyně a mladá babička.....a evidentně se v tom obou rolích nějak plácáte sem a tam a nejste si jistá, zda jste ryba nebo rak......
helza: a mateřství v 36 letech není totéž co skoro ve 40. Paní je 38 teď, není jisté, že se ji povede otěhotnět hned. A i kdyby, než se dítě narodí, bude ji nejméně 39....A co když by to byla "zase" holka? Příteli se žádný sen nesplní, syna mít nebude a co? Kolik je jemu? Měl by dost síly a elánu věnovat se dítěti, synovi, jak si přeje? Za deset, patnáct let?
lomacka: díky za váš názor. Často slýchám jak starší matky s malým dítětem omládly, jak si pozdní mateřství uzivaji a prostě jak je to super a zalité sluncem. Málokdo už přizná, že s vlastním přechodem, zdravotními problémy a s šedesátkou na dohled, není výchova puberťáka zrovna procházka růžovým sadem.a určitě pomazleni s vnoučaty a aktivity s nimi nejsou totéž jako s vlastním dítětem. To vnouče jde totiž vrátit rodičům a nabrat síly na další akce. A je jistě škoda se o tuto roli připravit.
Budete si připadat ještě trapněji, že máte vnučku starší něž vlastní dítě. Raději se věnujte vnučce, nebuďte taková, akorát svou sobeckostí zařídíte, že se na vás syn naštve. Taková byla moje tchyně ke své dceři, měla jí brzo, její dcera měla také brzo syna a ona se cítila blbě, když jí kluk řekl před lidmi babi tak ho seřvala, že jí tak nemá říkat, Fuj hanba takové babičce. Mojí mámě je také čtyřicet já mám tři syny a krásnou rodinu a ona se za to stydí. Ale ať se klidně nestará o vnuky, za ní pes také dnes neštěkne a je sama i přítel od ní utekl. Taky chtěla miminko a ted je sama husička nafrněná.
helza: ano, v tom je právě ten rozdíl. Ona o dítěti v tomhle věku začala uvažovat až po té, co jí blesklo, že by se tim tak nějak vyhnula roli babičky. To je hodně špatný důvod. Protože to její náhlé "stáří" je jen u ní v hlavě. Narozením svého dítěte nepřestane být babičkou. Bohužel přestane jako babička fungovat. V době, kdy by si mohla užít být vitální a mladou babičkou, věnovat se vnučce a pomocí i mladým, bude mít plno starostí s vlastním dítětem. A jednou ji to možná bude líto, protože až by došla k tomu, že by už babičkou (psychicky) být chtěla, nebude už k mání to vnouče a nebo ona nebude mít tolik sil a vitality.
Mám dvougenerační děti, dcery jsou od sebe 19 roků a tak něco z mých zkušeností. Přišla jsem skoro o mazlení s vnoučaty, jejich vození v kočárku atd, vše, co babičkovské starání obnáší, protože ve stejné době jsem měla dvě skorostejně staré děti. Jediná výhoda byla v tom, že vnoučata a moje dvě děti tak nějak stejně vyrostly. Kolem té čtyřicítky to ještě šlo, já byla poměrně mladá, děti malé ale jak rostly, přicházely do puberty, tak začínaly první problémy. Děti v pubertě a já v přechodu. Vražedná kombinace. Dnes je to již také o něčem jiném, všichni jsou již dospělí, zakládají svoje rodiny a je to o pocitu štěstí, ale kdybych měla zhodnotit tu prvotní dobu, tak bych si to pořádně rozmyslela
A co jako ,že jste ve 38 letech babička to je něco hrozného aspoň si toho vnoučete můžete užít a věnovat se mu v 60-70 už na to člověk většinou nemá.A pořizovat si další dítě tak to byste neměla na to vnouče vůbec čas spíš byste měla pomoct mladejm a né si pořizovat další dítě .
Syda1949: fakticky by se ovšem vlastním dítětem z babickovske role vyřadila, neměla by na vnučku čas ani sílu. Nepokládám to za rozumné.
helza: no právě, ten rozdíl :-) Měla jsem dceru ve svých 37 letech, ale synovi bylo tehdy teprve 5 let. S pořízením "jedináčka" (ve skutečnosti dítěte o generaci mladšího než je sourozenec) se čtyřicítkou na krku bych docela váhala. Ať se raději množí ti mladí :-) a s tím bych jim pomohla :-)
A co to změní? Bude mít mimino, ale pořád zůstane prarodičem. A jestli to dobře chápu přítel strašně touží mít syna a co když to bude další holka? Taky nepíše jak je přítel starý. Měla by si užívat tu malou a ne si natruc pořizovat vlastní dítě. Mám spolužačku co též měla první dítko záhy po škole, jak šel vyměnila partnera a když bylo dceři sedmnáct pořídila jí nejprve jednoho a posléze druhé bratra, ale neznat onen příběh a potkat je či vidět na fotkách, řeknu matka, dcera a vnuci.
Pseudoproblém. Dítko je živé a zdravé, má dva milující rodiče - co si přát víc? Pořízení vlastního mimina je na zvážení, ale v této situaci bych se raději věnovala vnučce, prospěje to jí, jejím rodičům i vám.
Mata69: Já bych si miminko nepořizovala kvůli babičkovským komplexům, ale kvůli příteli i sobě. Já osbně měla v podobném věku Jitku, tedy bylo mi 36. Pouze s tím rozdílem, že klukům bylo tehdy pouze 6 a 7 let. Měla jsem nového muže a chtěla jsem dát dítě i jemu. A nic krásnějšího jsem nezažila. Kluci měli princeznu, kterou nesmírně milovali, já měla najednou holčičku, i když jsem si přála mít třetího kluka. Chodívala jsem s ní v náruči po bytě a brečela štěstím. I když jsem kluky neměla nijak brzy, mateřství v 36 bylo nádherné. A měla jsem v té době 2 spolužačky - babičky. Ani na tom babičkovství v takovém věku není nic špatného.
Podle všeho jste ale to samé udělala své matce....A pořídit si na prahu čtyřicítky mimino jen proto, abyste potlačila své nepříjemné babičkovské pocity, to je přeci jen dost pitomý důvod. Nic se nezmění, budete babička pořád a ke všemu s malým miminem.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.