Pro dobrotu na žebrotu, říkám si, kdykoli si vzpomenu na svou kamarádku, o které jsem ještě před časem myslela, že ji můžu nazývat kamarádkou nejlepší. Ale pak jsem jí na její prosbu půjčila peníze – a našemu přátelství je zřejmě konec. Peníze mi totiž nechce vrátit a ještě se se mnou kvůli tomu hádá.
Kamarádky až za hrob
S Luckou se znám už od střední školy, pocházíme ze stejného města. Poslední dva roky na gymplu jsme seděly spolu v jedné lavici, po maturitě společně zažily první dovolenou bez rodičů, když jsme za odměnu vyrazily samy dvě k moři. Ty poslední „bezstarostné“ prázdniny byly vůbec nezapomenutelné.
Po nich Lucka nastoupila rovnou do práce. Tvrdila, že studovat se jí už nechce, protože vlastní neví, co by chtěla dělat, takže zkusí rok pracovat a ještě si to rozmyslí. Já jsem měla jasno, odmalička mě bavily jazyky a dělala jsem všechno pro to, abych je mohla studovat.
Nicméně napoprvé jsem u přijímacích zkoušek neuspěla, a tak nakonec Lucka ten rok strávila jako servírka a já na jazykové škole v Praze. Napodruhé už se mi vedlo lépe a dneska se živím jako tlumočnice a překladatelka.
Lucka za těch pět let, co jsem studovala, vystřídala několik prací. Od servírky přes sekretářku v několika firmách až po recepční ve fitcentru, kde pracuje poslední rok. Celou dobu jsme spolu kamarádily dál, i když už jsme se samozřejmě nevídaly tak často. Ale pravidelně jsme se navštěvovaly a pořád to byla moje nejbližší duše, které jsem mohla říkat všechno, stejně jako ona mně.
Jak se vyvíjel Sabiny příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou pátou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Asi si myslela, že jsme bohatí
Nejvíc jsme spolu samozřejmě probíraly vztahy. Ty Lucčiny jako by kopírovaly i její pracovní život. Vystřídala několik partnerů, s žádným jí to nevydrželo nijak zvlášť dlouho, měla smůlu, že si vybírala samé problematické typy. Občas mi z toho šla až hlava kolem, když vytasila své vztahové historky, a nechápala jsem, proč s takovými muži vůbec je.
Já jsem se ke konci studia dala dohromady s Jakubem, spolužákem s ročníku, a jsme spolu doteď – skoro čtyři roky. Když mě loni požádal o ruku, byla jsem štěstím bez sebe. A ačkoli jsme se ještě nevzali, plánujeme to na letošní srpen, neváhali jsme a požádali o společnou hypotéku. Stěhovali jsme se loni v létě, z pronajaté garsonky do vlastního dvoupokojového bytu.
Lucka samozřejmě jako plno dalších přátel byla pozvaná na kolaudaci. Tím, že nebyla z Prahy, u nás jako jediná přespala. Ten večer to trochu přehnala a vyspávala pak kocovinu až do odpoledne. Nakonec jsme ji s Jakubem nechali spát a vyrazili sami ven na procházku. Když jsme se vrátili do bytu, našla jsem Lucku, jak bezostyšně v ložnici prohlíží obsah našich šuplíků v komodě.
Dost mě to tenkrát zaskočilo a byla jsem jen ráda, že Jakub po příchodu rovnou zamířil do koupelny, takže u téhle trapné chvilky nebyl. Lucka se mi omluvila, že ví, že se to samozřejmě nemá, ale že byla zkrátka zvědavá, jak bydlíme, a nemohla si pomoct.
Nakonec jsem to přešla s úsměvem a mávnutím ruky, ale v hlavě mi to stejně zůstalo. Stejně jako neurčitý pocit, že je Lucka najednou taková jiná, jako by přede mnou něco tajila. „Mně spíš připadalo, že ti trochu závidí,“ řekl mi večer Jakub, když jsem se mu zmínila. A protože měl vždycky dobrý odhad na lidi, vrtalo mi to pěkných pár dnů hlavou.
Pokračování 3 / 4
Poprosila mě o půjčku, prý to brzy vrátí
Lucku jsem pak viděla znovu za dva týdny, když jsme jeli navštívit mé rodiče do rodného města. Sešla jsem se s ní na kafe a ona byla od začátku celá nesvá, ošívala se, až jsem to nevydržela a vybídla ji, ať to vybalí. Nakonec z ní vylezlo, jestli bych jí nemohla půjčit nějaké peníze. Zasmála jsem se, nechápala, proč s tím tak otálela, a řekla, že to je samozřejmost, kolik potřebuje.
