Když jsem zjistila, že má můj muž milenku, měla jsem dvě možnosti. Rozvést se, nebo tiše trpět. A já nakonec našla třetí cestu. Možná neobvyklou a zatím s neznámým rozuzlením. Snažím se být jako ona.
1. Na nevěru jsem přišla "klasickým" způsobem
Za svého muže jsem vdaná patnáct let, celkem ho znám už dvacet. Za tu dobu si dva lidé samozřejmě zákonitě zevšední, okoukají se, ale já měla vždy pocit, že i přesto, že jsme spolu tak dlouho, máme se pořád moc rádi a je nám spolu dobře. I v posteli nám to pořád docela fungovalo. Zkrátka, když jsem objevila, že můj muž je mi nevěrný, byl to pro mě šok, protože jsem to vůbec nečekala.
Kdybych byla všímavější, mohlo mě to napadnout už dřív a je pravda, že na tom nesu trochu svůj díl viny (taky jak jinak, vždycky je chyba na obou stranách). Byla jsem zvyklá, že u nás všechno funguje tak nějak samo a každý člen rodiny se o sebe dokáže postarat a zabavit se. Takže jsem hned neviděla, že Jakub tráví doma méně času, že spolu spíme méně než dřív, že se manžel chová zkrátka nějak jinak.
Prozřela jsem až loni v září, ale zpětně vím, že ten poměr trval už řadu měsíců. Zjistila jsem to dnes tak typickým způsobem. Leželi jsme už v posteli a manželovi zavibroval mobil. Bylo mi divné, kdo mu píše takhle pozdě, a když šel v noci na záchod a mě to vzbudilo, neodolala jsem pokušení a podívala se.
"Zítřek platí, už to mám zařízené. Těším se na tebe, hlavně po tom posledním úžasném večeru. T." Zírala jsem na smsku jako blázen a jen tak tak stihla mobil odložit, než se Jakub vrátil. Až do rána jsem pochopitelně neusnula. Nebyla to úplně explicitně milenecká zpráva, ale přesto mi to bylo jasné. Kdo jiný by mu tohle psal o půlnoci?
- Jak se vyvíjel Romanin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Když jsem ho sledovala, podezření se potvrdilo
Ještě pár týdnů jsem ale žila v nadějné nejistotě. Pozorovala jsem svého muže jako ostříž a hledala cokoli, co by mé podezření potvrdilo. Mobil si muž hlídal, podobná příležitost už se mi nenaskytla, a tak jsem se snížila k prohlížení kapes u oblečení. To bylo také neúspěšné a já už si skoro řekla, že jsem si onu zprávu špatně vyložila.
Pak mi ale muž oznámil - jako za poslední půlrok už několikrát - že pojede s kamarády na sobotu a neděli na kolo. Bylo to jeho zvykem a nikdy dřív by mě nenapadlo ho podezřívat. Teď ano. A tak jsem se ho rozhodla sledovat, tak hluboko jsem klesla. Domluvila jsem se s kamarádkou, která mi půjčila auto, a ráno, když naložil kolo na střechu a rozloučil se, jsem vyrazila za ním.
Celou tu krátkou cestu jsem si říkala, že jsem úplně šílená. Dokud nezajel na úplně opačnou stranu města před bytovou novostavbu. Netrvalo dlouho a k autu dorazila žena asi o pět let mladší než já, nápadně hezká. Nasedla a já musela skousnout pohled, jak se můj muž dlouho vášnivě líbá s cizí ženou. Pak nastartovali a odjeli.
Domů jsem dojela jako v mrákotách a zbytek víkendu jsem měla nad čím přemýšlet. Dcera naštěstí byla většinu doby někde s kamarádkami, takže jsem si mohla dovolit brečet, vztekat se, zoufat si, muže nenávidět a proklínat a pak se zas trápit, že ho přece miluju. Hlavou mi běhaly věci jako rozvod, okamžité stěhování, pak zas strach, jak bych to zvládla bez něj, že bez něj ani být nechci... zkrátka jeden velký zmatek. A ten pokračoval i poté, co se vrátil. Choval se naprosto bezstarostně a já neměla odvahu mu oznámit, že všechno vím.
Pár dnů na to jsem se svěřila své nejlepší kamarádce (která mi půjčila to auto) a ta mi řekla jediné: "Máš vlastně tři možnosti. Rozvést se, tiše trpět, anebo o něj zabojovat." A já se rozhodla pro třetí možnost. Podařilo se mi zjistit, jak se dotyčná žena jmenuje, pak už nebyl problém s trochou googlování zjistit, co je zač. Pracuje totiž jako kosmetička a masérka a odkazů na její služby jsem našla hned několik.
