Šárka vyrůstala s Kristýnou odmalička a vždy byly nejlepší kamarádky, které spolu prožívaly všechno. V poslední době se ale Kristýna změnila a zdá se, že Šárce závidí rodinný život, který ona sama stále ještě nemá. Šárka si s ní neví rady…
S Kristýnou jsme se znaly už odmalička. Naši rodiče se spolu docela přátelili, takže jsme si spolu občas hrály a někdy jsem já přespala u ní doma, když naši potřebovali volný večer, někdy zase ona u nás.
Když jsme se pak na základní škole sešly ve stejné třídě, byly jsme nadšené. Kamarádily jsme spolu celou základku a já ji vždycky obdivovala. Byla vůdčí typ, učila se lépe než já a byla ctižádostivá.
Mně chyběla disciplína a i když jsem nebyla hloupá, učení jsem flákala a samé jedničky mi opravdu nehrozily. Vzpomínám si, že jediné, v čem jsem měla navrch, byl vzhled.
Zatímco Kristýna byla na dívku poměrně vysoká a statná jako kluk, navíc její obličej hyzdilo akné a velký nos, já měla obličej jak z časopisu a i když moje postava modelkovská nebyla, klukům jsem se líbila. Ale i tady měla Kristýna navrch.
Ačkoliv nebyla nijak zvlášť hezká, už od útlé puberty měla pořád nějaké kluky a prožívala velké lásky, zatímco já byla sama. Ale nežárlila jsem na ni, spíš jsem ji obdivovala a toužila také chodit s nějakým klukem.
Vychodily jsme spolu základku a po deváté třídě jsme spolu usedly do stejné lavice na gymnáziu v našem městě. Mé jediné štěstí bylo, že nás tehdy vlivem nedostatku dětí vzali bez přijímacích zkoušek, protože jinak bych se tam se svým laxním přístupem k učení asi nedostala.
Kristýna měla předurčenou hvězdnou studijní kariéru a i nadále se učila na jedničky, zatímco já jsem gymnáziem prolézala s do krve odřenýma ušima. Už tehdy mi možná mělo být divné, že mi nikdy nenabídla pomoc, ale to mi došlo až mnohem později.
Kamarádily jsme spolu dál, v létě jsme spolu chodily na brigády, jezdily pod stan a užívaly si. Kristýna samozřejmě také jako první přišla o panenství v době, kdy já jsem si ještě moc neuměla představit, že bych se s někým sblížila intimně.
Za rok samozřejmě už bylo všechno jinak. Odmaturovaly jsme a zatímco ona se na vysokou školu dostala na první pokus, já jsem musela přečkat rok na jazykovce, než jsem ji následovala do Prahy.
A tam se začalo všechno pomaličku hroutit. Kristýna sice studovala jak divá, ale společenským životem příliš nežila. Myslela jsem si, že si za ten rok na vysoké udělala hromadu kamarádů, pravda ale byla, že se s ní nikdo moc nebavil.
Měla jsem ji ráda, a tak jsem nechápala, proč. Každopádně já jsem studiu na vysoké škole moc nedala, za prvé mě nebavilo a za druhé jsem musela začít pracovat, abych se v Praze vůbec udržela. Měla jsem ale to štěstí, že jsem narazila na skvělou a dobře placenou práci a v oboru jsem zůstala až dodnes, takže toho, že nemám titul nebo dokonce tři jako Kristýna, vlastně vůbec nelituji.
Díky práci jsem se navíc začala setkávat se známými lidmi, dostávala pozvánky na koncerty a společenské akce a mohla hodně cestovat. Snažila jsem se Kristýnu brát všude, kde to šlo, abychom si to jako nejlepší kamarádky mohly užívat spolu, a až po letech jsem zjistila, že mě před mými přáteli pomlouvala, a nejen to.
Prožívala jsem tehdy svoji první vážnou známost a hrozně jsem toužila po tom, aby si Kristýna s mým klukem Pavlem rozuměli. Několikrát proto s námi šla na akci, ale pak Pavel řekl, že se s ní nechce stýkat. Nevysvětlil proč, brzy jsme se rozešli a až po dlouhé době mi řekl, že to na něj zkoušela, ale nechal to být, protože nám nechtěl zničit přátelství.
Asi dva roky na to jsem potkala svého současného manžela. Byla a stále je to láska jako trám, měli jsme krásnou svatbu a Kristýna mi šla za svědka. V té době už měla dostudováno a měla celkem slušné místo, jen v lásce se jí nedařilo.
Když jsem pak otěhotněla, dost to s ní zamávalo, protože už bylo evidentní, že by také ráda založila rodinu. Snažili jsme se ji s manželem seznámit s několika našimi kamarády, kteří ještě nebyli zadaní, ale vypadalo to, že naše pokusy téměř sabotuje.
Když jsem pak čekala druhé dítě, začala se mi pomalu vyhýbat. Nedávno jsme spolu i s mým manželem byli na svatbě našich společných přátel. Kristýna se tam strašně opila a najednou z ní všechno vylítlo.
Jak moc mě nenávidí, protože mám všechno a ona nemá nic, jak řekla. Prý by chtěla mého manžela a byla by nejradši, kdybych zmizela ze světa, protože jsem úplně zbytečná. Vůbec jsem nechápala, kde se v ní taková zloba a nenávist berou!
Po tomto výstupu odpadla a manžel ji odvedl na hotelový pokoj, aby se z toho vyspala. Vůbec jsem nevěděla, jak se mám druhý den chovat a co dělat, jenže ona se ráno vzbudila a chovala se, jako by se nic nestalo, protože si nic nepamatovala!
Já teď dokola přemýšlím, jestli to celé byl jen úlet způsobený alkoholem, nebo zafungovalo staré známé „Ve víně je pravda“ a ona to celé myslela vážně, což by znamenalo definitivní konec našeho přátelství…