Zase další ošívání, pak z ní vylezlo, jestli bych neměla třeba třicet, nebo radši padesát tisíc. To už jsem dost koukala, myslela jsem, že jí jde o stokoruny, maximálně tisíce. Prý že má teď trochu potíže, opozdila se s nájemným a nevydělává tolik, aby splatila všechno. Radši jsem ani nepátrala, co prováděla, že jí chybí tolik, a místo toho se zeptala: „A jak jsi přišla na to, že já mám tolik peněz jen tak k dispozici? Vždyť jsme si čerstvě vzali hypotéku, máme sami co dělat. Něco ti půjčit můžu, ale tohle je hodně peněz…“
Lucka na mě ale dělala psí oči a já jí nakonec slíbila čtyřicet tisíc. Druhý den jsem jí je poslala na účet a zavolala jí to. Celá šťastná mi děkovala a tvrdila, že mi všechno co nejdřív vrátí, jakmile to bude možné. Řekla jsem jí, ať nespěchá, hlavně ať je všechno v pohodě. Samozřejmě jsem nečekala, že mi dluh splatí za týden. Ale teď je to už hodně přes půl roku – a já dodnes neviděla ani korunu!
První tři měsíce jsem na peníze vůbec nemyslela. Lucka mi při každém setkání opakovala, že mi to už brzo vrátí, a já vždy mávla rukou, že to vím, hlavně klid. Ale když se pak pořád nic nedělo, trochu jsem zbystřila. Jenže mi nejdřív bylo hloupé se jí ptát a tlačit na ni. Nicméně před Vánoci už mi to nedalo a při příštím setkání jsem se jí zeptala, jak to vidí. Ubezpečila mě, že už brzy všechno dostanu, že chce mít celou částku pohromadě a pak mi ji poslat. Už jen pár tisíc, tvrdila.
Uběhl měsíc a nestalo se nic. Nešlo mi ani tak o ty peníze, i když by se samozřejmě hodily, ale začínala jsem být trošku rozladěná z toho, že to mezi námi visí, že Lucka pořád slibuje a nic. Tak jsem se jí zeptala znovu – a ona mi docela podrážděně řekla, že dělá, co může, ať na ni pořád (!) netlačím. Tenkrát jsem ještě byla hloupá a tak mě to zarazilo, že jsem se jí ještě málem omluvila!
Ale koncem února už mi došla trpělivost. Zavolala jsem jí a řekla jí, že ty peníze budeme s Jakubem potřebovat a že jí dávám měsíc, aby mi je splatila. Klidně po částech, ale aspoň něco potřebujeme. Další den mi poslala na účet tisícovku a vypadalo to, že tím to pro ni skončilo. Když jsem jí za další týden volala, vůbec mi nezvedala telefon, a přestala reagovat i na smsky.
Pokračování 4 / 4
Dělá mrtvého brouka a já na ni nemám páku
Připadalo mi nedůstojné ji pořád bombardovat vzkazy, takže jsem u ni při příští návštěvě rodičů bez varování zazvonila. No, nevypadala zrovna potěšeně, že mě vidí. Dokonce mě ani nepozvala dál. Už to samo o sobě bylo divné, natož když jsem jí na rovinu řekla, proč jsem tam. A zeptala se, proč dělá mrtvého brouka a nebere telefony.
Lucka na mě začala křičet, že proto, že ji akorát stresuju, a že už mě má plné zuby! Nevěřila jsem svým uším, ale ještě klidně se zeptala, jestli jí přijde v pořádku takhle jednat s kamarádkou, které dluží docela dost peněz. A ona ještě přidala a vyčetla mi, že se na ni dívám svrchu, že nechápe, o co mi jde, že mě těch pár desítek tisíc nezabije, protože se mám jak prase v žitě, když jsem ta paní překladatelka, ale ona je jen blbá recepční, pro kterou jsou to velké peníze.
„Správně bych ti je vůbec neměla vracet, ty je nepotřebuješ, ale já jo!“ vykřikla nakonec a tím mě definitivně usadila. Bylo to tak nečekané, že jsem dost dlouho mlčela. Pak jsem jen řekla: „To bych od nejlepší kamarádky nečekala.“ Lucka zarytě mlčela. Tak jsem dodala: „Ještě poslední měsíc, a pak už mi dojde trpělivost a budu to řešit rázněji než jen tím, že prosím u tvých dveří. To, že si půjčíš od kamarádky, neznamená, že to nemusíš vrátit.“
S tím jsem odešla. No a vidíte – teď je květen a já kromě té tisícovky dodnes neviděla ani korunu. Jakub do mě hučí, ať nejsem hloupá a peníze vymáhám, že klidně za Luckou zajde, ale já se pořád nedokážu rozhoupat. Nechce se mi jít do přímé války s kamarádkou, i když teď už asi bývalou! Jak ji mám donutit? Nesepsaly jsme žádnou smlouvu, nemám nic v ruce, stejně nic nezmůžu. Nebudu na ni přece volat někoho, kdo jí bude vyhrožovat!
Strašně mě to mrzí a je mi jasné, že i když peníze dostanu, o kamarádku už jsem přišla dávno. Ale mám pocit, že už neuvidím ani těch 39 tisíc. Lucka se mnou vůbec nekomunikuje a je jí zřejmě fuk, že naše přátelství skončilo. Peníze jsou jí milejší.