Pokračování 3 / 4
3. Vím o ní leccos - a všechno kopíruji
A tak jsem vyrazila do salónu, kde pracuje - s obavou, jestli mě náhodou nemůže znát, zda jí třeba můj muž někdy neukázal fotku nebo tak. Ale když mě poprvé uviděla, tvářila se mile a naprosto bezelstně. Začala jsem k ní chodit pravidelně, s jediným cílem: Zjistit o ní co nejvíc a pochopit, čím mého muže tak upoutala. A pak mu nabídnout totéž.
Začala jsem vzhledem. Neskromně musím říct, že i ve čtyřiceti nevypadám špatně, a že kdyby si muž našel milenku o generaci mladší, asi bych to vzdala. Takhle jsem usoudila, že mám šanci bojovat, i když je Anna - tak se jmenuje - opravdu moc hezká. Nebyl však problém nechat si vytvořit velmi podobný účes. Jsme totiž stejné typy, v tom se můj muž nezměnil.
Když jsem přišla s novými vlasy domů, Jakub vypadal skoro vyděšeně. Já se tvářila jakoby nic a on nakonec zakoktal, že mi to moc sluší. "A proč ses rozhodla zrovna pro takový účes?" zeptal. Odpověděla jsem, že jsem ho viděla v časopise a moc se mi líbil, což ho ukolébalo.
Postupně jsem se začala i líčit podobně jako Anna, odkoukala jsem to rychle. Tím, že k ní chodím pravidelně, o ní už docela dost věcí vím - během kosmetických procedur se dá probrat leccos. A tak za těch zhruba pět měsíců znám její hudební i filmový vkus, vím, co čte ráda za knihy, jaké jsou její oblíbené barvy, jak má zařízený byt, že miluje kočky, ale psy moc nemusí, kam jezdí ráda na dovolenou, jaké sporty dělá a co by naopak nikdy nezkusila, vím, jaká má ráda jídla i co ráda vaří.
A všechno tohle do sebe nasávám jako houba a postupně nenápadně kopíruju. Můj muž se nestačí divit. Trvalo dlouho, než mu došlo, že se něco děje. Kdyby nešlo zrovna o nevěru, musela bych se snad i smát. Bylo vidět, že je zmatený - najednou se doma začaly dít věci, které zažíval jinde, a jemu asi nejdřív nedocházelo, kde.
Pak začal být podezřívavý. Viděl, že o sebe najednou víc pečuju, že mám nové koníčky, ale tím, že měl sám máslo na hlavě, si nedovolil na rovinu se mě zeptat. Já ho navíc posléze ještě víc zmátla, protože jsem se začala mnohem víc zajímat o něj. To bych přece nedělala, kdybych měla milence, že!
Pokračování 4 / 4
4. Nemám vymyšleno, co dělat dál
Finále přišlo před Vánoci. S Annou probíráme vše možné, takže už dokonce vím, že "má přítele, ale je bohužel ženatý a asi to nikdy jinak nebude". "Copak on se nechce rozvést?" ptala jsem se a měla co dělat, aby to znělo neutrálně. "Na začátku jsem si to myslela, ale teď sama nevím. Je to poslední dobou nějaké divné, jako by o mě začínal ztrácet zájem," pokrčila rameny.
V duchu jsem zajásala a pak jsem ďábelsky podotkla: "Třeba už vyprchalo to postelové nadšení?" A pak jsem z ní rafinovaným nenápadným výslechem vytáhla dokonce i to, jaký je jejich sex! Sama jsem nevěřila, co všechno dělám. Na Silvestra, který dcera trávila s kamarády, a my byli sami doma, jsem na manžela vytasila v posteli věci, které skutečně nečekal. Bylo mi ho až líto, když jsem viděla, jak je skoro vyděšený, jak neví, jestli si má nečekané překvapení užívat, nebo se vyděsit.
Úplně jsem mu viděla v očích ten úžas a pátravý pohled, jak se snaží zjistit, co se to děje. Myslím, že tehdy prvně ho napadlo, že o jeho milence vím. Ale nesebral odvahu se mě zeptat, protože co kdyby se pletl a prozradil něco, co by jinak nemusel!
A tak teď žijeme v jakémsi stavu bezvětří. Od Anny vím, že její vztah s "přítelem" prochází krizí, já doma přitápím pod kotlem, co to jde. A můj muž zřejmě vůbec neví, čí je. Pravdou je, že se ke mně začal chovat mnohem pozorněji, doma je o poznání víc než před časem a tak vůbec se mi zdá, že prožíváme trochu "restart" našeho vztahu.
Ale ještě nemám vyhráno, to vím. Navíc nemám úplně promyšlené, co dál. Říct mu nakonec, jak se věci mají, a dát mu definitivně na výběr? Nebo to nechat na něm, dál mlčet a doufat, že svůj poměr ukončí? A co když se nějak podřeknu před Annou? A odpustil by mi manžel tu boudu, co jsem na něj ušila? Vím, že se provinil on, otázkou je, jestli by to pak ustál...
Romana, 40 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!