1. Tři roky jsem si myslela, že mám nejlepšího chlapa na světě
S Romanem chodím tři roky. Seznámili jsme se na jedné pražské studentské diskotéce. Já byla tehdy vyjukaná prvňačka, která čerstvě přišla do Prahy, a on o pět let starší, už v posledním ročníku. Ze začátku jsem z našeho vztahu měla dost obavy, protože já pocházím z poměrně skromné rodiny, zatímco on spíš z velmi nadstandardních poměrů. Ale po pár měsících určitého vyjasňování jsme naše dva světy propojili k oboustranné spokojenosti a bylo nám skvěle.
První rok a půl jsem bydlela na koleji a Roman ve svém bytě, který dostal od rodičů. Nechtěli jsme nic uspěchat a potřeboval klid na dokončení školy a pak na rozjezd vlastního podnikání, které si naplánoval. Posléze mi ale sám nabídl, ať se k němu přestěhuji, a soužití nám oběma vyhovovalo.
Romana jeho firma hodně zaneprázdňovala, a tak společné bydlení bylo jistotou, že se denně uvidíme, protože jinak by se nám to asi nedařilo. A já měla oproti koleji dost klidu a soukromí na přípravu do školy i překládání, kterým jsem si přivydělávala.¨
- Jak se vyvíjel Šárčin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou pátou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Idyla skončila ve vteřině
A tak jsem se dostala i k tomu deníku. Romanův počítač využívám běžně, vždycky mě na něm nechával bez obav pracovat, i když nebyl doma. Ten den jsem se chystala dokončit překlad pro jednu realitní kancelář, práci jsem měla v počítači uloženou pod názvem Reality. Jak jsem projížděla položky, v naposledy otevřených byla i jedna jménem Security, na kterou jsem omylem klikla, zřejmě kvůli podobnému názvu. A nestačila jsem se divit!
Nejdřív jsem myslela, že jde o nějaký vtip, ale jak jsem se začítala dále, postupně mi docházelo, že jde o Romanův deník! Tedy ne deník v tom pravém slova smyslu, kdy si den co den zapisujete všechno, co jste dělali, své pocity a podobně. Byly to zápisky z jeho milostných dobrodružství – a jak se z dat ukázalo, rozhodně šlo o poznámky velmi aktuální. Asi 50stránkový dokument začínal v době zhruba půl roku předtím, než jsme se seznámili. Rychle jsem rolovala dolů - poslední zápis byl z předešlého dne!¨
Pokračování 3 / 4
3. Nejhorší nebylo, že to dělal, ale co dělal!
„Sex s Alenou. U ní jako vždycky, rychlovka na stojáka, super to bylo. Chtěl jsem druhý kolo, ale vyhnala mě, že se ten její brzo vrátí. Na dalším jsme se zatím nedomluvili. Strašně mě vzrušujou ty její prsa…“ stálo v něm. Text pokračoval barvitým podrobným popisem toho, co spolu dělali, za pomoci spousty vulgárních slov.
Dílem v šoku, ale i dílem fascinovaně jsem náhodně klikala textem a četla dál. Nevěděla jsem, jestli se víc hroutit z toho, že mě můj přítel celé roky podvádí s plejádou milenek, nebo z toho, co s nimi dělá a jak to popisuje. Dosud jsem totiž Romana měla za normálního, hloupě řečeno slušného chlapa, který má v posteli stejně tak normální potřeby. Tady se ale ukazovalo, že ve skutečnosti je dost perverzní, ne-li přímo úchylný.
Popisoval třeba, jak to dělal s holkou, která se záměrně několik dnů nemyla, nebo jak s jinou na sebe navzájem močili. Dělalo se mi špatně. Těch jmen bylo na desítky, některá se opakovala často, jiná byla jen jednou či dvakrát, některé ženy měl označené číslem nebo přezdívkou. Došlo i na sex ve třech, chodil taky do bordelů a z jednoho záhadného zápisu to vypadalo, že snad zkoušel i sex s mužem.
Dokument jsem nakonec ani nečetla celý, nešlo to. Jen jsem celé odpoledne seděla a zírala před sebe a snažila se vzpamatovat. Pak jsem začala systematicky prohledávat Romanův počítač, bez ohledu na to, jestli to zjistí, nebo ne, jsem se hrabala ve všech složkách, na které jsem narazila, ale nic dalšího podezřelého jsem nenašla.
Pokračování 4 / 4
4. Co dál?
Soubor Security měl uložený zcela nenápadně mezi stovkami dalších položek, a kdyby ho neotevíral den předtím a já nehledala podobný název, asi bych na něj nikdy nepřišla. Ale zároveň mi začalo vrtat hlavou – copak by si někdo normální tohle zapisoval? A pokud ano, proč by si takový soubor nezabezpečil tak, abych ho nenašla? Na druhou stranu, proč by si někdo tohle vymýšlel? Jako pokus o literární dílo by to bylo hodně chabé, nebylo to často psáno ani ve větách, jen v poznámkách, a jiný důvod vzniku takové fikce mě nenapadal.
Když Roman večer přišel domů, byl úplně stejný jako jindy, ale já se na něj začala dívat jinak. Pořád jsem ho zkoumavě pozorovala a říkala si, jestli by ten kluk, kterého vidím, byl schopný toho, co jsem si přečetla. Vůbec mi to nešlo dohromady, ale zároveň, když jsme večer šli spát a on se chystal se mnou milovat, odmítla jsem ho. Před očima jsem měla všechny ty řádky a jejich obsah jsem viděla úplně živě a v tu chvíli jsem si nedovedla představit, že by na mě sáhl.
Je to čtrnáct dní a ještě jsme se nemilovali. Vymlouvám se na únavu, školu, nebo raději jdu brzo spát, ale Romanovi už je to divné, protože tohle u mě nezná. Je mi jasné, že co nejdřív mu musím říct, co jsem našla, a zjistit pravdu. Ale strašně se toho bojím. Chci vědět, jak to je, jenže představa, že takový opravdu je, by mě snad zabila.
Šárka, 23 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!