SAŠA (31): Přítel je nepořádný, přivádí mě to k šílenství

| Autor: MP | Rubrika: Láska a vztahy

Saša svého přítele opravdu miluje, co ale nezvládá, je jeho neschopnost si po sobě cokoliv uklidit. Je to důvod k rozchodu, nebo je možné si na partnerovu nepořádkumilovnost zvyknout?

SAŠA (31): Přítel je nepořádný, přivádí mě to k šílenství

Nechci působit jako perfekcionistka nebo někdo, kdo bazíruje na maličkostech. Naopak, každý máme své chyby a jsem si vědoma, že já je mám taky. Stejně tak je mi jasné, že co se týče pořádku, máme my ženy k němu většinou větší vztah než muži.

Ale všechno má své hranice, ne? U mého přítele ale bohužel žádné nejsou a já nevím, co si s tím počít. Je milý, chytrý, zábavný, pracovitý, ale když je o nepořádek, jako by oslepl.

Ačkoliv se ho v tomto směru snažím „převychovat“, absolutně se mi to nedaří a začínám ztrácet naději, že by se to kdy změnilo. Bohužel mě to štve víc a víc a bojím se, že brzy bude hladina naštvání neúnosná a povede to celé k rozchodu, což bych opravdu nechtěla, protože jinak je můj Honza téměř dokonalý.

Když jsme spolu před pěti lety začali chodit, měli jsme oba krátce po škole a bydleli jsme se svými spolubydlícími. Mám zkušenosti se spolubydlením s dívkami i s chlapci a co se pořádku týče, větší či menší bordeláři dokážou často být obě pohlaví.

Proto mě příliš nepřekvapilo, když jsem poprvé zavítala k Honzovi do bytu, který obýval ještě spolu s dalšími dvěma kamarády. Společné prostory byly zaneřáděné až hrůza, v kuchyňském dřezu často rostla botanická zahrada a při otevření ledničky jsem se bála, jestli některé hmotě uvnitř nenarostly nožičky a nezaútočí na mě.

Záchod jsem se téměř bála použít a jakou barvu měly původně koupelnové kachličky, to jsem se neodvažovala odhadnout. Pěkný čurbes měl Honza i ve svém pokoji, ale protože tam netrávil téměř žádný čas a neměl tam příliš věcí, nebylo to tak zlé.

U dalších dvou spolubydlících jsem v pokojích nikdy nebyla, takže jsem si myslela, že neprostupující nepořádek je kolektivní práce. I proto jsme hned od začátku společný čas trávili hlavně u mě, kde jsem uklízela automaticky jak po sobě, tak po něm, hlavně tedy s ohledem na ostatní moje spolubydlící.

Po třech letech chození jsme se rozhodli, že už je nejvyšší čas najít si společné bydlení a zkusit žít spolu. Už jsme oba vydělávali, a tak jsem naše společné hnízdečko opečovávala a neustále vylepšovala. Také jsem se chtěla před Honzou ukázat, aby se mu se mnou dobře bydlelo a měl všechno, co potřebuje, takže jsem si neuvědomila, že nejenže dělám veškeré domácí práce, ale že uklízím i po něm, a to doslova všechno.

Oblečení, které svlékl, nechal na podlaze v koupelně, případně přehozené přes postel nebo židli, nikdy ho nesložil a neuklidil do skříně. Neustále po něm sbírám srolované ponožky a použité spodky. Když pracuje z domova, je schopen si za den udělat 10 šálků kávy nebo čaje, vždy do nového hrníčku.

Ty se pak povalují všude po bytě stejně jako zapatlané talíře od jídla, nic ale nedonese do myčky. Po každém jídle nechá nádobí ležet na stole a pokud ho nepožádám, neodnese ho ani do dřezu. Snad nikdy si neustlal postel a jeho pracovní stůl je neustále zavalený nepořádkem, o kterém samozřejmě tvrdí, že se v něm orientuje.

Když přijde domů z tenisu, nechává zapocené oblečení v tašce, kde by pravděpodobně shnilo, nebýt mě. V koupelně si po sobě po holení ani neumyje umyvadlo, natož aby zašrouboval víčko od zubní pasty.

Ptáte se, jestli jsem mu někdy něco řekla? Ano, nejmíň milionkrát! Jenže pokud mu všechno neřeknu hned, tak to příště stejně neudělá a já na to nemám nervy, protože by to akorát vedlo k hádce. Občas si dá pozor i víckrát, ale pak to stejně spadne do starých kolejí.

Po několika návštěvách jeho rodičů jsem zaregistrovala, že jeho maminka po něm uklízí opravdu všechno, takže jsem aspoň pochopila, odkud to má. Problém ale je, že má být můj přítel a ne moje dítě, jenže se zdá, že na to, aby se změnil, už je starý, a že na něj platí staré dobré přísloví „Starého psa novým kouskům nenaučíš“.

Miluju ho a vztah nám jinak po všech stránkách klape, ale tohle je vážně čím dál víc k nevydržení a já nevím, jak to změnit.

Další články z rubriky

EVA (45): Dělala jsem muži naprostý servis. Stejně utekl se ženou, která ani nevaří

EVA (45): Dělala jsem muži naprostý servis. Stejně utekl se ženou, která ani…

Včera | 6 | Řada žen si myslí, že když svému muži snesou modré z nebe, připoutají si ho k sobě navždy. Ne každý…

Nevěra na obzoru: Jak jí předejít a nepodlehnout touze?

Nevěra na obzoru: Jak jí předejít a nepodlehnout touze?

22. 11. | Nejen muži, ale i my ženy se občas ocitneme v situaci, kdy zvažujeme nevěru. Bojujete s pokušením a…

Není dobrý milenec? Vychovejte si ho!

Není dobrý milenec? Vychovejte si ho!

21. 11. | Žádný učený z nebe nespadl a ne každý je v posteli dobrý odjakživa. Někdo je prostě talent od…

ERIKA (39): Zapletla jsem se s bratrem svého muže. Nevím, jak se vymotat

ERIKA (39): Zapletla jsem se s bratrem svého muže. Nevím, jak se vymotat

21. 11. | 15 | Když jste jedna rodina, trávíte spolu hodně času, a přitom nejste pokrevní příbuzní, může přeskočit…